Takhle dnes žije Jan Kanyza: Zmizel z obrazovek a našel štěstí, o jakém se většině lidí může jen zdát

Patřil mezi největší filmové hvězdy socialistického Československa a jeho tvář znala celá republika. Ženy po něm doslova šílely, filmaři se o něj prali a jeho talent překračoval hranice jednoho oboru. Po bouřlivé kariéře plné vzestupů i pádů se rozhodl pro radikální změnu. Z reflektorů slávy se přesunul do tichého světa výtvarného umění.

V Lipníku nad Bečvou se 25. října 1947 narodil chlapec, který měl k umění nakročeno od malička. Byl to takový všeuměl, který nedokázal sedět s rukama v klíně a pořád něco tvořil. Gymnázium v Hejčíně dostudoval v roce 1966 a pak zamířil do Prahy na DAMU. 

Na DAMU ho vedl přísný, ale spravedlivý Miloš Nedbal. Byl to učitel, který studenty dokázal pořádně potrápit, ale zároveň z nich vytáhl to nejlepší. Kanyza školu dokončil v roce 1970 a hned nato se začal objevovat na různých divadelních scénách. A film na sebe taktéž nenechal dlouho čekat.

Filmová kariéra v plném proudu

Na filmové scéně se poprvé ukázal v roce 1969 v „Utrpení mladého Boháčka“. A pak už to šlo rychle, v sedmdesátkách hrál snad všude. Byl to například film „Zatykač na královnu“ z roku 1973, válečné „Sokolovo“ o rok později nebo krimi „Noc klavíristy“ z roku 1976. 

V osmdesátkách těch filmových rolí přišlo ještě více. Prakticky každý, kdo v té době sledoval československou televizi nebo chodil do kina, musel narazit na jeho tvář.

Devadesátky a televizní sláva

Pak přišla revoluce a s ní nové možnosti. Komerční televize, jiný styl práce, modernější přístup a v roce 1996 odstartovala „Hospoda“, jeden z nejoblíbenějších seriálů. Divačky mu psaly dopisy, diváci pro změnu citovali jeho repliky u piva. Každý díl sledovaly spousty lidí a hospodské debaty se obvykle točily právě kolem zápletek jednotlivých epizod.

Nejen nadaný herec, ale i malíř

Málokdo věděl, že Jan Kanyza kromě herectví od mládí i maloval. Jeho obrazy se postupně dostaly do galerií v USA, Německu, Francii i Švédsku. K tomu všemu ještě psal a ilustroval knížky pro děti. K dabingu se dostal skoro náhodou, ale vyšlo to opět skvěle. 

Když v devadesátkách přišla do Česka „Pohotovost“, potřebovali někoho pro doktora Rosse a od té doby to byl náš český George Clooney. Seznam filmů, kde někoho nadaboval, je dlouhý jak týden před výplatou. Jmenujme třeba film „Dannyho parťáci“, „Batman a Robin“ nebo „Godzilla“. Pro spoustu lidí, kteří vyrůstali na těchto filmech, byl jeho hlas neoddělitelnou součástí jejich dětství.

Temné období a mediální štvanice

Začátek nového tisíciletí přinesl šok. Objevily se dokumenty o údajné spolupráci s komunistickou tajnou policií. Bulvár se na tuto kauzu vrhl jako hladový vlk na kořist. Následovaly roky soudních tahanic. V roce 2007 soud rozhodl tak, že žádná spolupráce nebyla prokázána. 

Nyní, v sedmdesáti sedmi letech, učinil Jan Kanyza rozhodnutí, které mnohé zaskočilo. Definitivně ukončil hereckou dráhu. Jeho novým domovem se staly malířské ateliéry. Manželka Žofie, která se zabývá numerologií, stojí při něm. Plně podporuje jeho rozhodnutí žít klidněji, bez stresu z natáčení. Denní režim se mu jistě změnil od základů. 

Už žádný český Clooney

Možná nejtěžší pro fanoušky je vědomí, že už nikdy neuslyšíme jeho hlas v nových filmech. George Clooney tak bude muset v češtině promluvit jiným hlasem. Jan Kanyza za sebou nechává působivou kariéru, za kterou by se nemusel stydět žádný dabér ani herec.

Teď si užívá klid na chalupě. Po letech shonu kolem natáčení konečně může dělat věci svým tempem. Malovat, kdy se mu chce, a fotit, co ho zaujme. Fotografování mu zůstalo, říká, že je to taková doplňková výtvarná činnost, která ho baví odjakživa. Místo ranního buzení na plac vstává, kdy chce. Místo učení se textů bere do ruky štětec. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz