Tak jedovatou ženskou jako Škopkovou Československo už nevidělo. Nadávala jak dlaždič, ale celý národ ji zbožňoval

Stačilo, aby se objevila ve dveřích. Celá vesnice se okamžitě rozdělila na dva tábory. Na ty, kteří se báli a na ty, kteří už utíkali. Její jazyk řezal jako břitva a dokonce i z banální hádky dokázala udělat divadlo, které bavilo celou republiku. Přestože šlo jen o filmovou roli, tahle dáma se vryla do paměti národa natolik silně, že se nám při zmínce jejího jména chlupy ježí dodnes.

Tahle konkrétní paní dokázala během pár vteřin rozmetat muže i ženy na kousky, aniž by k tomu použila ruce. Stačil jeden její pohled a každý věděl, že je nejlepší se držet zpátky a tiše přihlížet. Zároveň její výstupy diváci milovali a nic se na tom nezměnilo ani dnes, spoustu let po premiéře filmu.

Místem natáčení filmu se staly Hoštice u Volyně. Zdroj: Shutterstock

Když se Troška rozčílil na schůzi

Zdeněk Troška se zúčastnil jedné ze schůzek v Barrandovských ateliérech, kde si postěžoval, proč se k nám dovážejí italské komedie, když by se podobné věci daly natočit i doma. Vedení studia ho vzalo za slovo a k natočení filmu jej tak nějak dokopalo. Výsledek nakonec předčil všechna očekávání.

Natáčení probíhalo v Hošticích u Volyně, kde si kromě herců zahráli i místní obyvatelé. Komparzisté si vydělali slušných 140 korun denně, což tehdy byla pěkná částka. Film měl být původně o deset minut delší, ale cenzura zasáhla a některé scény musely zmizet. Režisér je nicméně chytře využil v pokračování. 

Helena na place i mimo něj

Za nezapomenutelnou postavou Mařenky Škopkové stála Helena Růžičková, která do role doslova vložila kus sebe. Dokonce si do filmu vybrala svého filmového manžela. Chtěla, aby Škopka hrál Stanislav Tříska. A filmový pes Piňda byl ve skutečnosti její vlastní čtyřnohý miláček jménem Fredy. 

Zajímavé také je, že Růžičková během natáčení bydlela přímo u režiséra Trošky. V celé trilogii zaznělo křestní jméno Škopka jen jedinkrát, a to v okamžiku, kdy se Škopková hádala s babičkou. Málokdo tak ví, že se jmenoval Vladimír.

Když se kamery vypnou, začnou problémy

Ne všechno na place šlapalo hladce. Představitelka Konopníkové Marie Pilátová si později postěžovala, že se s ní Helena Růžičková moc nebavila. Za celé natáčení si Pilátová vydělala pouhých deset tisíc korun, což byla i na tehdejší poměry skromná částka.

Pilátová také tvrdila, že mužští herci byli veselejší společnost než jejich ženské kolegyně. Možná v tom ale byla i trocha závisti, koneckonců byla Růžičková uznávanou hereckou hvězdou, zatímco ostatní spíše amatéři. Mimochodem, Pilátová a Marie Švecová, která hrála Kelišku, byly ve skutečnosti sestřenice.

Dva a půl milionu diváků v kinech

Od premiéry v září 1984 do konce roku 1987 na film v kinech zašlo téměř dva a půl milionu diváků. Do roku 1993, kdy byl vyřazený z distribuce, to už bylo přes tři miliony lidí. Takového úspěchu dnes nedosáhne skoro žádný český film. Pro srovnání, dnešní české komedie jsou rády, když v kinech překročí sto tisíc diváků.

Postava Škopkové se stala natolik oblíbenou, že se v roce 2003 dočkala vydání pořadu „Slunce, seno, Helena“. Díl trval šedesát minut, během kterých jsme se mohli dozvědět například nějaké zajímavé historky z natáčení. 

Recenze diváků však příliš pozitivní nejsou: „Je ‚Slunce, seno a tak dále‘ opravdu takový fenomén, že lidi zajímá tlachání přikrášlených historek z natáčení? Je tak lákavé vědět, jak vypadá Blažena s Vencou v novém tisíciletí, nebo jak se k roli dostali? Byly opravdu nutné ty popové cajdáky zpívané Černochem a Hložkem?“

Najdou se ale i milejší: „Ano, název tohoto dokumentu přesně vyjadřuje, na čem stála slavná jihočeské trilogie. Na skvělém herectví Heleny Růžičkové. Když jsem se díval, jímala mě nostalgie.“

Zdroje: csfd.cz, csfd.cz, lifee.cz