Kdysi stávala v každém obýváku jako lapačka prachu. Dnes je z ní klenot, na který se lepí zlatokopky
V dobách socialismu stála v rohu obýváku skoro každého bytu. Všichni ji brali jako samozřejmost, občas se na ni hrálo při oslavách, ale většinu času jen chytala prach. Děti ji zkoušely potají rozvibrovat a rodiče se báli, aby jim nepraskla pod rukama. Dnes by asi málokdo čekal, jak vysoké částky může tento starý hudební nástroj s nádechem historie dosahovat.
Na první pohled je to jen kus dřeva, pár kovových součástek a hromada mechaniky. Stará, těžká a zdánlivě bezcenná. A přece, když se správně otevře, napne a rozezní, dokáže vyprávět příběhy starých mistrů i tanečních parketů. Řeč je o natahovací harmonice. Kdysi běžném hudebním nástroji, dnes často vyhledávaném sběrateli a muzikanty po celém světě.

Od vesnických zábav po koncertní sály
Harmonika se u nás používala hlavně na lidových veselicích a tanečních večerech. Byla levnější než klavír a dala se snadno přenášet. Ve městech se objevovala i na svatbách, oslavách nebo jen tak pro radost. V socialistických domácnostech to byla téměř povinná výbava. Kdo nehrál na klavír, měl doma aspoň harmoniku. Po revoluci ale zájem upadl a nástroje končily na půdách nebo v bazarech.
Dnes se na ně díváme jinak. Mnozí muzikanti se k harmonikám vracejí kvůli jejich originálnímu zvuku, který novější digitální nástroje neumí napodobit. Navíc se staly symbolem nostalgie po starých časech. Na vesnicích i ve městech vznikají kapely, které využívají právě staré nástroje. A zájem o ně roste i mezi mladou generací.
Jak poznat cenný kousek
Podobně jako u porcelánu či starožitného nábytku rozhodují i u harmonik především detaily. Nejvíc napoví značka výrobce. Slavná jména jako Hohner, Weltmeister nebo Delicia mají svou tradici a kvalitu. Důležitý je také stav mechaniky a měchu, původní knoflíky a klávesy. Čím více původních částí a čím lepší zachovalost, tím vyšší hodnota. Vzácné jsou i limitované edice, nástroje s unikátním designem nebo ty, které patřily známým muzikantům.
Cenu může ovlivnit také příběh nástroje. Pokud máte doklady, že na harmoniku hrál známý hudebník nebo že byla součástí slavné kapely, její hodnota prudce stoupá. Zajímavé jsou i nástroje z určitých historických období, například harmoniky používané během první republiky nebo za války.
Proč se z nich staly sběratelské kusy
Retro je v módě a kvalitní staré nástroje mají zvuk, který dnešní výroba jen těžko napodobí. Sběratelé i profesionální hudebníci je kupují nejen kvůli hraní, ale i jako investici. V posledních letech proto ceny rostou a na zajímavé kusy se „lepí“ i lidé, kteří v hudbě vidí hlavně příležitost k výdělku. Proto přezdívka „zlatokopky“. Aukce na internetu i specializované hudební bazary se plní starými harmonikami, které mizí během pár hodin.

Když obyčejný nástroj vydělá jmění
Běžná harmonika z období socialismu má cenu v řádu několika tisíc korun, pokud je ve slušném stavu. Starší kusy z přelomu století, ručně vyráběné a od prestižních značek, ale mohou stát mnohonásobně víc. Unikátní modely se prodávají v zahraničních aukcích za desítky i stovky tisíc korun.
Ceny na sekundárním trhu se velmi liší podle značky a stavu. Běžné akordeony v aukcích často končí na částkách v řádu desítek až stovek dolarů, zatímco špičkové modely a sběratelské edice se prodávají výrazně dráž. Například vlajková loď značky Hohner, model Gola 414, se u specializovaného prodejce nabízí za 58 999 dolarů. Dalším kvalitním modelem je inzerovaný kus Hohner Gola 454, který se objevil na mezinárodním tržišti hudebnin za více než 36 tisíc liber. Italský výrobce Pigini pak nabízí model Nòva s cenovkou blížící se 40 tisícům eur.
Tyto částky ukazují, že u top modelů může jít o velmi významné investice, zatímco běžné harmoniky bez výjimečných parametrů mívají podstatně nižší tržní hodnotu.
Rada na konec
Máte doma starou harmoniku po dědovi nebo babičce? Než ji vyhodíte nebo prodáte na blešáku, zkuste ji vyfotit a poslat fotky odborníkovi nebo do aukčního domu. Možná zjistíte, že ten „lapač prachu“ z obýváku má dnes hodnotu, o které se vám ani nesnilo. A i když ne, stále zůstává krásným kusem historie, který může udělat radost dalším generacím.