Nejděsivější horor socialismu: Kadibudku jsme v noci míjeli obloukem a i Drákula jen tiše záviděl

Když se řekne český horor, většina diváků se jako první vybaví klasiky Spalovač mrtvol nebo Panna a Netvor. Z dílny režiséra Juraje Herze vzešel ale ještě jeden hororový snímek, který vyvolal divácké zděšení. Jedná se o film z automobilového prostředí s prvky upírství a jedná se o natolik výjimečný projekt, že dodnes vyvolává po zhlédnutí silné emoce.

Hlavní postavou je mladá doktorka Mima, která je řidičkou sanitky. Po cestě k jednomu zdravotnímu případu se s kolegou Markem setkávají s atraktivní řidičkou sporťáku, závodnicí Luisou. Na jejím voze si Mima všimne něčeho zvláštního – plynový pedál závodního vozu Ferat má podivný tvar. Luisa má následně autonehodu po níž je převezena do nemocnice a umírá, nicméně její tělo není v márnici. Marek se následně dozvídá, že nový automobil obsahuje motor na biologické palivo a jezdí na lidskou krev.

Krev místo benzínu

Mima je mezitím angažována, díky svým řidičským schopnostem, jako zástup za zdánlivě mrtvou Luisu a Marek má živé sny plné krve i požírajících motorů. Mimu se snaží ze spárů zákeřné automobilky zachránit, ale následně zjistí, že ho celou dobu natáčí skrytá kamera firmy Ferat, která chce výstupy použít pro svou bezohlednou reklamní kampaň. Odbyt automobilové firmy se násobně zvyšuje a propouští Mimu, kterou to zcela zdrtí. Její touha po závodění je natolik silná, že tajně odjede a po rychlé jízdě vyčerpaná zkolabuje za volantem.

Scéna, ze které nespíme

Jednou z nejděsivějších scén je zmiňovaný sen, kdy se postava Marka vydá do garáže k vozu Ferat, ze kterého při dotyku tryská lidská krev a automobil se pokusí Marka požírat. Děsivost scény nestojí ani tak na explicitních výjevech krve, ale na strachu, co se za tímhle technologickým vynálezem skutečně skrývá. Auto, které jezdí na lidskou krev, může symbolizovat to, kam je lidstvo schopno zajít pro úspěch a co všechno je možné obětovat pro výhru. Scéna je rovněž děsivá i proto, že hlavní postavy čelí něčemu, čemu nerozumí a neví jaké reálné nebezpečí jim hrozí.

Herzův rukopis

Jako v ostatních hororových snímcích i v Upírovi z Feratu je jasně poznat Herzův nezaměnitelný mrazivý rukopis. Ve svých filmech kladl důraz spíš na atmosférický děs než na explicitní násilí nebo lekačky, čímž se lišil od tehdejší české i západní filmové produkce. Typické jsou pro něj scény plné děsu, napětí, které by se dalo krájet, komplexní psychologie postav, a hlavně hlubší význam za zdánlivě jasným dějem. Herz se nikdy nebál kontroverzních témat, jeho díla často obsahují morbidní podtóny a metafory smrti.

Ohlas u publika

Upír z Feratu nebyl v době svého uvedení žádným prvoplánovým trhákem, ale rozhodně nezapadl. Film byl promítán i v zahraničí a stal se předmětem zájmu hororových fanoušků – své si v něm dokázali najít fanoušci závoďáků, upírů, mysterií a ve snímku se hojně objevuje i nahota. U domácího publika však v té době vyvolal spíše rozpaky. Na jedné straně byl oceňován vizuální styl a originální myšlenka, na straně druhé si diváci úplně nevěděli rady s propojením automobilových závodů a vampirismu.

Závěrem

V našich luzích a hájích nejsme moc známí hororovou tvorbou. Český film se věnuje spíš dramatům nebo komediím, nicméně na těch pár hororových kousků, které máme v rukávu můžeme být právem pyšní. V posledních dvaceti letech se v Česku objevují pokusy o novou vlnu hororu – často inspirovanou západní tvorbou. Snímky jako Ghoul nebo Polednice zkoušejí různá pojetí děsu, ale málokdy dosahují umělecké originality Herzových děl. Upír z Feratu tak zůstává i více než čtyřicet let po svém vzniku ojedinělým počinem v československé kinematografii. Nejenže propojuje zdánlivě nesourodá témata, ale navíc do nich vnáší i hlubokou symboliku strojů, které využívají lidi a děsivost technologického pokroku.

Zdroje: www.cs.wikipedia.org, ilmovyprehled.cz, csfd.cz