Režim ho zavřel na 21 let do trezoru. Dnes patří k největším klenotům českého filmu

Tenhle snímek se řadí mezi ty, které bohužel spatřily světlo světa až po několika letech od svého vydání. Takzvané trezorové filmy byly speciální označení pro díla, která vyhodnotila komunistická vláda jako riziková pro společnost a opravdu se tam obvykle řadily filmy kritické ke stávajícímu režimu.

Ve společnosti, kde na vrcholu propagace byla budovatelská díla o soudržnosti a usměvavých brigádnících působily Kachyňovo Ucho, Jirešův Žert nebo Menzelovi Ostře sledované vlaky jako otevřený výsměch do obličeje totalitnímu režimu.

To nebylo režimu po chuti

Příběh se odehrává na kladenském šrotišti na začátku padesátých let. Mezi hromadami kovu tu pracují muži i ženy, které režim označil za politicky rizikové, jenže to samozřejmě nejsou žádní kriminálníci, ale nepohodlní političtí „provinilci“. Mezi hlavními postavami jsou podezřelí intelektuálové, filozofové, živnostníci i bývalý prokurátor. Sem jsou relokováni na takzvanou „brigádu“, což v realitě znamená těžkou práci a žádné ohledy.

Na pracovišti se objevují i ženy přivážené z věznice. Oficiálně mají být kontakty omezené, ale v praxi spolu lidé mluví, pomáhají si a někdy mezi nimi vznikne i vztah. Film nevypráví jednu napínavou zápletku. Spíš sleduje běžné pracovní dny, rozhovory během směn a drobné situace, které v pracovním prostředí prostě vznikají.

A právě tohle byl kámen úrazu, protože padesátá léta tu nejsou podaná jako hrdinské budování nové společnosti, ale jako směsice groteskních příběhů lidí, kteří se snaží udržet nadhled i přes zjevnou nespravedlnost a prolhanost tehdejší diktatury, kterou rovnou i vcelku nenápadně odsuzuje. Snímek vychází z Hrabalových textů, které se vždycky točily kolem obyčejných lidí, režimu, práce, prostředí a běžných reálií. Zároveň v sobě ale vždy umně skrývaly kritiku, kterou dovedl zabalit do zdánlivých každodenních banalit.

Cenzura trvala rekordně dlouho

Po roce 1968 přišla normalizace a s ní přísnější dohled nad kulturou. Skřivánci na niti ukazovali padesátá léta jinak, než bylo oficiálně žádoucí, a tak ihned po svém vydání putovali do pomyslného trezoru, kde strávili rekordních 21 let. Shodou okolností je to i film, který byl znepřístupněn divákům nejdéle ze všech zakázaných snímků. Svou oficiální slavnostní premiéru si odbyl v roce 1990 na festivalu v Berlíně, kde získal rovnou i prestižní ocenění. A nutno říct, že dodnes patří k ceněným klenotům československé filmografie, která se stabilně drží na 85 % diváckých hodnocení.

Oscarový Menzel

Skřivánci na niti skvěle zapadají do tvorby Jiřího Menzela. Ten je spojený hlavně s adaptacemi Hrabalových textů, ale pod jeho taktovkou vzniklo i několik dalších velmi úspěšných filmů, které už dnes můžeme považovat za klasiky. Kromě Hrabalových Postřižin a Ostře sledovaných vlaků za které ukořistil Oscara, uchválil a pobavil diváky i komediemi Rozmarné léto, Na samotě u lesa nebo Vesničko má středisková.

Dnes jsou Skřivánci na niti běžně dostupní a patří mezi důležité filmy české kinematografie. Přestože strávili dvě desítky let v cenzuře, po svém zveřejnění získali prestiž, jakou si zaslouží. Připomínají nám nejen padesátá léta a jejich poměry, ale i fakt, že odvážní umělci, kteří se opovážili vymezit proti režimu skončili velmi jednoduše v nemilosti.

Zdroje: filmovyprehled.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org