Choval se ke mně jako k princezně. A právě proto jsem se s ním rozešla během 10 minut

Podle terapeutického portálu Terapio.cz je jedním z nejčastějších vzorců toxických vztahů takzvaná výchovná dynamika, tedy když jeden partner přebírá roli učitele a druhý žáka. Na začátku to vypadá jako péče a starost. Rady, jemné poznámky, vysvětlování, jak by to nebo ono mohlo být lepší. Jenže časem se to může zvrtnout v kritiku, srovnávání, citovou manipulaci a tlak na podřízení se. Proto když mi partner řekl, že náš vztah vidí jako jednu českou pohádku, zježily se mi vlasy na hlavě.

Psycholožka Pavlína Rasochová v podcastu pro Český rozhlas upozorňuje, že v takovém vztahu člověk postupně ztrácí jistotu v sebe. Partner, který ví lépe, jak by se měl ten druhý chovat, nevědomě přebírá moc nad jeho/její identitou. Z lásky se stává projekt, který je třeba neustále ohýbat po vůli dominantního partnera. A když se ten druhý snaží obstát a vyhovět nesmyslně vysoko nastaveným standardům, přistoupí nevědomky na hru, kterou nemůže vyhrát.

Stejný mechanismus vidíme například v klasické české pohádce Pyšná princezna. Král Miroslav se převlékne za zahradníka, aby „napravil“ princeznu Krasomilu. Dá jí lekce pokory, testuje ji a vede k tomu, aby se změnila. Až když se podvolí, zaslouží si jeho lásku. Na první pohled romantický příběh, ale pod ním se skrývá scénář převýchovy: láska jako odměna za poslušnost. Stejně jako v toxickém vztahu: budu tě milovat, až budeš taková, jakou chci já.

Podobný příběh zazněl na Redditu, kde se uživatelka podělila o vlastní zkušenost. Jelikož se k ní manžel chovat jako k princezně Krasomile z pohádky, rozvedla se.

Láska či závislost?

Nefunkční neboli toxické vztahy lze často poznat podle neustálého kolísání mezi radostí a bolestí. Milostné vyznání střídá výčitka, ticho, omluva a opět naděje. Tento cyklus závislosti na intenzitě vyvolává v mozku stejné chemické reakce jako návyková látka – příliv adrenalinu, dopaminu a následně strachu. A právě proto je mnohdy tak těžké odejít.

Tento vzorec se objevuje i v temné pohádce Panna a netvor od Juraje Herze. Julia se rozhodne obětovat a vstupuje do zámku hrůzy, aby zachránila svého otce. Netvor ji ovládá, testuje, trestá i odměňuje. Ona se bojí, ale zároveň k němu cítí přitažlivost. Láska a strach se stávají nerozlučnou dvojicí. Stejně jako v toxických vztazích, kde oběť věří, že stačí víc lásky a všechno se spraví.

Podle portálu Hedepy.cz právě tahle fáze vytváří takzvanou emocionální závislost. Člověk si plete drama s vášní a bolest s důkazem citu. Když partner občas projeví něhu, připadá nám to jako zázrak, který všechno vyváží. Jenže to není láska, to je úleva po napětí.

Nenápadná kontrola

Nejzáludnější forma toxicity je ta, která nevypadá nebezpečně. Vztahy mohou působit klidně, ale jeden z partnerů v nich ztrácí energii, chuť do života a jistotu ve vlastní úsudek. Kontrola je zaměněná za starost, manipulace za ochranu. Typické věty, jako jsou: „Já vím, co je pro nás dobré“, nebo „Kdybys mě opravdu milovala, udělala bys to pro mě.“ V takovém vztahu se člověk přirozeně přestane rozhodovat sám za sebe. Cítí vděk za každou chválu, protože se bojí zklamat. A tak se pomalu přizpůsobuje, dokud z něj samotného nezbude nic z původní autenticity.

Jak z toho ven?

Psychologové radí, že první krok k odchodu z toxického vzorce je uvědomění, že láska nemá být zkouškou. Analýza vztahové dynamiky z webu psychologie.cz uvádí, že: zdravý vztah je o rovnováze, kde se lidé rozvíjejí díky přijetí, ne díky tlaku.

Proto, když se přistihnete, že se bojíte být sami sebou, často se omlouváte a cítíte vinu za partnerovy nálady, věřte, že problém není ve vás. Na rozdíl od princezen z pohádky my se můžeme rozhodnout, co ve svém životě chceme a jak ho chceme prožít. Vztah s toxickým manipulátorem se nezdá jako správná cesta… A myslet si, že takového partnera změníme? To je zhola nemožné, jak uvedla psycholožka Pavlína Rasochová: „Toxickému člověku nemůžete porozumět. Nesnažte se o to. Utněte kontakt.“

Zdroje:  budejovice.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, psychologie.cz