Starý zvyk u sledování televize už nedává smysl. Mozek kvůli němu nikdy nevypne

Nevím, jak to mají jiné národy, ale my Češi máme celou sbírku drobných rituálů, které provádíme při sledování televize. Ale rituál je možná nesprávný výraz. Jsou to spíš zlozvyky, kterými si – vědomě či nevědomě – dost škodíme. A zapnutým televizorem si můžeme ubližovat i tehdy, když před obrazovkou zrovna nesedíme. A ještě podléháme dojmu, že je to naprosto nevinné, ačkoliv nedává žádný smysl. 

Často u televize jíme, i když nemáme hlad. Je to skoro stejné, jako bychom si vypěstovali jakousi závislost. Jakmile se obrazovka rozsvítí a my před ni usedneme, začneme něco zobat. Dalším nevhodným zlozvykem je dlouhé nehybné vysedávání nebo ležení u televizoru v nepřirozené poloze. Jsme shrbení, zkroucení, ztuhlí. A pak bolí hlava, záda a trpí hlavně krční páteř.

Zlozvyky při sledování televize

Televize je naším věrným druhem a souputníkem, ale při jejím sledování provozujeme nežádoucí návyky. A nic s nimi neděláme. Většinou až do té doby, než zjistíme, že jsme ztloustli, bolí nás záda, protože svaly ochably a v horším případě mají dlouhodobé nepřirozené a ztuhlé pozice neblahý vliv na páteř.

Zlozvykům však nepodléháme jen při sledování televizních pořadů. Máme ještě jeden, o němž si myslíme, že je nám ku prospěchu. Ale ono to tak není. Věnujeme se běžným domácím aktivitám a televizor při tom běží. My ho nesledujeme, vytváří nám jen jakousi příjemnou kulisu. Ale i to má svá úskalí. Tak se na ně pojďme podívat zblízka.

Bojíte se ticha? Ticho není nepřítel, ticho je v dnešní době luxus

Kdybychom nahlédli do obýváku českých rodin, pohled by byl mnohde stejný: televize běží, i když u ní nikdo nesedí. Zapnutý televizor jako kulisa je nešvarem mnoha českých domácností. Je to tak běžný jev jako rohlík s máslem ke snídani. Mnoho lidí má televizi puštěnou od rána do večera. A to proto, že jinak by bylo ticho.

A ticho znamená, že by člověk mohl slyšet vlastní myšlenky, které v hlavě skáčou jako opičky ze stromu na strom. A to se nám moc nehodí… Jenže sami je neumíme vypnout. A tak se je snažíme přehlušit nějakým děním kolem sebe. A ještě je tu jeden důvod, který považujeme za přínosný: zapnutá televize rozbíjí pocit samoty.

Zvuk, co se tváří nevinně

Odborníci však upozorňují, že tato zdánlivě nevinná kulisa má nežádoucí důsledky. I když si myslíme, že televize běží jen tak, každá věta z reklamy, každý úryvek zpráv, každý tón seriálové znělky se nám vkrádá do hlavy. A náš mozek pracuje na všech frontách. Musí zvládnout naši běžnou činnost, a ještě z velké části pobírá to, co se odehrává v televizi. A my si myslíme, že jde jen o příjemnou kulisu, která nám pomáhá rozptýlit nepříjemné myšlenky.

Zvuk z televizoru nás však ovlivňuje mnohem víc, než bychom čekali. Televizní kulisa je jako jemný déšť: pár kapek nic neudělá, ale když prší celý den, jste promočení až na kůži. Zvuk, který se line bytem, zkrátka mozek nedokáže ignorovat. A mezi členy domácnosti může v takové situaci i váznout komunikace.

A jaký je důsledek?

Je docela logické, že tohle chování s sebou nese neblahé důsledky. Představte si, že by vám někdo celý den povídal do ucha. Ne příliš nahlas, ani nepříjemně, ale pořád. A vyprávěl by o pracích prášcích, o zdražování, o politické situaci na blízkém východě nebo úryvky ze seriálu. A některé z nich opakovaně, stejně jako reklamní šoty. Myslíte si, že to mozek ignoruje, jenže ten je neustále ve střehu. Pořád připravený reagovat a naše nervová soustava vlastně jede na poloviční poplach. Není divu, že pak nedokážeme vypnout a pořádně relaxovat.

Nesoustředěnost jako vedlejší efekt

První, co se projeví, bude značná nesoustředěnost. Věnujete se nějaké činnosti, ale přitom musí mozek zpracovávat i informace z televize. Najednou nevíte, co jste chtěli udělat a jestli to vůbec děláte dobře.  Nejen, že začnete dělat při práci chyby, ale k tomu začnete být unavení, podráždění a roztěkaní. A nevíte, proč…

Mozek jede nonstop

Dalším důsledkem je vyšší stresová hladina. Neustálý hluk je totiž pro organismus signálem, že se něco děje. Mozek vlastně za celý den vůbec nevypne. Nemá žádný prostor pro relaxaci. A když to trvá dlouho, organismus začne být neschopný odpočinku.

Ještě se vám nestalo, že jste byli nadmíru unavení a neklidní a nemohli jste usnout? I takové stavy může televize jako kulisa přinášet, a tak se tento zlozvyk, o němž si myslíme, že je pro nás v danou chvíli přínosem, stává kontraproduktivní.

Zdroje: DavidJS, PrimaDoma, ŽenaIn