Hrnec, který měla doma každá rodina. Za socialismu stál 30 Kčs, dnes má cenu přes 10 tisíc

Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí lesklé kuchyně z katalogů, indukce, chytré spotřebiče a hrnce s povrchem, o kterých nikdo přesně neví, co vlastně vydrží. Snadno tak podlehne dojmu, že staré kuchyňské nádobí nemá smysl skladovat a je potřeba ho rychle nahradit. Jenže realita je jiná. Stejně jako u nábytku, oblečení nebo starých hraček se i v kuchyni vracejí předměty, které kdysi byly samozřejmostí. A právě proto dnes znovu přitahují pozornost a stávají se cennou raritou.

Zatímco kdysi šlo o hrnec za pár korun, dnes se běžně prodávají za částky, které by dřív nikoho nenapadly. Nejde o luxus, ale o návrat k něčemu známému. Lidé si chtějí domů přinést kousek minulosti, který vyvolává krásné vzpomínky. A i když tu a tam narazíte na škrábance nebo drobné oděrky, právě to dodává těmto retro věcem sentimentální hodnotu.

Otevřete skříň plnou nostalgie

Je zvláštní pocit otevřít starou skříňku na chalupě nebo projít kuchyň po babičce. Vše kolem nás dýchá nostalgií, kterou lze těžko popsat. Věřte, že pro některé lidi je ještě těžší ji vyčíslit. Najednou totiž zjistíte, že věci, které jsme považovali za krámy, dnes někdo cíleně shání. Ne kvůli vaření, ale právě kvůli vzpomínkám.

Stačí si vybavit obyčejný smaltovaný hrnec. Těžký, poctivý a s poklicí, která nikdy pořádně neseděla. Vařilo se v něm všechno. Od polévky přes brambory až po omáčky, které se musely hlídat, jinak se přichytly ke dnu. Nebo krupicová kaše, která z něj chutnala nejlépe. Takový hrnec zažil víc než první linie vojáků na frontě. Z plotny se prakticky nesundával a byl v provozu nonstop.

Mnozí z nás si jistě pamatují, že podobný kousek měli doma rodiče i prarodiče. Když se zařizoval byt, koupilo se pár talířů, příbory a několik hrnců. Nikdo neřešil značku ani design. Důležité bylo, že něco vydrží. Smaltovaný hrnec byl jistota. Stál pár desítek korun a sloužil roky. Někdy i celý život.

Kuchyňské harampádí, které se vrací

V moderní kuchyni si ale už místo neudržel. Pokrok doby si žádal moderní náčiní. Staré hrnce končily ve sklepě, na půdě nebo rovnou ve sběru. Vypadaly zastarale, byly těžké a občas oprýskané. Jenže časem se ukázalo, že právě tyhle kusy měly něco, co nové výrobky postrádají. Charakter a příběh, který mohou vyprávět.

Smaltovaný hrnec se stal symbolem doby, kdy se vařilo každý den doma a do restaurací se nechodilo jen tak z plezíru. Kuchyně tehdy byla hlavním prostorem v domácnosti a hospodyně byla pojem. Dnes můžeme tyto hrnce spatřit především v aukcích. A překvapivě mizí dost rychle. Některé kousky, které často končí v zahraničí, se vyšplhají až na desítky tisíc korun. Zájem je hlavně o zachovalé kusy od firmy Sfinx, ideálně s původní poklicí a bez výrazných poškození.

Pocit nevyčíslitelné hodnoty

Některé staré hrnce dnes slouží jako dekorace, často především na horských chalupách nebo i v útulných restauracích. Stojí na otevřených policích, plné vařeček nebo bylinek. Jiné se používají dál, opatrně a s větším respektem než kdy dřív. A mnohé končí u sběratelů, kteří je berou jako investici nebo jako zásobu vzpomínek na své dětství.

Zajímavé je, že zájem roste hlavně o kusy z běžných domácností. Ne o výjimečné prototypy nebo výstavní kousky. Právě naopak. Čím obyčejnější hrnec, tím silnější vzpomínky v lidech vyvolává. A to je něco, co se nedá běžně koupit. V tu chvíli jsou totiž peníze vlastně vedlejší. A prodejci to dobře vědí.

Pokud někdo doma takový hrnec ještě má, často váhá. Vyhodit ho je škoda, prodat ho je těmto lidem také líto. Protože najednou není jen kusem nádobí. Je připomínkou doby, kdy domácnost voněla každý den babiččinou specialitou. Kdy se u stolu sedělo, povídalo a rodina trávila čas společně.

Možná ho máte pořád doma

Možná máte právě takový hrnec schovaný ve sklepě nebo leží třeba na půdě. Kdysi stál pár korun, dnes ho možná prodáte za desítky tisíc. Dříve než tak učiníte, zkuste se na chvíli zastavit a zavzpomínat, co pro vás ten hrnec doopravdy znamená. Třeba zjistíte, že vám připomíná někoho, kdo už mezi námi není, a že vzpomínka na tohoto člověka má pro vás nevyčíslitelnou hodnotu.