Táhne jí na 50 let, ale vypadá pořád jako princezna z pohádky. Češky šílí závistí

K filmu se člověk může dostat jakkoliv. Někdo úplnou náhodou, jiný začíná od dětství v dramatickém kroužku nebo si ho vybrali ve škole do nějakého snímku; další třeba zase přes modeling, tanec či jiný obor. A náhle se zjistí, že někdo v sobě toho kumštýře zkrátka má.

A ti, kteří ochutnají svět kamer, byť byli objeveni náhodou, mají najednou touhu se každý večer proměňovat v někoho jiného. Probudí se v nich vášeň a odhodlání. I když zpočátku jde jen o epizodní roličky. Filmový svět je naprosto nevyzpytatelný, u někoho stačí jediný casting a je hercem navždy, další čeká na svou příležitost roky.

Půvab a přirozenost rozhodly

Herečka Andrea Černá se k nejdůležitější roli svého života dostala v 16 letech. A byl to splněný sen, protože po kariéře herečky od dětství toužila. Andrea pochází z Karlových Varů, ale v čase, kdy ji režisér Zdeněk Troška objevil, už byla studentkou herectví na Pražské konzervatoři. Tehdy prý Zdeňkovi stačil jeden pohled, její hlas, přirozenost a krása a bylo vybráno. Tak přišla Andrea k roli v pohádce Princezna ze mlejna. A jestli se nepletu, větší filmové role než mlynářovic Elišky se Andree nedostalo.

Objevila se sice v řadě televizních seriálů: Velmi křehké vztahy, Comeback, Ordinace v růžové zahradě, Policie Modrava, Případy 1. oddělení, ovšem hlavní role to nebyly. Andrea Černá se vlastně nikdy nestala typickou filmovou a televizní celebritou.

Hvězda živé divadelní scény

Andrea Černá sice vstoupila do filmového světa pohádkovou cestou, ale jejím osudem se nakonec stalo divadlo. Její srdce uvízlo v prostorách, kde sama sebe předává živému publiku. A tak se doménou Andrey Černé stalo divadlo. Nejprve byla v angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde strávila téměř dvacet let a nastudovala přes 60 rolí. Později se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech. A občas hostuje i na jiných scénách. Divadelní prkna Andree Černé zkrátka učarovala. Každý večer se mění v jinou postavu a přináší divákům radost.

Cestou, na níž se vydala, prokazuje, že herectví může být hlubokým posláním, a ne pouze cestou ke slávě. Její divadelní postavy zůstávají v paměti a srdcích diváků. Mezi nejvýraznější divadelní role Andrey Černé patří: Ofélie v Hamletovi, Kateřina ve Zkrocení zlé ženy, Roxana v Cyranovi z Bergeracu, Jacinta ve Vzpouře lásky, Elsa Helerová v adaptaci románu Hana od Aleny Mornštajnové.

Na divadle si herečka hlavních rolí užívá do sytosti. Její herectví je založeno na vnitřní síle, empatii a na přirozenosti. A to Andree Černé umožňuje ztvárnit jak hluboce dramatické postavy, tak i role komediální.

Talentovaná herečka dnes

Už to není ta dívenka, která se procházela po hladině rybníka, ale žena, která se prohání po divadelních prknech. A když se projde ve společnosti, tak se ostatním dámám křiví úsměv na rtech. Andrea Černá jako by nestárla. Přestože od natáčení legendární pohádky uplynulo spoustu let, tato žena se svou mladistvou vizáží může chlubit i dnes. A když se usměje, má ve tvářích stále stejné dolíčky, jako měla Eliška ze mlejna.

Je to až k nevíře, že si udržela doposud tak štíhlou postavu, protože sama na sebe prozradila, že ráda mlsá. Když byla kmotrou kuchařky Josefa Maršálka, tak se moc těšila, co Pepa připravil za dobroty. Ale na její postavě tyto prohřešky znát nejsou, sexy křivky má stále. Na otázku, jak je možné, že stále vypadá tak dobře, Andrea odpověděla: „Myslím, že za tím stojí pozitivní přístup k životu a vědomé prožívání každého dne.“

Život mimo divadelní svět

I když role v pohádce herečce přinesla velkou slávu, Andrea Černá zůstala spíš skromná a bedlivě si střeží své soukromí. Přestože nejprve toužila po velké rodině, osud to zařídil tak, že se nikdy nevdala a nemá děti. A své osobní věci drží přísně pod pokličkou. Vyhýbá se bulváru i sociálním sítím.

V soukromí je však Andrea velmi činorodá. Ve volných chvílích prchá na venkov do Podluží, kde má chalupu. Srdcem je to chalupářka a zahrádkářka, a když jí chalupu tornádo skoro srovnalo se zemí, pustila se sama i do náročných oprav.

A ještě vzpomínka Andrey Černé na natáčení Princezny ze mlejna: „Mlýn, který byl postaven jen kvůli natáčení, dokonce mátl i místní. Jeden pán se u něj zastavil a podivoval se, že sem jezdí už čtyřicet let na houby a nikdy si ho nevšiml.“