Po tomhle koberci jsme za Husáka běhali bosky. Dnes má cenu jako perský poklad z hotelu Praha

Někdy se největší poklady skrývají tam, kde bychom je vůbec nečekali. U kontejnerů, ve sklepech, na půdách nebo v zaprášených garážích. Věci, které pro jednoho představují odpad, mohou být pro jiného zdrojem radosti. Nebo dokonce slušného výdělku. Platí to zejména u koberců, nábytku či obrazů, které mnozí lidé vyhazují, protože se jim zdají zastaralé nebo nehodící se do moderního interiéru. Přitom právě tyto kousky mají často vysokou historickou, řemeslnou či sběratelskou hodnotu.

Koberce mají v českých domácnostech dlouhou tradici. Ve druhé polovině 20. století se objevovaly nejen na podlahách, ale i na stěnách panelákových bytů. Byly symbolem určitého standardu a mnohdy pocházely z kvalitní výroby, ať už šlo o tuzemské tkalcovny, nebo dovoz ze Sovětského svazu či Blízkého východu.

Zatímco tehdy se na ně hledělo jako na běžné vybavení domácnosti, dnes mohou být některé z těchto kusů cennými starožitnostmi. Jemné vzory, ruční práce a přírodní materiály. To všechno jsou faktory, které zvyšují jejich hodnotu. Po některých jsme za Husáka běhali bosky a dnes mají cenu jako perský poklad z tehdejšího hotelu Praha, který byl v dobách ČSSR symbolem prestiže.

Proč jsou staré koberce dnes žádané?

Sběratelský a investiční trh se za posledních dvacet let výrazně proměnil. Lidé už nehledají jen slavná jména malířů nebo ikonické kusy nábytku. V kurzu je autenticita a příběh. Starý koberec, který visel u prarodičů na stěně, dnes může oslovit nejen pamětníky, ale i mladší generace, které propadly retro a vintage trendu.

Koberce ručně tkané nebo z kvalitní vlny přitahují také zahraniční sběratele, zejména pokud jde o originály s doloženým původem. V posledních letech navíc roste poptávka po udržitelném bydlení, a právě znovuvyužití starého vybavení je vnímáno jako ekologický krok i módní styl. To všechno žene ceny výš, než by kdokoliv před deseti lety čekal.

Druhý život starých věcí

To, co skončí u popelnice, často dostává nový život díky lidem, kteří mají oko pro hodnotu. Existuje celá komunita hledačů pokladů a překupníků, kteří se cíleně pohybují po bazarech, aukcích a dokonce i kolem kontejnerů, aby objevili zapomenuté klenoty. Věci očistí, opraví a nabídnou dál. Pro někoho je to způsob obživy, pro jiného jen koníček, který kromě zábavy přináší i finanční bonus. A právě koberce patří k položkám, které se díky svému materiálu a zpracování dají dobře zhodnotit.

Jak poznat cenný kus

Laik obvykle těžko odhadne, zda má jeho koberec cenu několika stokorun nebo desítek tisíc. Existuje ale několik ukazatelů:

• Materiál: vlna a hedvábí mají vyšší hodnotu než syntetik
• Technika: ručně tkané koberce jsou ceněnější než strojové
• Původ: orientální nebo perské vzory jsou vyhledávané
• Stav: i poškozený koberec může mít hodnotu, zejména pokud jde o starožitnost

Když soused zbohatne

O tom, že se vyplatí dávat pozor na to, co vyhazujeme, svědčí i příběh, který zazněl na zahraničním fóru Reddit. Jeden z uživatelů popsal, že vyhodil starý koberec ke kontejneru. Jeho soused si ho všiml, odnesl a brzy zjistil, že jde o hodnotný kus. Koberec prodal a z vydělaných peněz si pořídil dokonce nové auto. Přestože jde o extrémní příklad, ukazuje, že i obyčejný předmět může skrývat nečekanou cenu, pokud narazí na správného kupce.

Jak se z toho poučit

Příběh starého koberce není jen historka ze zahraničního fóra. Je to varování i inspirace pro všechny, kdo mají doma věci po prarodičích nebo plánují velký úklid. Dřív, než něco vyhodíte, zkuste zjistit, zda nejde o cenný kus. Starožitníci, aukční domy i online tržiště dokážou odhalit hodnotu předmětů, které by jinak skončily na skládce. A někdy může jít o částku, za kterou byste si pořídili nejen nový koberec, ale třeba i vysněné auto. Stačí jen trochu trpělivosti a ochota podívat se na staré věci jinýma očima.