Seriál, který sledujeme už od roku 2002. Mysleli jsme, že je to jen ptákovina, ale celou dobu vycházel ze skutečnosti

Tenhle seriál je jeden z těch, které musíte nechat uzrát. Alespoň já to tak měl, čím jsem starší, tím totiž vidím, že tenhle seriál je skutečný, i když mě předtím vůbec nebavil. To, že vychází ze skutečnosti, uniká mnohým z nás celou dobu.

Když jsme si u nás doma nedávno pustili jeden díl Můj přítel Monk, někdo z nás nahlas řekl: „Je zvláštní, jak ten seriál vůbec nezestárnul.“ A měl pravdu. Tahle detektivka běží od roku 2002 a pořád má sílu připoutat člověka k obrazovce. Přitom to na první pohled vypadá jako klasický příběh geniálního detektiva, který vyřeší i ty nejtěžší případy.

Jenomže už při dalších dílech jsme si začali uvědomovat, že za tím vším je něco víc. Něco, co jsme dřív míjeli, protože jsme se soustředili hlavně na zábavu. Možná je to tím, že dnes víc rozumíme psychice, možná jsme jen dospěli my. Ale najednou nám začalo docházet, že Monkova posedlost čistotou, jeho rituály a úzkosti nejsou vymyšlené jen proto, aby pobavily.

Tady se dostáváme k pointě, jak je tahle detektivka skutečná. Sice není natočená podle konkrétní události, postavy jsou také smyšlené, ale příběhy lidí v ní jsou reálné. Tvůrci studovali výpovědi pacientů s obsedantně kompulzivní poruchou a snažili se ukázat jejich svět co nejvěrněji. Až teď, po letech, jsem si sám uvědomil, jak moc Monk vypovídá o reálném světě, i když je jinak úplně smyšlený.

Shalhoub k tomu řekl: „Nebudu hrát karikaturu.“

Tony Shalhoub roli původně odmítal. „Nechtěl jsem, aby to bylo zesměšňování,“ přiznal později. Nakonec se rozhodl postavu pojmout tak citlivě, že z něj tvůrci byli nadšení. S odborníky řešil konkrétní rituály, způsoby mytí rukou, kontrolování věcí i to, jaké myšlenky člověk s OCD prožívá.

My v redakci jsme se shodli, že právě díky tomuhle přístupu působí Monk tak uvěřitelně. Není to jen geniální detektiv. Je to chlap, který musí bojovat se svou hlavou, dřív než vůbec začne řešit zločin. Jak to s odstupem vnímáte vy, můžete posoudit na TV Nova 19.11. od 10:50 nebo třeba už teď na Oneplay.

Příběhy, které se opravdu dějí

OCD má spoustu podob. Někdo si myje ruce třicetkrát denně, jiný nemůže opustit byt, dokud desetkrát nezamkne. Monkova „dvanáctka denních čištění zubů“ nebo používání zubní nitě každých devadesát minut může znít přehnaně, ale kdo zná lidi s OCD, ví, že realita často bývá ještě tvrdší. My osobně si myslíme, že právě tohle je důvod, proč se k seriálu tolik vracíme. V určitém momentu si člověk uvědomí, že se nesměje Monkovi, ale tomu, jak odhodlaně zápasí se svými strachy.

Seriál působí pohodově, ale za kamerou to tak idylické nebylo. Bitty Schram (Sharona) odešla kvůli sporům o smlouvu a dlouho se šeptalo, že to atmosféru na place poznamenalo. „Byla to moje parťačka,“ řekl tehdy Shalhoub a bylo vidět, že to myslí vážně. A pak tu byla jeho pověst perfekcionisty. Některé scény se točily tolikrát, že si ostatní herci občas stěžovali. Ale zároveň dodávali, že právě díky tomu měl seriál ten nezaměnitelný lesk. Monk byl posedlý detaily a Shalhoub taky.

Proč nás to drží i po dvaceti letech

Možná právě proto, že Monk není superhrdina. Je jako malý kluk, v dospěláckém těle, který se bojí bakterií, dlaždic i vlastních myšlenek, a přesto každý díl dokáže něco, co jiní nedokážou. V redakci jsme se shodli, že příběh Monka je skutečný, ne proto, že by šlo o skutečné případy nebo reálného detektiva. Je skutečný tím, že každý má svou malou slabinu, která mu někdy přerůstá přes hlavu a stejně s ní musí denně fungovat v normálním světě.

Na tohohle detektiva si vzpomenu pokaždé, když dostanu jeden z těch oběžníků, který říká, ať ho pošlete dál, jinak budete mít smůlu. V tu chvíli začnu jednat iracionálně, protože co kdyby to byla náhodou pravda. Proto je za mě příběh Monka především o odvaze, protože si nedokážu představit žít v jeho světě a ještě k tomu být jeden z nejlepších detektivů. Je to příběh o tom, že i když vás vlastní mozek zrazuje, pořád můžete s tím můžete bojovat a najít si svůj životní příběh.