Za socialismu byly v každé koupelně. Dnes mají 1000× větší hodnotu, máte je ještě?
Jedním z pravidel života za socialismu bylo nevybočovat z řady, zapadnout do davu. Kdo toto pravidlo dodržoval, neměl se špatně. Uniformita vstupovala také do domovů našich předků. V té době vyrůstala paneláková sídliště jako houby po dešti. Domy vypadaly stejně zvenčí i zevnitř.
Byty v paneláku měly nejen stejné rozměry. Stejné bylo i jejich vybavení. Týkalo se nejen nábytku, ale i doplňků interiéru. Malý prostor s vanou, umyvadlem, pračkou, umakartovými stěnami, takové byly koupelny v paneláku. Téměř v každé domácnosti viselo nad umyvadlem mýdlo v síťce.
Centrální řízení
Jedním z charakteristických znaků socialismu bylo centrální řízení. Výroba byla centrálně plánována, žádný podnik nemohl vyrábět zboží podle svého uvážení, jako je tomu nyní. Vybočit se nesmělo dokonce ani ze vzorů látek. O tom, jaké se budou vyrábět látky a s jakými vzory, rozhodoval podnik Textilní výroba.
Později se změnil na Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK). Rozhodoval o designu textilu, oděvů a obuvi, nábytku, svítidel, výrobků ze skla a porcelánu.

Výroba textilu
V textilu vládla nejen syntetická vlákna. Často se používala také bavlna, zejména pro výrobu ručníků. Tkaly se z ní trojrozměrné textilie, nazývané froté. Z nich se vyráběly především ručníky, které se obvykle vyznačovaly kýčovitými barevnými vzory.
Bavlna se tkala také specifickým způsobem tkaní, nazývaným kepr. Z takové látky se vyráběly nejen kalhoty, ale i pracovní ručníky, které se často pyšnily kostičkovým vzorem a proužky. Patřily k těm nejméně ošklivým vzorům.
Povlečení nejen ze syntetických vláken
Syntetická vlákna byla za socialismu velice často používaná. Záclony se vyráběly pouze ze syntetických vláken. Kdo chtěl bavlněné záclony, musel jít do Tuzexu, nebo si koupit bavlněnou přízi a uháčkovat je. Jinak měl smůlu. Oblečení se nosilo především ze syntetických vláken, syntetický materiál byl totiž známkou pokroku.
Ze syntetických vláken se vyrábělo také oblíbené krepové povlečení. Bylo nemačkavé a nemuselo se proto žehlit. Nelze se proto divit jeho velké oblibě u tehdejších hospodyněk. Krepové povlečení se vyrábělo i z bavlny. Na trhu bylo k dostání také lněné povlečení a damaškové bavlněné povlečení.
Modrotisk jako módní hit
Modrotisk byl za socialismu velký módní hit. Jedná se o zdobení látek, kdy se pomocí dřevěných nebo kovových forem nanese na plátno hmota na místa, která se nemají zbarvit. Následně se na látku tiskne chemická směs, která zabrání jejímu obarvení. Výsledkem jsou vytištěné bílé vzory na tmavě modrém pozadí. Z látek s modrotiskem se šilo pracovní oblečení, šátky i povlečení.
Barevné ošklivosti do každé rodiny
Za socialismu byl kvalitní design velice vzácný. Ložnice každé domácnosti „zdobilo“ povlečení s kýčovitými, barevnými vzory nebo s proužky, obvykle šedými a bílými nebo modrými a bílými. Takové povlečení můžete vidět v některých dobových filmech.
Pruhované povlečení s šedými a bílými pruhy měla v posteli matka Marie Škopkové ve filmu Slunce, seno a jahody. Pruhované povlečení se objevilo také v oblíbeném seriálu Krkonošské pohádky. Trautenberk spí v posteli v povlečení s modrými a bílými pruhy.
Kdo se chtěl vyhnout kýčovitým barevným vzorům nebo proužkům, měl možnost si koupit damaškové povlečení. I to sice mělo vzory, naštěstí byly jednobarevné a nebyly proto téměř vidět.

Vyhledávané dobové barevné ošklivosti
Zatímco v lidé v době socialismu se buď s ošklivými vzory smířili nebo se snažili mít doma aspoň ty nejméně ošklivé, dnes je naopak o ně zájem. Ne proto, že bychom neměli na rozdíl od našich rodičů a prarodičů na výběr.
Retro ručníky a povlečení s dobovými vzorem, zejména s těmi šerednými barevnými vzory, se staly hitem. Mnozí lidé jsou za ně ochotni dát nemalé peníze a částky dnes převyšují 1000x hodnotu dané textílie za socialismu – ručník, který stál kdysi 5 Kčs, dnes prodáte i za 5 000 Kčs v originálním balení a samozřejmě nepoužitý. Máte-li doma ručníky a ložní prádlo po rodičích či dokonce prarodičích, nevyhazujte ho. Můžete ho totiž velice výhodně prodat.