Česko oněmělo: Zemřela herečka, která měla hlas jako smetanu, půvab princezny, ale život jako peklo na zemi

Každý večer usínaly tisíce dětí v doprovodu jejího hlasu. Krásná žena s vlídnýma očima pohádky četla tak příjemným hlasem, že kolikrát ukolébaly nejen děti, ale i jejich rodiče. Za krásným vystupováním a vlídným úsměvem se však ukrývala spousta bolesti.

Štěpánka se narodila roku 1931 v Kvíčovicích do rodiny, kde smích nebyl na denním programu. Otec byl švec a holdoval alkoholu, takže doma vládl teror. Když se opil, všichni před ním utíkali. Matka dřela v továrně a snažila se nějak postarat o rodinu. Manželovo řádění ji ale zlomilo. Jednou už to nevydržela a chtěla si vzít život. 

Malá Štěpánka se s bratříčkem museli často před řáděním otce schovávat. Po válce to pak bylo ještě horší. Štěpánčin mladší bratr Jan našel v lese granát a při jeho náhodném výbuchu zemřel, když mu bylo pouhých deset let. Tahle ztráta Štěpánku poznamenala navždy.

Knihy místo hraček

Po rozvodu se matka se Štěpánkou přestěhovala. Nejdřív do České Lípy, pak do Děčína. Štěpánka začala číst knihy jednu za druhou, protože to bylo její jediné útočiště před krutou realitou. Možná právě tady se naučila vyprávět tak, aby posluchače úplně pohltila. Následně vystudovala obchodní akademii a chvíli pracovala na ministerstvu. 

Práce na ministerstvu ji nenaplňovala, proto se přihlásila na DAMU a prošla. Právě tam potkala Petra Haničince, za kterého se později vdala a převzala jeho příjmení. Herecká dráha jí ale nevycházela. Dostávala jen hloupé role komunistek a dělnic, což jí vůbec nešlo. Někdo jí dokonce řekl, že na to prostě nemá a má si najít něco jiného. Místo vzdání se přešla na dramaturgie. 

První kroky k televizní slávě

V roce 1953 se objevila v televizi poprvé. A byl z toho trhák, jelikož měla Štěpánka Haničincová něco, co nešlo naučit, dokázala před kamerou být tak přirozená, že děti visely na každém jejím slově. „Dobrý den, Štěpánko“ nebo „Malý televizní kabaret“ se staly hity. Jejími parťáky byly loutky čertík Bertík, medvídek Emánek a Kačenka. 

V lásce to ale jednoduché neměla. První manželství s Petrem Haničincem se po třech letech rozpadlo. Štěpánka o něm mluvila spíše jako o kamarádství. Narodila se jim však dcera Alexandra, která jí později ze života udělala peklo. 

Druhé manželství s režisérem Janem Valáškem bylo pořádně divoké. Nechyběla v něm žárlivost, nemoci ani hádky. Když se rozváděli, Valášek těžce onemocněl a zemřel na mozkovou mrtvici. Štěpánka se z toho úplně zhroutila a skončila na psychiatrii.

S Janem Přeučilem se poznala při natáčení pohádky v roce 1968 a byla to, dalo by se říci, láska na první pohled. Vzali se v roce 1971 na radnici a svatbu s úsměvem na tváři sledovali i fanoušci. Přeučil později prozradil, že mu Štěpánka řekla, že už se nechce vdávat potřetí, ale že jeho by si vzala.

Konec televizní kariéry

V sedmdesátých letech se dcera Alexandra vdala za signatáře Charty 77 a emigrovala. Pro Štěpánku to byl konec světa, přišla tím o dceru, vnoučata, a navíc ji StB označila za nepřítele režimu. Kariéra jí tak skončila ze dne na den a přátelé se jí vyhýbali. Samota a beznaděj ji drtily, začala tak padat do depresí a pít. 

Po revoluci dostala šanci na návrat. Jenže děti už nechtěly čertíka Bertíka, chtěly něco jiného. Nabídky na „babičku Štěpánku“ rovnou smetávala ze stolu, protože si veřejně nechtěla přiznat, že stárne. V roce 1999 sice dostala cenu Thálie, ale ani to nepomohlo vyplnit hromadící se prázdnotu.

Smutný konec pohádky

Poslední roky života ji trápily závratě, nízký tlak, deprese a léky kombinovala s alkoholem. V jednom z posledních rozhovorů přiznala, že se někdy směje a rozdává radost, ale uvnitř je úplně prázdná. Nakonec zemřela 27. října 1999. Jan Přeučil ji našel doma mrtvou, když se vrátil z natáčení. 

Zdroje: cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz, csfd.cz