Retro kýč, který Češi zbožňují. Straší v kuchyni už 50 let a kdyby uměl mluvit, vyprávěl by o řízcích z roku 1974

Jsou věci, které v našich domácnostech zůstávají navzdory času, módě i zdravému rozumu. Nejsou krásné, nejsou praktické, často už ani pořádně nefungují, ale přesto je nevyhodíme. Leží tiše v regálu, visí na zdi nebo se schovávají v zásuvce, odkud je sem tam vytáhneme s tím, že přišel čas se s nimi rozloučit. A stejně to nikdy neuděláme. Designeři by se na ně dívali s opovržením, ale jak se zdá, v našich srdcích si našly své místo.

Retro v českých domácnostech je sice estetický styl, ale pro nás, kteří máme tyto předměty celá desetiletí, jsou to naše vzpomínky. Na dobu, kdy se věci vyráběly tak, že se po třech použitích nevyhazovaly jako dnes. Naopak, většina z nich se při poruše nechala opravit.

Retro kýč, který se odmítá vzdát své poličky

A tyto relikvie minulosti přežívají v celé řadě domácností. Jsou svědky nedělních obědů, vánočního pečení, rodinných rituálů, ale i každodenního života. Držíme si je, protože nám připomínají dětství, rodiče, babičku i zimu plnou sněhu. A přesto, že některé z nich budí úsměv a jiné mírné zděšení, nemáme to srdce je vyhodit. Některé z nich by si možná zasloužily místo v muzeu, jiné na smeťáku a další u sběratele. A přece stále straší u nás doma. Mnoho z nás je totiž s retro stylem propojeno citově.

K takovým předmětům, které mám na mysli, patří třeba staré formičky na pečení vánočního cukroví, formičky na vosí hnízda z hliníku. Umakartový jídelní servis, který jsme odvezli na chatu a tam ho stále používáme. Skleničky od hořčice, přesto, že je nepotřebujeme a máme i jiné, plastový ruční šlehač, hliníkový papiňák, který je velmi letitý, ale stále slouží. Kávomlýnek na kliku, která pořádně vrže, ale mlýnek funguje, nástěnné hodiny s kyvadlem, které sice tikají, ale správný čas už neukazují. Mimochodem, víte, že i rozbité hodiny ukazují dvakrát denně správný čas? No, to byl pokus o takový malý vtípek.

Když věc mele vzpomínky

Zastavme se krátce třeba u mlýnku na kávu. I když některé kousky patřily k retro hrůzám, většina ručních kávomlýnků byla velmi krásná, proto kromě funkčnosti sloužila i jako vkusná dekorace. Kdysi dávno to byla neuvěřitelná novinka a kávomlýnky tohoto typu šly na dračku. Káva se totiž dříve prodávala pouze zrnková a nikoliv mletá. A tak si někdo nechával kávu umlít v prodejně nebo si musel pořídit ruční mlýnek. A doma si umlel kávu vždycky čerstvou.

Příprava bývala rodinným rituálem

Ruční kávový mlýnek je symbolem doby, kdy se káva v domácnostech ještě nemlela elektricky, ale ručně. Malých elektrických domácích spotřebičů tehdy u nás ještě moc nebylo. A příprava kávy byla doslova rituálem. Už při mletí se její vůně linula celým domem. A když se turek, který se tehdy vařil, zalil horkou vodou, zavonělo to znovu.

Kdybyste se už chtěli takového starého mlýnku zbavit, není vyloučeno, že byste od sběratele retro předmětů mohli obdržet pěknou sumičku. Ale to by musel být mlýnek funkční, anebo alespoň zachovalý. Za rozklížený křáp byste mohli dostat v bazaru sotva pár stovek. Ale ani takový radši nevyhazujte, mohlo by se třeba jednat o zajímavou značku nebo kus, který chybí někomu do sbírky. Ať je dřevěný, mosazný, keramický, s klikou, zásuvkou a letitou patinou. Pak by i méně hodnotný mlýnek mohl vynést slušnou částku.

Retro design nejspíš nestárne, ale vyzrává

Pro sběratele retro předmětů má starý ruční kávomlýnek často větší hodnotu než jen tu finanční. Záleží však na značce, stáří, stavu i typu konstrukce. Mezi nejžádanější ruční kávomlýnky patří značky: Lodos (Lomnické domácí strojky), Ruha, PeDe, Kovozávody Semily či Zassenhaus. Ceny se pohybují od několika stovek korun za běžné kusy až po tisíce korun za vzácné, zachovalé nebo sběratelsky cenné modely.

Na aukčních portálech se objevují retro mlýnky i za 3 až 5 tisíc korun, zejména jsou-li v zachovalém stavu, s původními díly a funkční. A to ony obvykle jsou. Tyto předměty se totiž vyráběly z kvalitních materiálů, proto přežily desetiletí. Což se o moderních spotřebičích říct nedá. A tak nám někdy připadá, že vyhodit retro předmět by bylo stejné, jako vyhodit kus rodinné historie.