Za 1. republiky mu ženy padaly k nohám. Pro dnešní mládež to je jen „brigoš“ ze stavby
Ten šarm, ta elegance a ten dokonalý frak. Za první republiky stál na jevišti a dámy z vyšší společnosti se mu dívaly většinu času jen na ústa. Byl pánem svého života a vážili si ho i režiséři. Po komunistickém převratu strávil rok ve vězení a pak dřel na stavbě.
Přesto i v osmdesáti vypadal jako z reklamy na drahé hodinky. Jenže svět se změnil a s ní i preference na vzhled muže, proto by se dnešní mládeži zalíbil pravděpodobně někdo jiný než hrdina filmu „Zlaté dno“.
Jak se z mosteckého kluka stal filmový šoumen
V roce 1910 se v Mostě narodil Raoul Marian Kristian Schránil jako syn bývalé operní pěvkyně a ministerského rady. Své neobvyklé jméno dostal po příteli svého otce, který byl Francouz. Celá Francie ostatně v jeho životě sehrála důležitou roli. Na lyceu v Dijonu poprvé okusil prkna, která znamenají svět, a to během tradičních vánočních kabaretů českých studentů.
Když se vrátil do Prahy, objevila jeho herecký talent paní domácí v Mělnické ulici, kde bydlel s rodiči. Otec však o synově kariéře u divadla nechtěl ani slyšet, tak se mladý Raoul sbalil a přidal se ke kočovné společnosti.
Z milovníka k miláčkovi publika
V roce 1935 dostal místo u Vlasty Buriana jako náhrada za odcházejícího představitele milovníka. Schránilovi role elegantních mladíků, světáků a šarmantních snoubenců seděly jako ulité. Jeho přirozená elegance a dokonalé společenské chování byly doslova zlatým dolem pro režiséry.
V témže roce debutoval v „Milanu Rastislavu Štefánikovi“ a již v roce 1937 si zahrál rovnou v deseti filmech. Takový počet za jeden rok obvykle nemají ani největší workoholici v Hollywoodu. A proč se Raoul stal tak populárním? Především proto, že měl šarm, uměl se oblékat, choval se jako gentleman, a přitom nepůsobil jako nafoukaný snob.
Gentleman z plátna skončil na stavbě Stalinova pomníku
Pak přišla okupace a po ní komunisti. A ti měli na prvorepublikové šviháky jasný názor, a to, že byli nepřáteli státu. Schránila označili za syna kulaka a zakázali mu hrát v Praze. Musel se spokojit s rolemi v zájezdovém Vesnickém divadle, kde hrál například drsného dělníka Jana. To nejhorší ale přišlo v padesátých letech. Schránil se svěřil kolegovi s úmyslem emigrovat. Ten ho udal, a tak skončil na rok ve vězení. Po propuštění pracoval jako stavební dělník, mimo jiné na základech Stalinova pomníku na Letné. S nadsázkou lze tedy říci, že dnešní mládež by ho považovala za brigoše (tj. zkráceně ze slova brigádník) na stavbě, protože tehdy na stavbě pomníku opravdu brigádničil.
Comeback nebyl takový, jaký by čekal
V šedesátých letech se konečně dočkal spravedlnosti. Schránilovo jméno bylo očištěno a mohl zase hrát, jenže místo hlavních rolí elegantních milovníků dostal zprvu jen malé štěky. Nicméně po tom všem, čím si prošel, byl vděčný za každou šanci, kterou dostal.
Navíc poznal i svoji životní lásku. Byla jí herečka Věra Lišková, o dvacet let mladší než on. Prožili spolu skoro třicet let až do Schránilovy smrti v roce 1998, kdy mu ve věku 88 let praskla aorta. „V životě se přihodí ledacos a já se považuju za člověka, který se s životem musel vždycky porvat,“ řekl podle ČSFD v jednom pozdních rozhovorů.
Dcera věštkyně a syn za železnou oponou
S první ženou, manekýnou Růženou Havelkovou, měl dvě děti, dceru Alexandru a syna Raoula. Po deseti letech manželství to ale nevyšlo a rozvedli se. Dcera Alexandra se po srpnové okupaci odstěhovala do Německa a stala se věštkyní a čarodějkou. Věštecké schopnosti prý získala během pobytu v Africe, kde žila s manželem-lékařem.
V Africe se naučila vykládat z karet, pracovat s magickými předměty a její klientelu začali tvořit slavní umělci, politici a podnikatelé z celého světa. Dokonce občas pomáhala německé policii při pátrání po pohřešovaných osobách. Když v roce 2014 zemřela, její poslední přání bylo spočinout vedle otce v Česku, což se nakonec i stalo.
Zdroje: csfd.cz, zeny.iprima.cz, mostecky.denik.cz
