Statisíce Čechů mají doma tyto „obyčejné“ příbory. Netuší ale, že obědvají s vidličkou za 80 tisíc korun

Možná je máte doma i vy. Leží tiše v kredenci po babičce, vytahují se jen o svátcích a po zbytek roku na ně sedá prach. Stříbrné, zdobené, elegantní. Příbory, které na první pohled působí jako běžná rodinná vzpomínka, mohou mít mnohem větší hodnotu, než si myslíte.

Mnoho českých domácností uchovává staré jídelní soupravy – někdy jde o celou sadu, jindy jen o jednotlivé kusy. Často si lidé myslí, že jde o obyčejné, byť hezké a staré příbory. Jenže některé z nich jsou ve skutečnosti vzácné artefakty. Není výjimkou, že se podobné sady prodávají v aukcích i za desítky tisíc korun.

Tyto příbory v sobě nesou příběh. Někdy připomínají slavnostní chvíle u nedělního stolu, jindy jsou památkou na babičku, která je pečlivě čistila a ukládala do vyšívané utěrky. Každý škrábanec nebo stopa po letech používání vypovídá o generacích, které s nimi stolovaly. To všechno jim přidává na hodnotě – nejen emocionální, ale někdy i finanční.

Lidé si často neuvědomují, co doma vlastně mají. Zvláště když se jedná o rodinné dědictví, které bylo doma po generace. Přitom stačí málo – podívat se na značení, zpracování, detaily nebo si nechat sadu ocenit odborníkem.

Co z nich dělá poklad?

Nejde jen o materiál – byť pravé stříbro samozřejmě zvyšuje hodnotu. Důležitější je často původ příborů, jejich výrobce a stáří. Výjimečné jsou sady, které mají nejen krásné zpracování, ale pochází i z určité historické éry nebo slavné dílny.

Například příbory se secesním dekorem, s jemným gravírováním nebo se znaky konkrétní manufaktury mohou být mezi sběrateli velmi ceněné. A když je sada kompletní, ve slušném stavu a třeba i v původní kazetě? Pak se její hodnota násobí.

Velkou roli hraje i to, zda jsou příbory ručně vyráběné nebo průmyslově lisované. Řemeslné zpracování je většinou preciznější a s přibývajícím časem stále více oceňované. Sběratelé často hledají právě originální kusy, které nejsou běžně dostupné a mají specifický příběh nebo vzor.

Jak poznat, že máte doma poklad?

1. Značka a rytina – podívejte se, zda je na příborech vyražená značka výrobce, číslo ryzosti nebo jiný symbol. Často bývají velmi malé, ale dají se najít třeba pod úhlem světla.
2. Materiál – pokud jde o stříbro, hledejte puncovní značky. Stříbrné příbory bývají těžší a mají specifický lesk. Pokud si nejste jisti, lze to ověřit u zlatníka.
3. Styl a výzdoba – secese, art deco nebo prvorepubliková elegance? Každé období má svůj typický rukopis. Zdobení vám může napovědět hodně.
4. Původní obal – kazeta, ve které se příbory nachází, může rovněž prozradit víc o jejich původu.

Co s nimi?

Pokud zjistíte, že máte doma vzácné příbory, nemusíte je hned prodávat. Můžete je nechat odborně vyčistit a dál je uchovávat jako cennou památku. Pokud ale uvažujete o prodeji, určitě se vyplatí konzultovat s odborníky, aukčními domy nebo starožitníky. Rozhodně je ale neházejte do myčky nebo je nečistěte agresivními prostředky – tím byste jejich hodnotu mohli výrazně snížit.

Někteří sběratelé si takové sady pořizují nejen jako investici, ale také pro radost – na slavnostní obědy, romantické večeře nebo jako výjimečný dekorativní prvek. Starožitné příbory mají jedinečné kouzlo a v dnešní době masové výroby působí mimořádně autenticky.

A teď k tomu nejzajímavějšímu

Sady, které dnes mohou mít hodnotu i 30, 50 nebo 80 tisíc korun, často pocházejí z období první republiky. Jedním z nejznámějších a nejvyhledávanějších výrobců byla tehdejší společnost Franz Bibus & Sohn, která sídlila v Moravské Třebové. Jejich výrobky vynikaly nejen kvalitou, ale i propracovaným designem a jsou dnes sběrateli velmi ceněné.

Takže pokud máte doma příbor s rytinou FB&S nebo Franz Bibus, držíte v ruce kousek historie – a možná i pořádný poklad.