Kdysi se fasoval zdarma ve fabrice, teď ho prodáte za 1 milion. Pokud ho ještě máte, upalujte do starožitnictví

V českých domácnostech se podle expertů ukrývají poklady v hodnotě několika miliard korun. Nejsou přitom ukryté v penězích, špercích a obrazech. Zmínit můžeme například věci, které se kdysi rozdávaly v továrnách jako součást výplaty. 

Kousek papíru, který vypadal skoro jako starý lístek na tramvaj, se v listopadu 2022 prodal za více než milion korun. Šlo o takzvaný půlhaléřový bon, který v roce 1959 stál padesát haléřů. A teď ta nejlepší zpráva, podle odborníků se podobné poklady skrývají v tisících českých domácností. 

Socialistická loterijní výhra

Pamatujete si Tuzex? Šlo o jediné místo, kde se za komunismu dalo koupit západní zboží, ať už to byly džíny, kosmetika nebo elektronika, zkrátka všechno možné, co běžný občan nemohl normálně sehnat. Platit se tam ale muselo speciálními poukázkami, takzvanými bony. A právě tyhle kdysi běžné papírky dnes lámou rekordy na aukcích.

Oficiálně bony dostávali jen lidé pracující v zahraničí nebo ti, kterým posílali peníze příbuzní ze Západu. Realita byla samozřejmě jiná, většina lidí si je kupovala načerno od pouličních překupníků, kterým se říkalo veksláci. 

Ne každý bon má hodnotu milionu. Většina běžných poukázek z osmdesátek se dnes prodává za pár stovek až tisíc korun. Poukázky z prvních let Tuzexu, tedy z období 1957 až 1960, mohou mít hodnotu statisíců až milionů. Půlhaléřový bon prodaný za více než 1 milion korun byl z roku 1959. 

Ale nebyly to jen bony

Tuzexové poukázky jsou jen špička ledovce. V socialistických fabrikách se rozdávalo nebo za symbolické ceny prodávalo spoustu věcí, které dnes mají nečekanou hodnotu. Vzpomínáte na závodní jídelny? Dělníci tam chodili na obědy za pár korun, protože podnik většinu ceny dotoval. 

Stravenky, které se rozdávaly zadarmo nebo za dvacetihaléř, se dnes prodávají za 50 až 200 korun za kus. Pokud máte celý nepoužitý blok, může jít o 500 korun. Nejcennější jsou stravenky z velkých národních podniků, jako je Škoda, ČKD nebo Poldi. 

Když se jezdilo k moři za hubičku

ROH (Revoluční odborové hnutí) organizovalo pro zaměstnance levné dovolené. Poukazy na podnikovou rekreaci, které se v továrnách rozdávaly podle zásluh, dnes stojí 100 až 800 korun. Nejdražší jsou poukazy na zahraniční rekreace typu Bulharsko, Jugoslávie nebo NDR. Specializované poukazy pro horníky nebo hutníky, kteří měli nárok na ozdravné pobyty, se prodávají za 200 až 500 korun.

V době, kdy se na auto čekalo i několik let, dostávali vybraní zaměstnanci poukazy na přednostní nákup. Dnes jsou právě i tyto automobilové přidělenky ceněným sběratelským artiklem. Samotný poukaz se prodává za 500 až 2 000 korun. Pokud máte kompletní složku s dokumentací nákupu, tedy žádost, potvrzení i razítka, může jít až o 5 000 korun.

Systém socialistických benefitů

Poukazy, které zaměstnanci dostávali zadarmo nebo za pár korun, byly součástí ideologie péče o pracující lid. Podniky měly povinnost poskytovat zaměstnancům různé výhody. O všem rozhodovalo ROH ve spolupráci s vedením podniku. Roli hrála nejen pracovní výkonnost, ale hlavně politická spolehlivost. 

Kádrováci sledovali, kdo chodí na schůze, kdo je ve straně a kdo má správný původ. A na ty, kteří nějak vybočovali z „normálu“, se obvykle nedostalo. Plzeňská Škodovka patřila k podnikům s nejlepšími odměnami. Zaměstnanci údajně měli dostávat dotované obědy za 2-3 koruny, poukazy na rekreace za desetinu skutečné ceny, přednostní právo na koupi auta, stejně jako vánoční balíčky a dárky k MDŽ.

Po revoluci většina lidí staré doklady vyhodila

V době nízkých úroků a inflace hledají lidé alternativní investice. Sběratelské předměty z období socialismu vykazují stabilní růst hodnoty o několik procent ročně. Na rozdíl od akcií nebo kryptoměn jde o hmatatelnou investici se zajímavou hodnotou. Každý třetí Čech přitom něco sbírá, od známek přes pivní tácky až po historické dokumenty.