Místo do popelnice jsem to odnesla do starožitnictví a dostala 50 tisíc korun. I obyčejná cetka z kredence může mít astronomickou cenu

Když mi umřela babička a stála jsem uprostřed obýváku plného prachu, zažloutlých záclon a věcí, které se hromadily padesát let, měla jsem chuť vzít velký černý pytel a všechno to vyházet. Jenže pak se ukázalo, že bych udělala chybu za desítky tisíc korun.

Všechno to začalo úplně banálně, vlastně spíš otravně. Stála jsem v prázdném bytě, ve kterém se zastavil čas někdy v roce 1985. Vzduch byl těžký a při pohledu na věci kolem jsem pociťovala úzkosti a stesk. „To nemá cenu ani přebírat, objednáme kontejner,“ prohodil zaneprázdněný manžel, když viděl tu spoušť. Já jsem ale váhala. Ani ne ze sentimentality, spíš mi bylo líto vyhodit věci, které byly opečovávané, i když pro nás neměly žádné využití.

Do krabice od banánů jsme vyskládali pár věcí, co vypadaly, že už mají to nejlepší za sebou. Byla tam taková sada, hodiny a k tomu nějaké sklo. Zkrátka nic zajímavého, co byste si chtěli vystavit v moderně zařízeném bytě. „Vezmu to cestou do práce k tomu starožitníkovi na rohu, přinejhorším mě vyhodí,“ řekla jsem manželovi. Ten se jen uchechtl, že benzín tam a zpátky bude dražší než to, co mi dají.

Když jsem ty věci vyskládala na pult, pán si nasadil brýle a po chvíli prohodil, jestli toho máme víc. A pak naprosto vážně řekl: „Paní, jen za tohle vám teď na ruku dám padesát tisíc. Pokud to dáme do komise, možná dostanete víc.“ Málem jsem si sedla na zem. To, co jsme chtěli hodit do sutě, nám zaplatilo dovolenou.

Není veteš jako veteš aneb co se válí v kredenci

Jak se ukázalo, zlaté dědictví nemusí být jen truhla se zlaťáky nebo obraz od Picassa. Může se skrývat i v předmětech denní potřeby z druhé poloviny 20. století. Obzvláště vyhledávaný je „bruselský styl“, který odkazuje na úspěch československého designu na EXPO 58 v Bruselu. Protože nám ty věci připomínaly socialismus, nosili jsme je k popelnicím. Proč si také nechávat staré a nemoderní krámy.

Jenže dneska by vám za takový kávový servis z porcelánky v Loučkách nebo Duchcově vyplatili tisíce, někdy i desetitisíce, pokud je kompletní a nepoškozený. Většina věcí, které jsem tehdy odnesla do starožitností v několika krabicích, nám připadaly bezcenné. Zejména pak stolní hodiny a mosazné svícny. Jenže se ukázalo, že jsou z výroční série z přelomu 19. a 20. století, která je mezi sběrateli vyhledávaná.

V krabici bylo ještě pár kousků skleněného nádobí, o kterém jsem si myslela, že je to jen nepovedená výroba, protože mělo takový duhový, měňavý povrch. Byla to chyba lávky. Sklo pocházelo z hutě Loetz, světově proslulé šumavské sklárny Klášterský Mlýn. I malá vázička s tímto dekorem, kterému se odborně říká irizované sklo, může mít hodnotu průměrného měsíčního platu. A my jsme měli v krabici tři.

Obyčejné hračky s neobyčejnou cenovkou

Když jsem se se starožitníkem bavila, co všechno je dnes hodnotné, začal hned básnit o starých hračkách. Možná se vám to zdá absurdní, ale plechové autíčko na klíček, se kterým si hrál děda, může mít dnes hodnotu ojetého skutečného auta. Sběratelé hraček hledají nostalgii, technickou dokonalost starých strojků a hlavně zachovalý stav.

Třeba taková stavebnice Merkur. Pokud je v původní krabici, nepoškozená a kompletní, je o ni ohromný zájem. Nebo jestli máte na půdě staré nafukovací hračky od Libuše Niklové, takové ty harmonikové kočky a buvoly, které jsme jako děti tahali po zemi, tak ty jsou dnes designovými ikonami vystavovanými v galeriích po celém světě. Na aukčních portálech, jako je Aukro, se ceny těchto kousků pohybují v řádech tisíců korun.

Jak neprodělat kalhoty při prodeji

Jak se ukázalo, největším nepřítelem prodejce je jeho vlastní horlivost. Třeba když najdete starou zašlou vázu a vy ji vyčistíte drátěnkou a jarem. V tu chvíli můžete odmáznout polovinu její hodnoty. Všeobecně platí, že u starožitností a sběratelských předmětů se cení patina a původní balení. Pokud tedy najdete něco, co vypadá staře a zajímavě, nemyjte to.

Neopravujte to. Nechte to tak, jak to je. U porcelánu a keramiky hledejte značky na spodní straně. Jakákoli značka, číslo nebo logo je dobré znamení. U skla je to složitější, u něj často značení chybí a musíte se spolehnout na tvar a barvu, nebo na odborníka. A tady pozor, ne každý vetešník je poctivý.

Když prodáváte, máte několik možností

Můžete zkusit internetové aukce. Je to trochu risk, ale trh si cenu určí sám. Často se stává to, že se cena v poslední minutě aukce zdvojnásobí. Pokud se rozhodnete pro přímý prodej starožitníkovi jako já, dostanete peníze hned, ale obvykle méně, než je tržní hodnota, protože obchodník musí také vydělat.

V každém případě platí, že vyklízení pozůstalosti je sice dřina a emočně vyčerpávající záležitost, ale berte to jako poslední dárek od vašich předků. A i když z toho nebude padesát tisíc, ale třeba jen pět, je to pořád lepší, než krmit popelnici historií.

Zdroje: aukro.cz, sumavanet.cz, autorský článek