Sledoval jsem Oktopus 2 a pak to přišlo. Scéna, po které i televize ztichla a pes přestal žrát granule

Sledoval jsem doma třetí díl druhé série Oktopus, který měl název Hluboký spánek. Byl to díl, který na první pohled sliboval „jen“ další komplikovaný případ z minulosti. Jenže postupně se ukázalo, že nejde jen o zápletku seriálu, ale i o zrcadlo skutečných případů, které se odehrávají naprosto běžně i v našem světě. Jakmile jsem to zjistil, připadalo mi, že televize ztichla a pes měl konečně důvod, proč nežrát granule. 

„Kolik lidí totiž skutečně odešlo ze života vlastní rukou, kolik z nich bylo obětí zločinu, který byl dlouho maskován jako sebevražda a vlastně kolik uzavřených případů označených jako sebevražda vlastně nikdy sebevraždami nebylo? Tyhle otázky mi prostě nedají spát,“ zaznělo od jednoho z uživatelů diskuze o seriálu na Redditu.

Byla to jen další epizoda mého oblíbeného seriálu, jenže pak přišel okamžik, který mě doslova zmrazil. Scéna, kdy se smrt člověka nejprve uzavřela razítkem sebevražda. Přitom zůstalo tolik otázek. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak tenký je rozdíl mezi fikcí a realitou a jak často se v minulosti stávalo, že za slovem sebevražda se skrývala úplně jiná a temná pravda.

Silné téma seriálu 

Oktopus II opět ukazuje, že česká krimi tvorba dokáže jít opravdu do hloubky a bravurně se dokáže zpracováním přiblížit i zahraniční tvorbě. Samotný seriál sleduje speciální vyšetřovací tým OKTOPUS (Oddělení Kontroly Termínově Ohrožených Případů), který řeší neobvyklé a zdánlivě uzavřené kauzy s novým pohledem, je to téměř taková česká verze Odložených případů.

Tvůrci se soustředí na propojení napětí, psychologie postav a společenských témat, která mají přesah do reality. V epizodě Hluboký spánek se vyšetřovatelé dostávají k případu, který byl původně uzavřený jako sebevražda. Teprve čas a nové skutečnosti ukážou, že za smrtí se možná skrývá mnohem víc. Seriál tak otevírá téma, které rezonuje i s reálnou historií mnoha skutečných případů. 

Historie chybně klasifikovaných případů vás vyděsí

Není to jen fikce, protože v minulosti bylo v Česku i ve světě mnoho případů, kdy byla smrt označena za sebevraždu, aby se vyšetřování „uzavřelo“. Až po letech se ukázalo, že šlo o vraždu.

Vzpomeňme například na kauzu Jana Masaryka z roku 1948, kdy se dlouhá léta oficiálně tvrdilo, že spáchal sebevraždu. Až pozdější vyšetřování naznačilo cizí zavinění.

Podobně v zahraničí otřásl veřejností případ americké vojákyně LaVeny Johnsonové, jejíž smrt byla nejprve prezentována jako sebevražda, ale později se objevily důkazy, že byla obětí násilného činu.

Tyto justiční omyly se stávají nejen selháním systému, ale především druhou ranou pro rodiny obětí, které ztrácí milovaného člověka. A ještě musí bojovat s nálepkou, že odešel vlastní rukou. 

Empatie s pozůstalými 

Jak asi musí být příbuzným, kteří kromě ztráty čelí i nepochopení okolí a určitému společenskému odsouzení. Musí pak pracně dokazovat, že jejich blízký nebyl slaboch, který jen tak vzdal život, ale oběť nespravedlnosti.

Psychologové upozorňují, že tento boj může vést k dlouhodobému traumatu, pocitu bezmoci a k opakovanému otevírání rány, která se nikdy nezahojí. Statistiky ukazují, že v České republice ročně spáchá sebevraždu přibližně 1 200 až 1 400 lidí. Nejčastěji jde o muže ve středním a starším věku.

Varovné signály zahrnují například změny nálad, uzavírání se do sebe, ztrátu zájmu o aktivity a třeba slovní narážky na to, že už nechce dál žít. Nebo i nenápadné neverbální signály jako rozdávání osobních věcí, uzavírání bankovních účtů či náhlé uklidnění po období velkého smutku. Prevence spočívá ve včasném rozpoznání těchto příznaků a nabídnutí pomoci, ať už jde o rozhovor, kontakt na krizovou linku nebo odbornou péči. 

Rady pro čtenáře 

Všímejte si změn ve svém okolí a berte je vážně. Nebojte se zeptat přímo, zda dotyčný neuvažuje o sebevraždě. Nabídněte mu konkrétní podporu – například doprovod k lékaři nebo společný telefonát na linku důvěry.

Nikdy nezlehčujte pocity druhého a také je neironizujte. Pamatujte, že právě otevřený rozhovor může často zachránit život. Díl Hluboký spánek ukazuje, že smrt označená jako sebevražda nemusí být vždy tím, čím se zdá. Seriál tím otevírá širší společenskou debatu, která se dotýká spravedlnosti, empatie a prevence. 

Zdroje: serialovenebe.cz, csfd.cz, extra.cz