Psychologie říká, že generace Husákových dětí je nejodolnější v historii. Nezdrsněli náhodou

Generace Husákových dětí patří k nejodolnějším skupinám dospělých. Psychologové ale upozorňují, že jejich „tvrdost“ nevznikla sama od sebe. Je výsledkem výchovy i doby, která emocionální potřeby dětí jednoduše ignorovala. Co všechno jejich dětství formovalo a proč se právě oni museli naučit všechno zvládat bez projevu emocí?

Dříve byl člověk silný, když neukazoval emoce, což se projevuje v dospělosti.

Dětství, kde se emoce nebraly tolik vážně

Psychologie potvrzuje, že sedmdesátá léta nebyla érou, která by představovala otevřenou komunikaci o pocitech. V tehdejším Československu se o psychickém zdraví mluvilo minimálně, o tom dětském ještě méně. Emoce se neřešily, a pokud ano, většinou si lidé moc nerozuměli. Být smutný, naštvaný nebo zraněný se prostě nenosilo.

Dítě, které brečelo, často slyšelo klasické „nebreč“, „vydrž“, „to nic není“. To byl základ oné „odolnosti“. Psychologové tomu říkají přirozený nácvik frustrační tolerance neboli schopnost vydržet nepříjemné situace, aniž by se člověk hned sesypal.

Podle psycholožky Ann S. Masten se odolnost formuje během života: „Odolnost (resilience) není vrozená vlastnost. Je to proces, který se vyvíjí prostřednictvím podpory a interakcí s okolím, zejména v dětství. Děti, které čelí stresorům a mají podporu v podobě pečujících vztahů, vykazují vyšší úroveň psychologické odolnosti v dospělosti.“

Prostředí, které zocelovalo

Za socialismu to vypadalo úplně jinak. Obchody měly jednoduchou nabídku, televizní program tři kanály, oblečení se dědilo a spousta věcí fungovala „na známosti“. Dítě si tehdy samo muselo vymyslet, jak se zabaví. A také jak se popere se situacemi, se kterými dnes pomáhají například psychologové.

Takové prostředí sice podporuje soběstačnost, ale máto i své nevýhody. Dnešní nejmladší generace už toto často nezažívá, protože generace mileniálů zpřetrhala řetězec starých zvyků a naslouchá pocitům svých dětí. To je něco, co v sedmdesátkách prostě chybělo. Psychologie uvádí, že děti, které nemusí v životě příliš riskovat se pak bojí i maličkostí. Takovým lidem se pro změnu říká „sněhové vločky“.

V tomto ohledu byla éra Husákových dětí pravým opakem. Riziko a nepohodlí bylo běžné, od drobných zranění až po hádky s kamarády. Nebyl to nejlepší způsob, ale člověka to rozhodně zocelilo.

Rodiče neřešili psychiku, ale výdrž

To, že nám dnes s psychickým zdravím pomáhají psychologové, bylo v sedmdesátých letech nemyslitelné. Rodiče Husákových dětí vyrůstali v poválečném období a život je naučil fungovat prakticky a neprojevovat slabost.

Známý dětský psychiatr Peter Fonagy upozorňuje, že schopnost vnímat vlastní pocity a pocity druhých závisí na tom, jak s nimi rodiče komunikují. „Děti se učí chápat své vnitřní prožívání jen tehdy, když ho s nimi někdo sdílí,“ uvádí.

Jestli něco generace Husákových dětí nezažila, bylo to právě sdílení. Nikdo nemluvil o stresu, o úzkostech nebo o tom, že se dítě něčeho bojí. Problémy se prostě musely přetrpět, a hlavně si nestěžovat. A výsledkem je generace, která uměla vydržet a nedávala najevo pocity.

Proč je jejich dětství dnes nepředstavitelné?

Mladší generace se často pozastavují nad tím, co všechno bylo tehdy běžné a dnes je to nepředstavitelné. Ne proto, že by Husákovy děti měly nějakou genetickou výhodu, ale protože systém a společnost vypadaly jinak.

Pro dnešní mladší generace je skoro nepochopitelné, že děti jezdily na letní tábory s minimálním dohledem, lezly po skalách nebo se celé dny toulaly venku bez mobilu. Jenže právě tato volnost byla základem jejich odolnosti.

Dnešní generace Z a mladší vyrůstají v digitálním světě, kde se s rizikem fyzickým příliš nesetkají, zato sociální tlak je obrovský. Výzkum ukazuje, že teenageři tráví denně více času u obrazovek než v reálném světě, což zapříčiňuje častější deprese a úzkosti. Husákovy děti sice také byly pod tlakem, ale takový tlak byl lépe zvládnutelný.

Tvrdé podmínky panovaly i ve filmech

Zajímavé je, že odolnost lidé získávali i v práci, například při natáčení filmů. Kultovní komedie S tebou mě baví svět vypadá jako velká legrace, ale natáčení už taková legrace nebyla. Štáb i herci pracovali v tuhých mrazech, často museli improvizovat a herci toho oddřeli mnohem více. Herci později zmiňovali, že některé scény už by dnes kvůli přísnějším podmínkám neprošly.

Podobně jsou na tom i filmy jako Vesničko má středisková nebo Ať žijí duchové!. Ty také vznikaly v podmínkách, kterým se lidé museli přizpůsobit, a hlavně neprojevovat slabost nebo si třeba stěžovat.

Odolnost nebyla náhoda, ale povinnost

Dětství generace Husákových dětí vychovalo „tvrďáky“. Život nebyl snadný a slovo emoce prakticky neexistovalo. Lidé byli skromní, samostatní a nikdy neprojevovali svoje pocity. Tahle generace dokáže vydržet leccos, ale doba se mění a emoce už nejsou sprosté slovo. Dokážete nahlas mluvit o tom, co cítíte?

Zdroj: researchgate.net, ocfcpacourts.us, nature.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov