Ve filmu Slunce, seno bavil celý národ. Skutečný život faráře Otíka byl ale plný žárlivosti a ztrát

Luděk Kopřiva byl oblíbenou tváří české komedie. V civilu ale žárlil, truchlil a nakonec zažil i to, v co už skoro nevěřil. Jeho příběh je tudíž asi ještě zajímavější než filmy, ve kterých si zahrál. 

Od roku 1984, kdy se Luděk Kopřiva poprvé objevil jako farář Otík v Troškově jihočeské komedii, mu lidé na ulici neřekli jinak než Velebnosti. A to přesto, že za kariéru stihl odehrát spoustu jiných rolí. Troška rád vyprávěl, jak se na herce role v jeho filmech přilepila a jen tak se jí zbavit nepodařilo. 

Jednou si Kopřiva o přestávce odskočil k autu a zastavila ho skupinka lidí mířící ke křtu. Babička se ho zeptala, zda by jim Vojtíška nepokřtil. Kopřiva odpověděl klidně: „Což o to, já vám ho pokřtím, ale bude vám to hovno platné.“ A v Plzni ho prý policista zastavil za jízdu v protisměru a pustil ho se slovy: „Sodoma Gomora, Velebnosti, jeďte.“

Divadlo, dřina a pomalý vzestup

Kopřiva se narodil 19. června 1924 v Praze a hereckou dráhu rozjel už v mládí. Nejdřív působil v oblastním souboru v Ostravě, pak přišlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni a teprve v roce 1960 se přesunul do Prahy, kde zakotvil v Divadle E. F. Buriana. Tomu zůstal věrný přes třicet let, až do chvíle, kdy byl soubor na začátku devadesátých let rozpuštěn.

Výraznější příležitosti ve filmu přišly až v druhé polovině šedesátých let. Zahrál si například ve snímcích Zločin lorda Savila, Fantom operety a Pane, vy jste vdova!. Velkou popularitu mu přinesla role pohybově nadaného choreografa Huga v Kleinově komedii Jak svět přichází o básníky z roku 1982. 

Slunce, seno a velká sláva

Rok 1984 přinesl Troškovu komedii ze života Hoštic a s ní faráře Otíka, postavu staromódní, poťouchlou, ale přesto k nezaplacení. Do konce roku 1987 si lístek na film koupilo přes dva a čtvrt milionu diváků, do roku 1993 pak více než tři a půl milionu. Herce z komedie tak znal pomalu každý druhý a jejich soukromí šlo o dům dál.

Kopřivovi však sláva do hlavy nevlezla. Přijímal ji s humorem a bylo mu celkem jedno, že na něj lidi volali Velebnosti. Trilogie pokračovala komedií Slunce, seno a pár facek v roce 1989 a Slunce, seno, erotika v roce 1991. Farář Otík byl v každém díle a každý díl ho divákům přibližoval o kousek víc.

Žárlivost byla jeho druhým jménem

Luděk Kopřiva byl v soukromém životě ne tak úplně vyrovnaný člověk. Svou první ženu Olgu, rozhlasovou redaktorku věnující se vážné hudbě, miloval způsobem hraničícím s posedlostí. Žárlil na ni tak moc, že na ni prý nastražoval různé pasti, aby ji přistihl při nevěře, což se mu nikdy nepodařilo, protože ho Olga nikdy nezradila.

Sám přitom věrný nebyl. Milenky měl, ale uměl to dobře utajit, protože ublížit manželce nechtěl. Frustrace možná pramenila i odjinud. Luděk s Olgou toužili po dítěti, jezdili k moři, měnili prostředí, zkoušeli různé možnosti. Těhotenství však nikdy nepřišlo. Když pak Olga zemřela na rakovinu, zemřel s ní i kus Kopřivy.

Láska kvete v každém věku

Že by se ještě jednou zamiloval, to asi ani Kopřiva sám nečekal. Osud ale rád překvapuje. Potkal vdovu Evu, o devět let mladší, a s ní našel to, co po odchodu manželky hledal. V jednasedmdesáti letech se vzali. O dva roky nato dal Kopřiva postavit dům, který byl hotový za osm měsíců, a oba v něm našli klidné místo na dožití.

Kopřivu ale začala sužovat Parkinsonova choroba a únava i třes ruky ho omezovaly víc a víc. „Každý větší pohyb mě unaví a neustále se mi třese ruka. Je to prostě smutek,“ svěřil se tehdy v rozhovoru. Poslední film natočil v roce 1993, pak se z veřejného života stáhl. V červnu 2004 ještě stihl oslavit osmdesátiny a čtyři měsíce později, 2. října 2004, zemřel.

Veřejný pohřeb si nepřál, rozloučení proběhlo v rodinném kruhu. A náhrobek na Vyšehradě si nechal připravit dopředu.

Co vy, vzpomenete si občas na faráře Otíka?

Zdroje: csfd.cz, idnes.cz, vlasta.cz, reflex.cz, cs.wikipedia.org