Jakmile vešel do dveří, všichni byli v pozoru. Tenhle herec socialismu měl respekt až do nebes
V české i československé kinematografii a také divadle se objevilo hodně výjimečných herců i režisérů, kteří si získali respekt a autoritu všech. A to nejen svým talentem, ale třeba vyzařujícím charismatem nebo morálním postojem.
Rudolf Hrušínský je v uměleckých kruzích i mezi diváky považován za jednoho z největších českých herců 20. století. Jeho výkony vždy zanechaly hluboký dojem v divácích i kriticích. Známý byl důstojným vystupováním, ale přitom i smyslem pro humor, a to mu přineslo obrovský respekt v uměleckém a kulturním světě. Hrušínský ztvárnil přes 200 filmových a více než 120 divadelních rolí. Jeho schopnost ztvárnit složité postavy s minimem výrazových prostředků má jen pár vyvolených. Přesto, že na plátně jeho výkon působil velmi lehce až samozřejmě, byl Rudolf Hrušínský známý svou precizností a poctivou přípravou na každou roli.
V roce 1968 Hrušínský podepsal manifest Dva tisíce slov, čímž vyjádřil nesouhlas s okupací Československa. Tento čin vedl k jeho vyloučení z filmové a divadelní tvorby až do roku 1976. Přesto zůstal věrný svým zásadám a odmítl svůj podpis odvolat. Po sametové revoluci se stal poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum. Rudolf Hrušínský byl nejen vynikajícím hercem, ale také člověkem s pevným charakterem. Jeho přínos české kultuře a společnosti zůstává nezapomenutelný. Jeho synové, Rudolf Hrušínský mladší a Jan Hrušínský, pokračují v rodinné herecké tradici.
Nadneseně o něm můžeme říci, že Rudolf Hrušínský byl herec, který v době socialismu vzbuzovat tak mimořádný respekt a autoritu, že když vešel do dveří, všichni byli v pozoru. Jenomže to nebylo z povinnosti, ale z úcty.
Další vážení umělci
Vážených herců máme ovšem mnohem víc, a to skoro v každé dřívější generaci. K dalším respektovaným a uznávaným hercům kolegy i veřejností patří bezesporu Jiří Bartoška, Josef Abrhám, Josef Somr, Jiří Sovák, Josef Kemr, Miroslav Horníček, a celá řada dalších. Každý z nich přispěl k české kultuře svým jedinečným způsobem a jejich odkaz zůstává inspirací pro současné i budoucí generace. I mezi dnešními mladými herci je vidět, že mnozí z nich se ke stejné úctě dopracují.
Respekt k režiséru Otakaru Vávrovi
Jedním z vůbec nejrespektovanějších režisérů československé éry socialismu byl bezesporu Otakar Vávra (1911–2011). Byl mistrem svého řemesla. Natočil víc než sedmdesát filmů, a to dokonce s několika generacemi herců a filmařů (všimněte si dožitého věku). Mnoho z nich bylo ovlivněno jak Vávrovou tvorbou, tak i jeho pedagogickou činností.
Měl schopnost vytvářet epické příběhy s důrazem na historické události a ideologické poselství. To mu zajistilo pevné postavení v československé kinematografii a úctu uměleckých kolegů i diváctva. Vávrovy filmy byly prezentovány na mezinárodních filmových festivalech, kde získávaly uznání. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Českého lva za celoživotní přínos české kinematografii a Medaile Za zásluhy.
Vávra jako pedagog a mentor: Jako profesor Vávra působil na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam vychoval řadu významných režisérů, včetně představitelů české nové vlny – do té řadíme kupříkladu Věru Chytilovou, Jiřího Menzela, Miloše Formana. Mnozí z nich pak čerpali z jeho metod i zkušeností.
Režisér Jiří Krejčík (1918–2013)
Ten byl takovou autoritou, že všichni byli v pozoru, jakmile jenom zaslechli, že přichází. Říká se, že Krejčík byl vztekloun, který na herce řval a známé jsou i historky, v nichž se tvrdí, že herce i bil. Tomu můžeme věřit i nemusíme. Režisér Jiří Krejčík byl rozhodně taková osobnost, která vzbuzovala mimořádný respekt. Jeho přítomnost na place byla tak výrazná, že nenechala nikoho v klidu či bez povšimnutí.
Krejčík byl neústupný tvůrce s jasnou vizí, byl nekompromisní a důsledný a nebál se konfrontace. Tato vlastnost mu sice vynesla období, kdy jeho náměty byly odmítány a on nemohl pracovat, ale zároveň si získal hluboký respekt a uznání mezi kolegy režiséry i herci. Schopnost kombinovat humor s hlubokými tématy, a rovněž jeho cit pro detail z něj učinily výjimečného režiséra. Jiří Krejčík nám zůstává v paměti jako režisér, který měl nejen talent, ale rovněž odvahu stát za svým přesvědčením. A to mu vyneslo úctu a respekt.
A ještě malá poznámka: pamatujete se na nenažraného Karla ze Slavností sněženek? Tak toho zahrál právě Jiří Krejčík… „Přátelé, já bych vám to neradil, já totiž všechno sežeru. Já, když du z práce, tak celou hodinu nakupuju, plnou tašku toho nesu, domů pak ale nejdu, to já utíkám a doma to všechno sežeru.“
