Měl to být seriál, který přepíše dějiny a překoná i Ulici. Nakonec z něj byla jen patálie s hodnocením 10 %

Každý, kdo v roce 2010 sledoval Primu, si pravděpodobně tento seriál pamatuje. Ať už proto, že jej sledoval, nebo proto, že jej vědomě přepínal. Seriál, který měl být velkou českou rodinnou ságou, se za pět let proměnil v něco trochu jiného.

Prima na podzim 2010 přišla s projektem, který měl být odpovědí na otázku, zda umí udělat víc než seriály, u nichž člověk usne dřív, než se dozví, jak to dopadlo. Švehlík, Etzler, Smutná, Vitázková, obsazení vypadalo lákavě. 

Otázkou zůstávalo, jestli dobrá jména stačí na to, aby se seriál uchytil. Autoři Barbara Bulvová a Jan Coufal nepřišli s ničím obzvlášť originálním. Měli jsme tu dvě rodiny s hluboce zakořeněnou vzájemnou nenávistí, tajemství sahající do minulosti a nové generace, které platí za chyby svých předků. 

Bernátovi versus Kosíkovi

Děj se točil kolem dvou rodin, které se potkávaly na pražském IKEMu a navzájem se neměly příliš v lásce. Bernátovi měli doma přísného kardiochirurga Rudolfa, jehož manželství s Lídou fungovalo spíš jako ozbrojené příměří než jako harmonický svazek. 

Kosíkovi stáli na druhé straně barikády a důvod jejich vzájemné nenávisti ležel kdesi v minulosti, kam se diváci postupně dostávali. Dcera Bernátů, Soňa, se po rozchodu vrací domů a začíná znovu. Na diváky v souvislosti s ní čekají typické zápletky typu nevěra či rodinná tajemství. 

Seriál, který se natahoval tak dlouho, až ho diváci přestali sledovat

Cesty domů se na obrazovkách Primy poprvé objevily 18. září 2010. Poslední díl odvysílala stanice 8. prosince 2015. Za tu dobu vzniklo celkem 357 epizod rozdělených do jedenácti řad, přičemž každý díl trval přibližně hodinu. Celková stopáž překročila tři sta čtyřicet pět hodin, což je víc než čtrnáct dní nepřetržitého sledování.

Na filmové databázi ČSFD hodnocení jednotlivých sérií postupně klesalo. Druhá série skončila na pouhých devatenácti procentech. Diváci, kteří ze seriálu byli původně nadšení, ho nakonec v recenzích popisovali jako mezireklamní výplň, která se neustále natahuje a ředí nesmyslnými zápletkami.

Za kamerou bylo rušno, možná rušněji než v seriálu samotném

Natáčení probíhalo na Praze 6, často ve skutečných nemocnicích a vilách. Za dobu existence seriálu si před kamerou zahrálo na osm set herců, ve fikci zemřelo dvacet postav a osm párů se před kamerou vzalo. Zničila se během toho padesátka telefonů a dvě auta.

V hospodě postavené přímo v ateliéru se za celou dobu natáčení spotřebovalo tisíc litrů nealkoholického piva a patnáct tisíc šálků kávy. Whisky nahrazoval černý čaj a víno jablečný džus. Při každé scéně technici natahovali přes sto padesát metrů kabelů, takže zákulisí připomínalo spíš staveniště než televizní studio.

Miroslav Etzler, Vilma Cibulková a jejich zápletka mimo kamery

Herec Miroslav Etzler se během natáčení sblížil s kolegyní Radkou Pavlovčinovou, přestože byl v té době ženatý s herečkou Vilmou Cibulkovou. Tahle mimoseriálová zápletka přitáhla více pozornosti než leckterá dějová linka samotného seriálu.

A herečka Jana Janěková starší, která v seriálu hrála, divákům popsala podmínky natáčení. Podle ní herci neměli šatny, přestávky trávili namačkaní v kostymérně nebo venku na dvoře. 

Jediný, koho kritici nechali na pokoji

Recenze z doby premiéry jsou čtením pro silné žaludky. Filmová kritička Mirka Spáčilová v MF Dnes uvedla, že v prvním díle zazářil jediný skutečně silný herec, a to Alois Švehlík. Právě jeho výkon vytáhl celkové hodnocení k průměru, zatímco zbytek obsazení podle ní bojoval s textem a situacemi, které připomínaly sestřih z jiných českých rodinných seriálů.

Seriál sklízel kritiku i za otevřené umisťování sponzorských produktů přímo do děje. Hlavní hrdinka absolvovala s autem několik zdlouhavých scén, jejichž jediným účelem bylo ukázat vozidlo z co nejvíce úhlů. 

Zdroje: csfd.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org