Srkáte polévku touhle socialistickou lžící? Možná držíte v ruce vzácnost za 70 tisíc, a ani to netušíte

Každá správná hospodyňka ví, že není důležité pouze to, co jíte, ale také čím to jíte. Během socialismu si na stolování zakládala snad každá žena v domácnosti. Některé příbory jsou spojené s příběhy, které z nich dělají kousek i za desítky tisíc korun. 

Lžíce, které dnes mají velkou sběratelskou hodnotu, mohly být v minulosti považovány za zcela obyčejné. Takové byly využívány v domácnostech i závodních jídelnách. Existovaly však i kvalitnější lžíce z drahého materiálu. Za ty jsou dnes sběratelé ochotni dát i několik desítek tisíc korun. A to s nimi spousta lidí stále doma obědvá. 

Stříbrné lžičky mají dlouholetou historii 

Aby polévkové  lžíce měly vysokou hodnotu, je zásadní jejich kvalita, stav i počet. Pokud totiž budete mít celou sadu lžic, pak se jejich cena může vyšplhat až na 70 000 Kč. Lžícemi, které jsou v současné době sběrateli obdivovány, jsou ty, které mají punc Ag 800/100. To znamená, že při jejich výrobě bylo použito 80 % stříbra. Byť jejich výroba obvykle spadá do 30. let, byly v domácnostech používány i dlouhé roky poté.

Československá výroba uměla i limitované edice 

Takové lžíce byly vyráběny buď pro vojenské účely nebo pro vyšší společnost. Ve 30. letech se k nim dostali pouze ti, kdo byli zvyklí na luxusnější stolování. Tradiční výroba stříbrných lžiček začala již v roce 1843. Tehdy byly vyráběny například pro císařský dvůr. A to značkou Berndorf. Na retro kusy, které se v domácnostech mohly objevit za socialismu, navázala výroba podniků KOVO či TOFA. 

KOVO neboli Československý výrobce kovového zboží vyráběl různé kuchyňské náčiní a příbory. Byť se jejich výroba zaměřovala spíše na praktické kousky, objevily se i limitované edice vyšší hodnoty. To podnik TOFA se věnoval i produkci strojů a kovových doplňků. I u této firmy byla výroba stříbrných lžiček méně častá. Nejčastěji ani nebyly označené značkou firmy, ale pouze puncem ryzosti. Zatímco v minulosti jste za takovou lžičku například v 80. letech zaplatili okolo 100 Kčs, dnes lze celou sadu prodat i za 70 tisíc. 

Lžícemi se jedla i tradiční falešná dršťková 

Polévky byly běžnou součástí obědů za socialismu. Ženy se předháněly nejen v tom, jaký příbor a porcelánový servis pro své strávníky připraví, zásadní bylo i to, co uvaří. Typickou polévkou, která patřila do zabijačkové kuchyně, byla dršťková polévka. Jak už to ale za socialismu bývalo, někdy pulty zely prázdnotou a ženy musely vařit z toho, co dům dal. A tak se retro polévkou klasicky vařenou v době socialismu stala falešná dršťková polévka z hub. Nejčastěji byla připravovaná ze žampionů, ale šlo ji uvařit i z jiných druhů. 

Pokud chcete zavzpomínat na staré časy, můžete si ji připravit i vy. Budete k tomu potřebovat: 

• 1 cibuli, 
• 250 gramů hub – ideálně žampionů, 
• 1 lžíci sádla, 
• 2 lžíce hladké mouky, 
• 1 lžičku papriky,
• 1/2 lžičky majoránky, 
• 1 litr vody, 
• sůl  a pepř, 
• kmín.

Na sádle osmažte dozlatova cibulku, přidejte nadrobno nakrájené žampiony a orestujte. Vmíchejte sladkou papriku pepř, kmín a česnek. Následně přidejte mouku a za stálého míchání vytvořte jíšku, kterou po pár minutách zalijete vývarem. Vařte přibližně 20 minut, dochuťte solí a majoránkou a můžete podávat. 

Za socialismu byla pro ženu kuchyně královstvím 

O tom, jak probíhalo socialistické vaření či nákupy, se můžete přesvědčit v komunistickém seriálu Žena za pultem. V něm se i hlavní postava v podání Jiřiny Švorcové občas objeví v kuchyni. To, že vaření mělo své tradice, vám připomenou nejen sběratelské lžíce na polévku. Jedna z luxusních sad stříbrných příborů značky Wilkens byla v minulosti vydražena za více než půl milionu korun.