Škrábal za krkem a po 3 dnech nám lezl na nervy. Dnes je z něj sběratelský skvost

Vyklízení sklepu není nic, co by člověka bavilo. Mnozí lidé si proto na to najmou firmu a ani netuší, že spolu s nepotřebným harampádím se zbavili něčeho, o co je mezi sběrateli zájem. Je proto dobré nejprve pečlivě vytřídit všechny věci. Sběratelský skvost nemusí totiž na první pohled vypadat atraktivně.

Ve vašem sklepě se mohou skrývat předměty, které pamatují první republiku. Život v této době si představujeme podle filmů z té doby. To je však velký omyl. Filmy ukazují luxusní vybavení domácností dobře situovaných lidí. Mnozí lidé si však o tom mohli nechat jen zdát.

Jak se žilo za první republiky

V počátcích první republiky se sice průměrný plat pohyboval mezi 135 a 260 československými korunami měsíčně, mnozí lidé se museli spokojit s 50 až 90 korunami měsíčně. Byli velmi rádi, že mají práci. O deset let později se průměrný plat zvedl na 500 korun měsíčně. Úředníci dostávali plat 1300 československých korun měsíčně a k tomu doživotní jistotu práce.

Mnozí lidé však takové štěstí neměli. Bývala herečka z doby první republiky, Eva Gerová vzpomíná: „Je to mýtus, když si lidé nyní myslí, že za první republiky bylo dobře. Pamatuji si, jak nám často na dveře klepali žebráci. Bylo mnoho velmi chudých lidí.“

A jaké byly ceny?

V poměru k platům nebyly ceny nízké. Kilo chleba stálo 3,40 korun, kilo vepřového masa 17 korun, kilo máslo 26 korun, panská košile 25 korun, litr piva necelé tři koruny. Jízdné bylo drahé. Jízdenka na vlak na 20. kilometrovou vzdálenost stála 5 korun.

Art deco, styl jen pro bohaté

Art deco, označovaný také jako rondokubismus, měl za úkol reprezentovat nově vzniklou Československou republiku. Jednalo se o styl tehdejších bohatých lidí. Poprvé se objevil v roce 1910 na mezinárodní výstavě v Paříži. Pro něj jsou charakteristické čtverce, kosočtverce, kruhy i trojúhelníky, které se objevovaly v nábytku, dekoracích i v architektuře.

Nábytek v Art deco

Na výrobu nábytku se používal mramor, mosaz, zlato, drahé lakované dřevo. Pro jeho čalounění sloužil samet, brokát, žinylka i přírodní kůže, která byla symbolem luxusu.

Hodně se pracovalo s kontrastními barvami, často se kombinovala černá, zlatá, bílá, stříbrná, fialová, červená a modrá. Pro Art deco jsou kromě geometrických vzorů typické secesní tvary, působivé mozaiky i rostlinné motivy. Navzdory své zdobnosti se nezapomínalo na praktičnost a funkčnost.

Funkcionalismus pro chudé

Chudí lidé museli při koupi nábytku hledět především na jeho cenu. Nábytek v jejich domácnostech byl vyroben ve stylu nazvaném funkcionalismus. Tvarově jednoduchý, strohý, funkční, minimalistický a cenově dostupný i pro chudé. Byl navržen jako víceúčelový, příkladem jsou sklopné stolky, výklopná lůžka, odkládací stěny s věšáky.

Sériová výroba

Pro chudé lidi nebyl cenově dostupný nábytek na zakázku, museli se proto spokojit se sériově vyráběným nábytek. Známou společností, ve které se takový nábytek vyráběl, byly U.P závody (Spojené umělecko-průmyslové závody) založené architektem a truhlářem Janem Vaňkem. Nábytek se vyznačoval jednoduchostí a funkčností. Drahá dřeva nahrazovala dýha, ohýbané bukové dřevo a kov. Levné byly i materiály, používané na čalounění nábytku.

Dříve kýč, dnes poklad

Ú. P závody nebyly jedinou firmou, která se zabývala sériovou výrobou nábytku. Některé firmy vyráběly nábytek, který byl sice funkční, ale příšerně nevkusný. Pro jeho čalounění se často používala umělá kůže.

Pokud se vám ve sklepě válí takový kýčovitý gauč, čalouněný umělou kůží, nevyhazujte ho. V očích sběratelů má velkou hodnotu. Vy v něm vidíte jen kýč, na kterém se nedá pohodlně sedět. Pokud se na takovém gauči pohodlně opřete, začne vás umělá kůže škrábat za krkem. Pro sběratele je však tento kousek, který vám pije krev, skvostem, za který jsou vám ochotni zaplatit nemalé peníze.

Podmínkou je jeho bezvadný stav. Za poškrábaný gauč a popraskanou umělou kůži vám nikdo nedá ani korunu.