Babička nám zakazovala do něj smrkat. Kdo poslechl a utřel nudli do rukávu, vydělá desetitisíce
Tenhle kus látky babičky střežily jako oko v hlavě. Byl to pro ně takový malý poklad. Často se dokonce ani nesměl používat k tomu účelu, ke kterému byl určený. A možná dobře. Dneska by za něj sběratelé dali často tisíce korun. Pojďte se podívat, jak se z běžné věci stal novodobý aukční hit.
Za socialismu ho měl v kapse asi úplně každý. Řeč je o úplně běžném látkovém kapesníku. Je tedy pravdou, že byl často elegantní, ručně vyšívaný nebo dokonce obdařený monogramem vlastníka. Babičky tenhle kus látky vyloženě milovaly a nedej bože, aby se do něj chtěli děti vysmrkat. Často se totiž jednalo o výstavní a pamětní kusy, které by dnes měly ty nejvyšší hodnoty.
Ano, slyšíte správně, nejvyšší hodnoty. Látkové kapesníky jsou totiž podobně jako spousta dříve běžných věcí dnešním sběratelským zlatem. Všemožné aukční portály jsou jich plné a lidé vám za ně často vysypou hromadu peněz. To, co se dříve nosilo po kapsách, má tak dnes tisícovou hodnotu.
Král socialistických kapes
Kdybyste někoho za socialismu požádali o papírový kapesník, asi by se vám vysmál, o čem že to vůbec mluvíte. Nabídl by vám ten látkový. Ten měl přeci po kapsách snad každý člověk. Především v zimních obdobích. Dnes se samozřejmě svět otočil naprosto opačným směrem. A tradiční látkové kapesníky naleznete maximálně u svých prarodičů, a ani ti už je tak často nevlastní.
Látkový kapesník byl přitom v mnoha situacích vizitkou člověka. Muži je nosili ve svém saku, když šli na ples nebo někam do společnosti. Často byl na něm vyšitý monogram vlastníka nebo nějaký speciální vzor. Barva vyšívání se velmi často taktéž vybírala především z estetických důvodů. Nebylo ani tak těžké narazit na zlatě vyšívané kapesníky. Smrkat do nich bylo pak přísně zakázáno. Přeci jenom se to po takové činnosti náročně pralo a žehlilo. Látkové kapesníky byly dříve jednoduše známkou elegance a prestiže. Jejich praktičnost byla až na druhém, ne-li na třetím místě.
Proč naše babičky bránily smrkání?
Dost možná si pamatujete, že jste se chtěli do kapesníku vysmrkat, a babička vás sjela na dvě doby. Ještě aby ne, byl to pro mnoho domácností skoro až posvátný kus látky. Mnohdy dokonce ručně šitý s krajkami, různorodými vzory nebo dalšími ozdobami. Byl to tak trochu rodinný šperk. Nebylo neobvyklé, že se takové kapesníky v rodině i předávaly. Běžně jste mohli dostat k nějakým významným narozeninám kapesník s monogramem, který měl například váš dědeček nebo otec.
Často kapesníky sloužily i jako připomínky svatby nebo jiné veselky. Museli jste si ho jednoduše střežit jako oko v hlavě. A pokud jste tak činili, udělali jste dobře. Dneska totiž tyto dříve bezcenné hadříky stojí tisíce korun. Pokud máte nějaký extra kousek, můžete dokonce od sběratelů být vyplaceni opravdu štědře. Tak jako jeden z uživatelů jedné z minulých aukcí, kdy vytěžil z jediného kusu originálně zabaleného a nikdy nepoužitého látkového kapesníku s monogramem vyšitým u příležitosti vzniku Česka a Slovenska celých dvacet tisíc korun českých.
Objevily se i ve filmech a seriálech
Látkové kapesníky jste nemuseli hledat jenom u vás v šuplíku. Za socialismu byly i hvězdami na stříbrných plátnech. Pokud se na tento všudy přítomný detail zkusíte při sledování starších filmů zaměřit, určitě se nedopočítáte počtu výskytů. Naleznete ho na denním pořádku i v takových filmech jako jsou Pelíšky, kde ho lidé vytahují nejen v dojemných chvílích, ale třeba i v seriálu Vyprávěj, kde je vyobrazována nadmírná péče o tento kus látky. Tahle dobová výbava každé kapsy odrážela také specifika doby, socialistickou péči a smysl pro pořádek. Zároveň komunistické touhy a o minimální odpad a plýtvání. Prostě žádné jednorázové papírové kapesníky, ale téměř nekonečné a elegantní látkové.
A co vy? Taky si vzpomínáte na látkové kapesníky a tu nekonečnou péči o ně? A budete se toho vašeho zbavovat ve prospěch sběratelů nebo zůstane doma jako rodinné dědictví?
