Ať vás ani nenapadne dát si tohle k večeři. Naše babičky by vás hnaly vařečkou

Přijdete z práce, hlava vám třeští, lednice zeje prázdnotou a představa, že se teď na hodinu postavíte k plotně a začnete loupat brambory, je prostě nereálná. Chcete si už konečně sednout k seriálu a vypnout. A tak uděláte to, co dělá půlka národa, vezmete telefon a objednáte si „krabici poslední záchrany“. Jenže kdyby naše babičky viděly, co do sebe večer s chutí ládujeme, asi by nás hnaly vařečkou.

Celý den se držíte, možná si dáte jen lehký oběd, kávu, sem tam nějakou sušenku na zahnání stresu, a těšíte se na večer. A když ten večer přijde, mozek přepne do režimu „dopřej si“. Nechceme salát. Nechceme dušenou mrkev. Chceme něco, co má grády, co voní přes celý byt a co nás zasytí. Jídlo má totiž schopnost nahradit antistresovou pilulku. Jenže moderní doba nám pod nos strčila jídla, které sice chutnají božsky, ale pro náš metabolismus vhodné vůbec nejsou.

Představte si, že byste babičce na venkově řekli, že si k večeři necháte přivézt auto plné rozpuštěného tuku, bílé mouky a soli, a že to sníte u televize. Asi by si myslela, že jste se zbláznili. Pro starší generaci byla večeře skromná, často jen dojedli polévku od oběda nebo si dali chleba s tvarohem. My jsme ale pohodlní, což nás spolehlivě ničí.

Nejoblíbenější jídlo Joeyho Tribbiani

Asi není ikoničtějšího jídla k televizi než pizza. A asi neexistuje seriál, který by ji zpopularizoval víc než Přátelé. Všichni máme před očima Joeyho Tribbianiho. Ten chlap miloval pizzu (a sendviče)  víc než většinu svých přítelkyň.

Jeho slavné „Joey se o jídlo nedělí!“ nebo scény, kde si objednává „Joeyho speciál“ (což byly dvě pizzy), jsou pověstné. Jenže Joey byl mladý kluk (a herec Matt LeBlanc měl za sebou tým trenérů), ale hlavně, seriál nám sice prodal iluzi, že tohle je normální večeře, ale je pravděpodobné, že takové večeře nejsou u herců standardní.

Moučná cihla na dobrou noc

Co je na tom tak špatného? Vždyť je to jen těsto, rajčata a sýr, ne? Kéž by. Začněme tím podkladem. Těsto na pizzu, obzvlášť ta z běžného rozvozu, je čistá bílá rafinovaná mouka s nízkým obsahem vlákniny a vysokým glykemickým indexem. Vaše tělo, které se už připravovalo na odpočinek, najednou dostane šok v podobě přílivu energie. Ta se uloží do tukových polštářů a rozhodí vám celý hormonální systém.

Sůl nad zlato? Večer rozhodně ne

Všimli jste si, jakou máte po pizze v noci žízeň? Pizza je totiž jedna z nejslanějších věcí, co si můžete dát. Sýr, salám, těsto, omáčka, to všechno je to narvané sodíkem. Jedna průměrná pizza může pokrýt celodenní doporučenou dávku soli. Sodík má schopnost vázat na sebe vodu, což vede k retenci tekutin v cévním řečišti, tedy hromadění nadměrného množství tekutiny v cévách, kterou tělo nedokáže efektivně vyloučit.

Když si tedy dáte takto slané jídlo před spaním, nutíte své tělo zadržovat tekutiny. Vaše ledviny, které by v noci měly odpočívat, musí pracovat přesčas. Srdce musí pumpovat krev proti většímu odporu, čímž se zvyšuje krevní tlak. Vy se pak v noci budíte s neodbytnou žízní a ráno je pohled do zrcadla neúprosný. Oteklá víčka, napuchlé prsty a pocit celkové těžkosti, je jen známkou toho, že jste organismus zatížili zpracováním „Joeyho speciálu“.

Kdy si tedy dát pizzu?

Neznamená to ale, že pizza je jen zlo a máte jíst jen klíčky. Pizza může být i skvělá, ale spíše ta italská. Když si dá Ital pizzu k obědu, tak má tenké těsto, kvalitní mozzarellu, a pak jde na procházku nebo pracuje. Nedá si tu tlustou americkou verzi s dvojitým okrajem plněným sýrem v devět večer těsně předtím, než odpadne do peřin. A už vůbec ne polotovar, který strčíte doma na pár minut do trouby.

Takže pokud chcete večer opravdu dobře spát, a ráno se necítit nafouklý, inspirujte se spíš tou babičkou než Joeym. Dejte si třeba vajíčka, kousek ryby, klidně i ten kváskový chleba, ale ne s hromadou salámů a klobásek. A pizzu? Tu si nechte na víkendový oběd, kdy máte ještě půl dne na to, abyste ji vyběhali.

Zdroje: tyden.cz, idnes.cz, risebyperformance.cz