Kam se hrabe Hříšný tanec. Tenhle český film je mnohem krásnější. Získal nejvyšší ocenění, ale Češi ho neznají
Romantický příběh z poloviny devadesátých let patří možná k těm nejdojemnějším, které u nás vznikly. Richard Majer tančí navzdory tomu, že ho tuberkulóza pomalu zabíjí, a jeho energie pozitivně ovlivňuje i ostatní pacienty v léčebně. Snímek si odnesl prestižního Českého lva, přesto ho dnes skoro nikdo nezná. A to je opravdu škoda.
Scenárista Jiří Hubač čerpal z vlastní bolestivé zkušenosti. Po válce sám onemocněl tuberkulózou a rok čekal v nemocnici na Bulovce prakticky na smrt. Tehdy ještě neexistovala účinná léčba a mladý muž, který do té doby žil sportem, se najednou ocitl odkázaný jen na knihy a na své vlastní myšlenky. Z této traumatické zkušenosti se později zrodil scénář, který si získal mnohé diváky.

Taneční mistr proti celému světu
Příběh se odehrává v roce 1947 v prostředí plicní léčebny. Richard Majer, bývalý učitel tance, přichází už do své čtvrté léčebny. Ze všech předchozích ho vyhodili kvůli nekázni a odmítání operace. Ostatní pacienti se tu pokorně podřizují přísným pravidlům, jako je naprostý klid, minimální pohyb a žádné emoce, Richard však hned první den převrátí celý řád naruby.
Richard Majer do života apatických pacientů vnáší něco, na co už skoro zapomněli, a to radost ze života. Pořádá taneční lekce, flirtuje se sestrami, povzbuzuje ostatní pacienty, a hlavně neustále tančí. Jeho energie je nakažlivá, i když se vrchní sestra a primář snaží jeho aktivitu potlačit všemi možnými prostředky.
Láska jako lék na beznaděj
V ponuré atmosféře sanatoria se rodí hned několik milostných příběhů. Pacientka Miluška se zamiluje do vzorného Pepy, který dosud dodržoval všechna pravidla. Richard sám si najde cestu k srdci krásné Lydie, bývalé závodní tanečnici, se kterou tráví večery v pavilonu při tanci.
Všechny tyto vztahy jsou symbolem naděje a víry v budoucnost, kterou si pacienti dlouho nedovolili mít. Když se Pepa seznámí s Miluškou, začne poprvé uvažovat o životě po léčebně. A když Richard tančí s Lydií, zapomíná na bolest a únavu.

„Co já vím, tak to byla také jedna z nejlepších Dejdarových rolí, kde jsem měla slzy na krajíčku. Silná touha žít a tancovat mu dávala sílu k povzbuzení i těch druhých, kteří sdíleli podobný osud jako on, dokud mu síly stačily,“ vzpomíná jedna z divaček na své dojmy z filmu.
Když se sen stane skutečností
Umírající pacient Pardus dá Richardovi obrázek zámku a prosí ho, aby tam podle nákresu našel na půdě ukrytý prstýnek. Zní to jako blouznění nemocného člověka, ale Richard slovo dodrží. Během cesty do Prahy na vyšetření skutečně zámek najde a podle kresby objeví na půdě ten správný prstýnek.
Ještě větší zázrak se stal poté, co Richard navštíví léčitelku Dotáhalovou, která „léčí“ alkoholem a zábavou. Po třech dnech pití čistého lihu se vrací do sanatoria s negativními výsledky vyšetření. Pacienti jsou přesvědčeni o zázraku a většina se vydává za léčitelkou. Richard však záhy zjišťuje, že nemoc se vrací s dvojnásobnou silou.
Plač dětí komplikoval práci štábu
Tvůrci si pro natáčení vybrali skutečný Kojenecký ústav v Praze-Krči, kde tehdy bylo osmdesát dětí. Každý den se tak herci se štábem modlili, aby miminka nerušila natáčení svým pláčem. K dispozici byla jen jedna chůva s dudlíky a dámské členky štábu často musely děti uspávat vlastníma rukama. Mnoho záběrů se tak kvůli nečekanému pláči muselo několikrát opakovat.
Film, který si zaslouží více pozornosti
Řeč je o filmu Učitel tance, který v roce 1995 dostal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon. Martin Dejdar tehdy porazil silnou konkurenci a jeho triumf byl víc než zasloužený. Snímek si navíc odnesl ocenění za zvuk a dostal nominace za režii, vedlejší role i scénář.
Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org