Psycholog odhaluje: Úsměv, zájem a další triky, díky kterým vás bude mít ráda tchyně i soused

Sympatie není něco, s čím se člověk narodí. Není to genetická výbava ani náhoda, je to dovednost – a stejně jako jiné schopnosti, se dá rozvíjet. Uznávaní psychologové se shodují, že lidé, které ostatní vnímají jako příjemné a důvěryhodné, často dělají podobné věci – nenápadně, ale konzistentně. Není v tom žádná manipulace, jen pár drobných postojů, které působí přirozeně a vytvářejí zdravé vztahy. Jeden z psychologů na Redditu před malou chvílí odhalil několik tipů, jak udělat to, aby vás měl každý rád. Tady je sedm z nich.

Všichni známe ty automatické otázky typu „Jak se máš?“ nebo „Co je nového?“. Často je vyslovíme jen ze zvyku – aniž bychom čekali na upřímnou odpověď. Druhý to pozná během vteřiny. A stejně automaticky odpoví: „Jo, dobrý.“ Výsledek? Všichni máme pocit, že jsme něco odškrtli, ale žádný skutečný kontakt nenastal. Opravdový zájem se pozná jinak. Třeba tím, že se k něčemu vrátíte: „Minule jsi říkal, že máš pohovor – jak to dopadlo?“ nebo „Pořád tě bolí záda, nebo už se to zlepšilo?“ Taková otázka říká víc než jakýkoli kompliment. Dáváte tím najevo, že si pamatujete, co daný člověk prožíval, a že vám na tom, co říkal, opravdu záleželo.

Úsměv

Úsměv je jeden z nejjednodušších způsobů, jak dát najevo, že jste naladění přátelsky. Nemusíte nic říkat – krátké, nenucené gesto často udělá větší dojem než dlouhá věta nebo složité vysvětlování. Lidé si vás díky úsměvu snáze zapamatují, protože působíte otevřeně a pohodově. Navíc pomáhá odbourat první rozpaky, vytvořit klidnější atmosféru a usnadnit komunikaci. A co je na tom nejpřirozenější – většina lidí se automaticky usměje zpátky. I když si to ani neuvědomí, vznikne tím drobné propojení. A právě takové drobnosti jsou často základem sympatie.

Nechte druhé mluvit o sobě

Většina lidí má přirozenou potřebu mluvit o sobě. Když jim k tomu dáte prostor – aniž byste je přerušovali nebo hned přesměrovávali řeč na sebe – uděláte na ně velmi dobrý dojem. Stačí se zeptat na něco konkrétního a opravdu naslouchat. Nemusíte souhlasit se vším, ale pokud dáváte najevo zájem a neodsuzujete, druhý se s vámi bude cítit dobře. Vzniká tím pocit přijetí, který je často důležitější než to, co přesně se v rozhovoru řekne. A co víc – když někomu umožníte sdílet něco ze svého života, posílíte tím i vzájemnou důvěru. Je to jednoduché, ale velmi účinné gesto lidského respektu.

Nebojte se uznat vlastní chybu

Přiznat chybu neznamená ztratit tvář. Naopak – ukazuje to, že si stojíte za svými činy a nebojíte se otevřenosti. Lidé obvykle oceňují upřímnost víc než snahu být dokonalý. Pokud řeknete „Omlouvám se, tohle jsem přehnal“ nebo „To byla moje chyba, příště to udělám jinak“, většina lidí si vás za to bude vážit víc. Přiznání chyby zároveň často rozbíjí napětí. Druhá strana snáz uvolní vlastní obranu a může dojít ke smíru nebo lepší spolupráci. A to je někdy cennější než být za každou cenu „v právu“.

Všímejte si drobností – a řekněte to nahlas

Pozitivní zpětná vazba je jedním z nejjednodušších způsobů, jak někomu zvednout náladu nebo podpořit vztah. Jenže mnoho lidí ji nedává – buď protože si myslí, že to není potřeba, nebo se bojí, že to bude znít divně. Přitom stačí málo. Říct: „To byl fakt dobrý nápad“ nebo „Tvoje prezentace byla jasná a přehledná.“ Ne obecné chvály, ale konkrétní postřehy. Takové věty fungují lépe než jakákoli motivace. Lidé si je pamatují – a hlavně se díky nim cítí vidění.

Navazujte kontakt jako první

Vztahy se často začínají úplně nenápadně – třeba jen pohledem, úsměvem nebo pozdravem. A právě ten první krok často rozhoduje o tom, jak se vztah bude dál vyvíjet. Když někoho pozdravíte jako první nebo uděláte drobné gesto – třeba přikývnutí nebo úsměv – dáváte tím druhému signál, že jste otevření kontaktu. Že nemáte potřebu soutěžit, ale že jste v klidu a připravení navázat vztah. A právě to lidé oceňují – malé signály, které říkají: „Všiml jsem si tě, jsem tu, můžeš ke mně mluvit.“

Nesnažte se líbit všem – buďte autentičtí

Největší chybou bývá snaha zapůsobit za každou cenu. Lidé, kteří se přizpůsobují podle situace, často působí nejistě. Druzí neví, co od nich čekat – a to může budit nedůvěru. Autentický člověk naproti tomu působí stabilně. Nemusí být nejvtipnější nebo nejotevřenější – ale je svůj. Když umíte říct „tohle mi není příjemné“ nebo „tady si nejsem jistý“, působí to upřímně. Lidé vás pak vnímají jako někoho, kdo vůbec nic nepředstírá a právě to bývá největší vztahová výhra. 

Autenticita, respekt, pozornost a lidskost nejsou fráze. Jsou to hodnoty, které fungují – ať už jste mezi přáteli, kolegy nebo s někým, koho právě potkáváte poprvé. 

Zdroje: idnes.cz, psychologieprokazdeho.cz, cs.wikiversity.org