Princ Bajaja není takový, jak si myslíte. Skrývá tajemství, které se roky tutlalo

Pohádky z dob Československa byly často výsledkem spolupráce českých i slovenských tvůrců. Na plátně či televizní obrazovce se objevovali herci z obou částí republiky, přičemž slovenští představitelé byli většinou nadabováni českými kolegy. A některé z těchto pohádek mají dokonce i svá tajemství.

V pohádkových příbězích se pojily české i slovenské tradice, využívalo se lidové a kulturní bohatství obou zemí. Pohádky té doby se však neomezovaly jen na domácí produkci. Některé vznikaly v koprodukci s dalšími zeměmi, zejména s tehdejší Německou demokratickou republikou. Koprodukce přinášela možnost vyššího rozpočtu či zařazení zahraničních herců.

Čeští a slovenští herci na jednom place

Jednou z pohádek, kterou natočil český režisér Antonín Kachlík, a přitom se v obou hlavních rolích objevili slovenští herci, je Princ Bajaja. Pohádka vznikla v roce 1971 na motivy Boženy Němcové. Prince Bajaju hraje slovenský herec Ivan Palúch a princeznu Slavěnu Magda Vášáryová. Ivana Palúcha nadaboval Petr Štěpánek. V pohádce vystupuje také Černý princ. Tuto roli si rovněž střihl slovenský herec Fero Velecký. Toho namluvil Petr Čepek.

A já dodnes vlastně vůbec nevím, proč se ve filmech a inscenacích slovenští herci dabovali. Vždyť pro naši generaci byla slovenština druhým rodným jazykem. Z televize i rádia jsme ji slyšeli denně a velmi dobře jsme jí nejen rozuměli, ale dodnes jsem schopná i slovensky hovořit.

František Pavlíček a zákaz jeho činnosti

S touto pohádkou je spojena celá řada zajímavostí, a my se na některé z nich podíváme blíže. Scénáristou pohádky Princ Bajaja byl František Pavlíček, což byl český dramatik a ředitel Divadla na Vinohradech. Přesto je v titulcích u scénáře uvedena Eva Košlerová. Dopustil se někdo takového přehmatu a je to tedy chyba? Je to trochu rafinovanější. František Pavlíček pro svou angažovanost v roce 1968 upadl v nemilost režimu a byla mu tvůrčí činnost zakázána.

Až do roku 1989 pracoval v různých dělnických profesích, přestože to byl absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Proto je pod jeho dílem podepsaná jeho kolegyně paní Košlerová. I další jeho hry, které v průběhu let vytvořil, byly uváděny pod pseudonymy nebo pod jmény jeho přátel. Další zajímavostí je to, že Antonín Kachlík se pustil do natáčení pohádky, což vůbec nebyl jeho obvyklý žánr.

Zajímavosti z natáčení

Petr Štěpánek nedabuje pouze prince Bajaju, ale také jeho mluvícího koně. V českém dabingu se objevil i Josef Hlinomaz, který namluvil Halamu II. Strašlivý drak v této pohádce měřil 36 metrů; samotné hlavy měly po třech metrech a krk byl dlouhý dokonce dvanáct metrů.

Největší problémy při natáčení zažil štáb s koňmi. Při souboji s drakem jich bylo vyzkoušeno jedenáct, ale všichni se při této scéně plašili. Teprve vysloužilý cirkusácký kůň dokázal být klidný. Ale zase nebylo možné uvést ho do cvalu. Místo toho se vzpínal, lehal si na bok a trvalo velmi dlouho, než se podařilo objevit ty správné pokyny, na které byl kůň zvyklý. A vůbec největším překvapením v této pohádce je skutečnost, že herci bojují opravdovými zbraněmi.

Princ Bajaja v české tvorbě rovnou třikrát

V naší filmografii existují ještě další dvě pohádky o princi Bajajovi. V roce 1960 ji natočil režisér Ludvík Ráža a hlavní roli svěřil Luďku Munzarovi. A tato ještě černobílá pohádka sklidila u recenzentů vesměs dobré hodnocení:

„Samotného mě překvapilo, že mě víc bavila tato verze než pozdější film ze sedmdesátých let.“

„Mladý a charismatický Luděk Munzar v hlavní roli působí ohromně sympaticky. Je to moc hezky napsané, některé dialogy jsou vyloženě vtipné, jiné moudré a poučné, místy je to úsměvné, možná i trochu naivní. Mně se to každopádně líbilo a drobnosti přehlédnu, nejsou podstatné…“

A poslední pohádkou o Bajajovi (no, vlastně spíš první, protože je z roku 1950) je kouzelné loutkové zpracování Jiřího Trnky.

Zdroje: ČSFD, Wikipedia, FilmovýPřehled