Celé Česko bude zírat. Prima odvysílá 9. července film, který získal 4 Oscary i srdce princezny Diany

Filmy často vnímáme jako něco, u čeho si můžeme odpočinout nebo se u toho dobře pobavit. To je samozřejmě pravda, ale filmy často slouží také jako médium, které pomáhá pojmenovávat fenomény, které jsou tabu. 9. července večer se můžete na televizní stanici Prima MAX podívat na jeden takový snímek z roku 1988. Svého času přelomové dílo je svým zobrazením častého fenoménu relevantní i dnes.

Filmy jsou uměleckým médiem, které umožňuje zachycení široké škály lidských emocí, situací a společenských fenoménů. Je-li tento aspekt sklouben s kvalitní kinematografií, jako je práce kamery a dobře zvolená hudba, je zaděláno na snímek, na který jen tak někdo nezapomene. Film, který si oblíbila i britská princezna Diana, byl v době své premiéry revolučním dílem. Nejen, že splňoval kritéria filmu na jedničku, ale pomohl otevřít těžké téma, o kterém se v minulosti příliš nemluvilo.

Kultovní snímek o rodině a porozumění

Večer 9. července na televizní stanici Prima MAX hraje od 20:00 hodin kultovní snímek z roku 1988. Legendární drama a road movie v jednom si vzal na starost americký režisér Barry Levinson, který pracoval na základě scénáře od dvojice Ronald Bass a Barry Morrow.

Film pojednává o Charliem Babbitovi v podání Toma Crusie, který se dozvídá, že jeho otec zemřel a odkázal mu polovinu majetku. Neví však, komu náleží ta druhá, na základě čehož zjišťuje, že má staršího bratra Raymonda, ztvárněného Dustinem Hoffmanem. Objevuje i skutečnost, že jeho bratr Raymond je autistou. Charlie se rozhodne svého bratra unést z léčebny Walbrook a odvézt ho domů, aby záležitost dědictví vyřešili.

Dělí je však veliká dálka a Raymond odmítá cestu zpět strávit v letadle. Vydávají se tedy na dobrodružnou jízdu autem, během které se dostávají do kolize osobnosti obou bratrů. Zažívají však také řadu dobrodružství, jako je získání balíku peněz díky Raymondovým schopnostem počítání karet v blackjacku. Postupem času si k sobě oba bratři dokážou najít cestu.

Oblíbený film princezny Diany

Snímek se vyznačuje dojemnou kinematografií a pojednává o citlivém tématu, které je relevantní i dnes. Netýká se jen fenoménu autismu, ale i obyčejných mezilidských vztahů. Ačkoliv scénář byl odmítnut režisérem Peterem Weirem z důvodu údajné nezajímavosti, po uvedení do kin se stal kultovní klasikou, která dokázala dojmout snad kohokoliv.

Snímku se podařilo vyhrát řadu Oscarů  na Academy Awards v roce 1989. Těmi byly cena za nejlepší film roku, cena za nejlepší režii pro Barryho Levinsona, cena za nejlepšího herce v hlavní roli pro Dustina Hoffmana a cenu za nejlepší původní scénář pro dvojici Barryho Morrowa a Ronalda Basse.

Snímek byl také údajně nejoblíbenějším filmem britské princezny Diany. Zapsal se ale do srdcí milionů lidí, a to nejen díky svému umně vyvedenému scénáři či hereckým výkonům, ale hlavně díky tematice, kterou pomohl rozkrývat.

Film, který zviditelnil společenský fenomén

Snímek je dodnes považován za jeden z těch, kterým se podařilo otevřít diskusi o autismu. Přes to však dle některých kritiků zobrazení autismu ve filmu samotné komunitě příliš neprospělo. Dle některých byl totiž snímek příliš stereotypizující a zkresloval pohled na skutečné autisty. Rozšířil například myšlenku, že autisté jsou obdaření superschopnostmi, jako je geniální počítání. Ve skutečnosti má takovéto vlastnosti asi jen každý desátý autista.

Autismus má více podob

Raymondovy vlastnosti jako neschopnost navázání očního kontaktu, repetitivní jednání, obsese rutinou a další aspekty jeho postavy navíc také nejsou vlastní všem autistům, ale jen některým z nich. Autismus je totiž jen jedním z projevů poruchy autistického spektra, která je zastřešujícím termínem pro celou řadu fenoménů.

Každý z nich se projevuje specificky a zpravidla označuje takzvaně neurodivergentní jedince, kteří mají problémy s každodenním fungováním. Na jedné straně spektra pak stojí silní autisté s výrazně omezenými schopnostmi začlenění do společnosti a na druhé straně spektra osoby s méně závažnými projevy a omezeními.

Přes své nedostatky byl však film Rain Man přelomovým dílem, kterému můžeme dávat zásluhy už jen za to, že tento fenomén zviditelnilo. I dnes je relevantním filmem, který pomohl ukázat, že autisté jsou lidé s vlastními osobnostmi a potřebami, kteří si zaslouží respekt ostatních.