Psychologická past číslo 1: Tyhle věci si do bytu už nedávejte! Mozek je nenávidí, Češi je přitom „milují“
Možná ji právě teď vidíte a možná se na ni díváte každý den, ale vaše mysl ji přesto vytěsňuje – jako by tam nebyla. Je nenápadná, obyčejná, a přesto má sílu rozhodit vám vnitřní rovnováhu tak, že se ani nepoznáváte. Můžete ji najít v rohu místnosti, na poličce, na židli, nebo třeba za dvířky skříně, které už jste dlouho neotevřeli.
Drobná věc, o které si myslíte, že je neškodná, vám totiž denně ničí klid v hlavě, zvyšuje napětí, probouzí podprahový stres a může vést i k únavě, kterou neumíte pojmenovat. Psychologové tuto tichou sabotáž označují za mentální past číslo 1 moderních domácností. A nejhorší na ní je, že ji máme téměř všichni, a to bez rozdílu. Až tedy na pár výjimek, které se rozhodly zavřít kruh, jak to udělali?
Neviditelný zdroj stresu
Nejde o nepořádek, ani o sousedy. Řeč je o nedokončených úkolech a věcech „na později“. Prázdné krabice, nevybalené tašky, rozdělané kutilské projekty, nečisté nádobí, staré papíry k vyřízení nebo nahrnuté oblečení na židli. Mozek totiž každou takovou „otevřenou smyčku“ vnímá jako aktivní úkol, který není dokončený – a nepřestává ho připomínat. Zatímco si myslíte, že jen odpočíváte na gauči, vaše podvědomí neustále „šumí“: „*Musíš dodělat tohle, nezapomeň na tamto, co tohle ještě tady dělá?“. Tento vnitřní hluk může způsobit, že se nikdy skutečně neuvolníte.

Psychologové pro to mají název
Tohoto zvláštního jevu si jako první všimla jedna evropská psycholožka. Během jednoduchého pozorování zjistila něco pozoruhodného – že nedokončené úkoly zůstávají v hlavě výrazně déle než ty, které jsme už uzavřeli. Jako by mozek odmítal nechat věci být, dokud nemají tečku na konci. Tento jev dnes známe pod názvem Zeigarnikův efekt. Z evolučního hlediska to dávalo smysl. Lovec musel vědět, kam položil oštěp nebo kde nastražil past.
Ale dnes? Dnes už za rohem nečíhá šelma – jen rozbalený balíček, nezodpovězený e-mail nebo skříň, kterou jste chtěli už týden vyčistit. Jenže mozek to nerozlišuje, pro něj je to stále „hrozba“, kterou musí mít na očích a pávě proto vás i zdánlivé maličkosti dokážou psychicky vyčerpávat. Moderní studie potvrzují, že takzvané „otevřené smyčky“ – úkoly, které jsme nedotáhli – zabírají mentální kapacitu, snižují soustředění a berou energii. Dobrým trikem je vytvořit si plán, jak úkol dokončit. Pro mozek je i samotný plán jakousi závorou – signálem, že nemusí být ve střehu a může se konečně uvolnit.
Každodenní mlýnek na kafe, který se v hlavě neustále točí
Tak jako kávomlýnek vydává nekončící zvuk při každém zapnutí, vaše myšlenky jedou stále dokola, pokud je kolem vás vizuální hluk. Náš mozek funguje vizuálně – každá věc v prostoru na něj působí jako podnět. Minimalisté proto hlásají: Méně věcí = více klidu. Když je domácnost přehlcena, nevzniká jen nepořádek v prostoru – vzniká zmatek v hlavě.
Vizuální zahlcení nutí mozek být neustále ve střehu. Nedokáže vypnout, protože všude kolem vidí nedokončené úkoly, opomíjené věci a potenciální „hrozby“, které je třeba řešit. Výsledkem je jemný, ale trvalý stres, který se ukládá do podvědomí jako tichý a zákeřný šum. A právě ten mnohdy stojí za vaší únavou, podrážděností nebo pocitem, že si nikdy pořádně neodpočinete. Je to jako mít v hlavě rádio, které nelze ztlumit.

Co s tím?
Naučte se zavřít kruh – co začnete, to dokončete. Nemusí to být perfektní, stačí symbolické uzavření. Nedávejte si sami sobě sliby „až někdy“, pokud víte, že se k nim nevrátíte. Takové závazky jen visí ve vzduchu a visí i ve vaší hlavě. Zkuste eliminovat vizuální hluk – nepořádek není jen o vzhledu, ale o vaší duševní pohodě. Osvědčilo se pravidlo dvou minut: pokud něco můžete udělat hned, udělejte to. A nebojte se malých kroků – právě z přehlížených drobností se často stává obrovský mentální balvan, který vás brzdí a tíží den za dnem.
Na konci dne si sedněte a napište tři drobnosti, které zavřete nebo uklidíte. Stačí tři a každá z nich je jako zaklapnutí víka od mentální krabice. Tento malý rituál vám pomůže snižovat napětí a zlepší spánek.
„Největší neklid nevzniká z hluku venku, ale z hluku uvnitř.“
Zdroj: is.muni.cz, vlasta.cz, theses.cz