Za bolševika běžná věc v každé kuchyni. Dnes se prodává za 460 000 Kč. Nemáte ji ještě doma?
Po válce a za komunismu viselo lidem na zdech kde co. Tedy, tím myslím obrazy a obrázky. Když se po válce lidé probírali zbořeništi, byly to mnohdy právě drobnější věci, které přetrvaly.
Každý se snažil zachránit cokoliv, co by přineslo nějaký prospěch nebo radost do nového poválečného života. Vždyť tu byli lidé, kteří neměli nic, zachránili si doslova jen holou kůži. A tak od té doby spousta různých maleb a kreseb visela v mnohých domácnostech, a často v kuchyních. Kdoví, proč právě tam. Možná proto, že ve spoustě domků byla jen kuchyň a ložnice.
V ložnici nad postelemi visela Panna Marie s Ježíškem v náručí nebo sám Ježíš Kristus. A sedávalo se v kuchyni. Jak domácí, tak i návštěvy. A proto si lidé zdobili i kuchyň, aby nebyla jen funkční. Tehdy se příliš nehledělo na to, co je to za obraz či obrázek. Někomu se líbili krajinky, jinému portréty, dalšímu zátiší či obrazy se zvířaty.
Kde se vzaly, tu se vzaly…
A kde se vzaly cenné obrazy i v chudších domácnostech? Když byl v rodině vzácný obraz, socha, porcelán, hodinky, šperky, dědilo se to z generace na generaci. A najednou do toho válka, v níž nezůstalo nic na svém místě. A tak se ani v obyčejných domácnostech neobjevoval jen brak, ale občas také i hodnotná díla.
Však jistě znáte televizní pořad Poklad z půdy. Lidé nosí, co najdou a zrovna to k ničemu nepotřebují. A tak se do rukou starožitníků dostávají předměty, které někde visely pod nánosem prachu, nebo byly odloženy ve staré krabici na půdě či ve sklepě. A ejhle, náhle je předmět oceněn třeba na 100 tisíc korun. A to si ve spoustě případů majitelé mysleli, že mají doma dekorační předměty, a přitom jim doma leží nebo visí unikát.
Staří lidé, kteří vlastnili obrazy, co jim visely v kuchyni, odcházejí, a tyto předměty se dostávají do rukou následujícím generacím. Někdo je prozíravý, vezme obraz a zanese ho do televizního pořadu, jiný se zeptá v antikvě, u starožitníka nebo alespoň v bazaru. Druhý tu zaprášenou mazaninu rovnou vyhodí. A možná, že si vyhodil peníze na auto. Nebo na dovolenou. A nejeden starožitník by tento obrázek z kuchyňské zdi rád zaplatil. I přesto, že na něj roky sedala mastná špína. Občas se totiž ukáže, že se jedná o originál uznávaného malíře. Vzácné obrazy lze zrestaurovat a pak budou doplňovat nějakou sbírku, anebo je sběratel přeprodá. Mnoho starožitníků a sběratelů investuje do obrazů, protože ve správnou chvíli se jim tato investice násobně vrátí.
Příběhy obrazů
Na první pohled by možná patřil k těm obrazům, který by pozůstalí vyhodili. Jakýsi kruh s kolejemi. Koho by to zajímalo. Představte si, že takový obraz se dostal do rukou státu, když byl kterýsi pachatel odsouzen k odnětí svobody a propadnutí veškerého majetku kvůli nezákonným manipulacím s veřejnými zakázkami. A pak se ukázalo, že nejde o jen tak nějakou mazanici.
Obraz maloval český malíř, sochař a grafik Jaroslav Róna, narozený roku 1957. Kromě toho byl i herec a scénograf, a vystupoval v Divadle Sklep. Právě on spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, která existovala v letech 1987-2001. K jejím členům patřil například malíř František Skála, režisér Václav Marhoul, sochař Michal Gabriel, a řada dalších. Jaroslav Róna je autorem Pomníku Franze Kafky v Praze na Starém Městě. No, a stát dal tento Rónův obrovský obraz (170 x 160 cm) do elektronické aukce s počínající hodnotou 300 tisíc korun, jež byla stanovena znaleckým posudkem. A netrvalo dlouho a cena se vyšplhala na 460 tisíc.
V pořadu Poklad z půdy byl obraz, který visel majiteli doma na zdi a který na první pohled vypadal jako obyčejné zátiší, které visí u našich babiček ještě dnes na stěnách, oceněn na půl milionu. Byl to totiž obraz od Špály. A v aukci se může vyšplhat na hodnotu mnohem vyšší. Tyto příklady uvádím proto, abyste si uvědomili, že i věc, která se na první pohled jeví nezajímavě, zašle a staře, může být cenná. Hodnota může vězet právě v jejím stáří. I když ne každý má doma obraz za půl mega…
I vy sami můžete do starožitností nebo do retro předmětů investovat. Většinou se ukáže, že jejich hodnota časem stoupá. Investovat do sběratelských předmětů je výhodnější než do akcií.
Prodej obrazu z nálezu nebo z pozůstalosti
Rádi byste prodali obraz po babičce, ale netušíte, kolik si za něj říci? Umíte rozeznat reprodukci od originálu? Víte, kde si ověřit pravost obrazu? Když o obrazu nic nevíte, zkuste ho pro začátek trochu prozkoumat. Pokuste se sami zjistit, zda jde o originál nebo reprodukci. Pomocí lupy prozkoumejte detail obrazu. Pokud uvidíte rastr z rovnoměrně rozmístěných barevných bodů a povrch obrazu je na omak hladký, jde rozhodně o tisk, tedy o reprodukci. U originální malby byste pod prsty cítili jednotlivé vrstvy barev a tahy štětcem. Experti mnohdy dokáží určit pouhým okem, o co se jedná.
Zdroje: UZSVM, LivingIPrima, autorský text
