Visel u babičky a naháněl nám hrůzu. Pamatujete? Teď má cenu přes 900 tisíc korun

I domácnosti našich babiček zdobily obrazy. Ne vždy se nám líbily. Některé z nich jsme považovali za příšerné. Jejich ošklivost nás doslova děsila. Sběratelé v nich však vidí umělecké dílo, za které jsou ochotni vám dát více než 900 tisíc korun.

Zdědili jste po babičce obraz, u kterého máte pocit, že vám jen zabírá místo? Nevyhazujte ho, přestože máte pocit, že vám hyzdí interiér. Obraz, který vám může připadat kýčovitý, je pro sběratele cenným uměleckým dílem, kterým se budou chlubit.

Jaké obrazy si pověsit do interiéru

Obrazy, které zdobí váš interiér, nemusí být cenné. Důležité je, aby se vám líbily, působily na vás příjemným dojmem a ladily s celým prostorem i vybavením interiéru. Obraz, který na vás působí negativně, do vašeho interiéru nepatří, byť by byl sebecennější. Ovlivňuje totiž vaši psychiku.

Barvy, které malíř zvolil, mají vliv na vaši náladu. Za touto schopností stojí vlnová délka jednotlivých barev. Zatímco tmavé odstíny působí tajemně a současně vyjadřují eleganci, světlé tóny na vás působí svojí jemností. Kombinace výrazných barev na obraze ve vás může vyvolat dojem kýče.

Co si nepověsit do ložnice

Mnozí lidé si rádi věší obraz nad postel. Bývá obvykle velký a někdy i v těžkém rámu. Pod takovým obrazem se vám prý nebude dobře spát. Nejde jen o velikost a rám. Obraz, zejména v ložnici by měl probouzet příjemné emoce. Ideálním námětem je partnerská symbolika.

Dříve stál stokoruny, dnes stojí statisíce

Autor obrazu, kterého jsme se u babičky báli, je považován za mistra českého malířského umění. V době jeho života ho nikdo za umělce nepovažoval, své obrazy proto prodával za stokoruny. Často proto musel čelit existenčním problémům. V současné době díla akademického malíře Václava Špály zdobí galerie, soukromé sbírky i prestižní aukce.

Umělec Václav Špála

Nejraději maloval českou krajinu, nevyhýbal se však ani portrétům. Hlavním motivem jeho obrazů byla příroda a venkovské motivy. Svoji volbu zdůvodnil slovy: „Dětská duše ukládá své sny na dně srdce, kde doutnají a vzplanou, až bude třeba. Ze záblesků dětské duše rostou pozdější nové umělecké světy.“

Po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v Praze nastoupil na Akademii výtvarných umění. Studium však nedokončil. Lze se jen dohadovat, co za tím stálo. Možná, že to byl jeho odpor ke klasickým školním pravidlům. Jeho první obrazy byly plné výrazné barevnosti i tvarové deformace. Na některé lidi to může působit kýčovitým dojmem, sběratelé si však jeden z takových obrazů cení téměř na jeden milion korun.

Oceněn až na sklonku svého života

Václav Špála se dočkal ocenění až na konci svého života. Z této doby pochází jeho díla s prvky post kubistického stylu, plné výrazných barev, jemnými geometrickými liniemi i rozmanitosti tahů štětcem. Často se jedná o obrazy se světlenými vázami s květinami na pruhovaných dekách. Příkladem je kytice pivoněk, obraz, za který v roce 1937 získal mezinárodní ocenění v Pittsburghu. Krátce před svou smrtí v roce 1946 získal titul národní umělec, tehdejší nejvyšší vyznamenání pro umělce v Československu.

Obraz, který nás v dříve děsil

Obraz s kombinací výrazných barev nás v dětství děsil. V dospělosti nám připadal tak kýčovitý, že bychom si ho nepověsili ani na záchod. Takovým obrazem je dílo s názvem Žanda. Jedná se o portrét umělcovy manželky Jany Špálové, rozené Rychlíkové, přezdívané Žanda. Ostré tahy štětce a kombinace výrazných barev některé lidi odpuzují.

Žanda není jediným obrazem. Václav Špála namaloval několik portrétů své ženy, nejraději ji maloval v plavkách u vody. Portréty jeho ženy v plavkách u vody patří k raným dílům tohoto umělce. Odborníci v oblasti umění je považují za nejradikálnější modernistické portréty.

Máte-li doma takový obraz, můžete se stát milionářem. Takovou částku jsou sběratelé ochotni vám za něj dát.