Babča si myslela, že se zbavuje krámu ze socíku. Německý sběratel jí ale na stůl vysolil 300 000 Kč a ještě jí políbil ruku

„Tohle nikdo nechce, je to jen lapač prachu,“ říkávala vždy babča, když tu věc vytahovala z prosklené vitríny a demonstrativně z ní utírala prach. Celé roky tam stála. Mezi skleničkami na likér a talířky s růžičkami. Až se babička jednoho dne rozhodla a utřela z ní prach naposledy.

V rámci epochálního úklidu ji zabalila a plánovala odnést do bazaru, kde za ni dostane pár korun, „jestli vůbec“ (dodávala skepticky babička). Jenomže všechno dopadlo jinak. Německý sběratel neváhal položit na stůl balíček bankovek v hodnotě 300 000 korun – a k tomu ještě babičce políbil ruku.

Podobné příběhy nejsou dnes výjimkou (tento zazněl na Redditu). Pro generaci našich prarodičů představují ty „vitrínové okrasy“ často přežitek, mnohdy kýč, který patřil k „povinné výbavě“ obýváku. Znalci však dobře vědí, že jde naopak o „obvyklé“ naleziště skutečných pokladů. Stačí trocha trpělivosti a šťastná náhoda – a z krámu se „vyklube“ cenný artefakt… Odkud se vzal?

Ej, od Duchcova větr věje

Porcelánka Royal Dux byla založena roku 1853 v Duchcově a proslavila se hlavně figurálními soškami. Typické pro ni byly – a dosud jsou – růžové trojúhelníkové značky na spodní straně a dekorativní styl inspirovaný secesí. V 60. a 70. letech minulého století se mnohé z jejích výrobků dostaly i do běžných domácností, často jako svatební dar nebo památeční dekorace. Pro obdarované to byla trochu kýčovitá, ale celkem smysluplná i relativně cenná ozdoba.

Jen málokdo věděl, že už tehdy šlo o výrobky s dlouhou tradicí. Royal Dux patřil mezi podniky, které se dokázaly prosadit na světových výstavách a jejich sošky se vyvážely do Německa, Rakouska i USA. Babiččin „lapač prachu“ měl v zahraničí už dávno pověst uměleckého kousku, o který se sběratelé doslova přetahovali.

Proč po nich Němci šílí

Němečtí sběratelé mají k českému porcelánu blízko, a to historicky i esteticky. Secesní a art deco figurky z Duchcova se u nich těší obrovské oblibě, protože dokonale zapadají do evropské tradice dekorativního umění. Zatímco u nás máme tendenci vnímat produkty z dílny Royal Dux jako „lacinou parádu“, v Německu a Rakousku platí za umění. A skutečně je tak i „platí“ (doslova). Navíc mnoho unikátních modelů se vyrábělo jen v omezených sériích, a právě ty dnes lámou rekordy.

Sběratelský trh má navíc své módy a vlny zájmu. V posledních letech roste zájem o předměty ze 70. a 80. let, tedy přesně z období, kdy se podobné sošky hojně vyráběly. Pro Němce představují kus nostalgie, pro Čechy a Slováky zase možnost překvapivého zisku.

Jak se z běžnosti stane rarita

Rozdíl mezi „běžnou“ soškou za pár stovek a raritním kouskem za statisíce dělá několik faktorů:

• Značka a letopočet: cennější jsou starší kusy s růžovým trojúhelníkem a vtlačeným číslem modelu.

• Motiv: tanečnice, akt nebo exotické postavy mají vyšší cenu než například běžné figurky zvířat.

• Stav: kusy bez prasklin, odštěpků a s původní glazurou se nakupují nejvíce a nejdráž.

• Sběratelská poptávka: když se objeví konkrétní model na německém trhu, cena letí vzhůru.

Někdy rozhodují i zdánlivé detaily: zda má soška původní barevný dekor, jestli stojí na nepoškozeném podstavci nebo zda existuje dokumentace o jejím původu. Babiččina tanečnice splňovala všechna kritéria, proto se z „obyčejného krámu“ stal poklad za statisíce.

Rady odborníků: co doma nepodcenit

Odborníci na starožitnosti důrazně doporučují nevyhazovat staré „retro dekorace“, aniž bychom je nechali předem ocenit. „To, co vypadá jako kýč, může mít opravdu vysokou hodnotu. Platí to pro porcelán, sklo i starý nábytek,“ upozorňuje významný český aukční znalec. Nikoli bezvýznamnou hodnotu mohou přitom mít i méně nápadné předměty, například hračky z Kovozávodů Semily, hodinky Prim nebo lustry z českého křišťálu.

A co tedy udělat, pokud si nejsme vůbec jisti?

Obrátit se na aukční dům, starožitnictví nebo specializované internetové skupiny. Poté se mnohdy vyplatí investovat do profesionálního vyčištění předmětu a jeho zdokumentování. Správná prezentace může hodnotu předmětu nezanedbatelně navýšit.

Kolik stojí?

• Běžné figurky z 60.–80. let (např. psi či drobné postavičky): 500–2 000 Kč.

• Středně velké sošky tanečnic a aktů: 5 000–20 000 Kč.

• Secesní originály s růžovým trojúhelníkem a modelovým číslem: 30 000–80 000 Kč.

• Výjimečné kusy (limitované edice, velké figurální kompozice): 100 000–300 000 Kč i více.

Cenu určuje především stav a doložený původ. Odborníci doporučují pečlivě si uschovat staré účtenky, katalogy nebo původní balení, které mohou navýšit hodnotu o další desítky procent.

Poklad z domácí vitríny

Babiččina zkušenost ukazuje, že poklady se neskrývají jen na půdách a v kredencích, ale občas se pyšní i ve vitrínách, všem na očích. To, co nám leckdy připadá jako zbytný suvenýr ze socialismu, může (nejen v očích sběratele) představovat klenot evropského designu. Ať už jde o porcelán Royal Dux, vázy Moser nebo třeba křesla Halabala, jejich objektivní hodnota stále roste.

Je dobré si uvědomit, že i drobnosti mají své příběhy a kontext. Každá soška, váza nebo křeslo je svědkem doby a jako taková může mít hodnotu nejen finanční, ale i kulturní. Proto než něco označíme za „krám“, stojí za to podívat se na spodní značku – možná držíme v ruce poklad za statisíce.