Kdo neměl doma tenhle talíř, jako by nežil v Československu. Dnes se za něj platí sumy, že by z toho omdlela i babička

V mnoha domácnostech se najdou předměty, které pamatují dobu socialismu. Dnes už se jim říká retro, případně vintage předměty. Lidé mají doma tyto věci většinou po předchozích generacích. Někdy na památku, jindy proto, že předmět zajímavě vypadá.

Mohou to být skleničky z poctivého českého skla, hračky z tvrdého plastu nebo porcelánové talíře s květinovým vzorem. To, co bylo tehdy v domácnostech běžné, vyvolává v některých z nás nostalgii, v jiných estetické nadšení. A sběratelé, kteří se na retro předměty specializují, jsou ochotni za ně zaplatit nemalé částky.

Proč právě produkty ze socialismu?

Socialistické Československo bylo sice dobou omezených možností, ale zároveň i érou, kdy se věci vyráběly s důrazem na funkčnost a trvanlivost. Designéři pracovali v rámci přísných norem, přesto ale dokázali vytvořit předměty, které dnes působí jako retro klenoty. Mnohé z nich nesou rukopis československého průmyslového designu, který se v 60. a 70. letech těšil skutečnému mezinárodnímu uznání.

Od nových časů po sametové revoluci jsme si slibovali leccos. Pomineme-li politickou, ekonomickou a sociální situaci, zbývá jen zaměřit se na trh. Na rozdíl od socialismu je na trhu skoro všechno, co jinde ve světě. Bohužel ale většina sortimentu jsou nekvalitní šunty asijské provenience. A ty nejsou ani vzhledné, ani kvalitní a trvanlivé. Lze je sice zakoupit levně, ale takové tričko musíte po třetím praní vyhodit a koupit další. Takže spotřebitel na tom stejně v konečném důsledku prodělá a planeta je zaneřáděná díky stále větší výrobě. Jediný, kdo z toho má prospěch, je výrobce.

Co sběratelé hledají především

Porcelán a keramiku: talíře, hrníčky, mísy s typickými dekory značky Thun či Karlovarský porcelán. Sklo: broušené, lisované i hutní, z nějž se vyráběly vázy, popelníky, karafy; oblíbenými značkami té doby byly Kavalier nebo Bohemia Glass. Hračky: Igráček, Merkur a další stavebnice, panenky, plechová autíčka. Zájem je rovněž o elektrospotřebiče, nábytek, textil a módní zboží, plakáty i kalendáře.

Retro a vintage předměty zajímají jak sběratele, tak i běžné uživatele. Jedni je mají do vlastní sbírky, druzí na nich chtějí vydělat, třetí je shánějí kvůli vzpomínkám a dalším se prostě jen líbí. Vždyť je lze skvěle kombinovat s moderními produkty třeba při zařizování domácnosti.

Sběratelský trh se za posledních deset let hodně změnil. To, co dříve končilo v bazarech za pár korun, anebo dokonce na smeťáku, může mít dnes hodnotu v řádech tisíců. Obzvláště tehdy, jde-li o zachovalý stav, původní balení nebo raritní kus. Aukční portály, retro burzy, antikvariáty i specializované skupiny na sociálních sítích potvrzují, že zájem o retro zboží roste. A s ním i ceny.

Spousta retro předmětů má vysokou cenu i proto, že už je nikdo stejným způsobem nevyrobí

Mnohé původní továrny zanikly, byly privatizovány nebo přešly na jiný sortiment. To, co se dnes vyrábí, často postrádá původní kvalitu, anebo je nahrazeno levnými napodobeninami z Asie. Ty sice připomínají původní design, ale chybí jim poctivý materiál, řemeslné zpracování, a navíc kulturní kontext. Rozdíl mezi původními produkty a imitací poznají na první pohled nejen sběratelé, ale i většina laiků.

A pak, sběratelství není jen o ceně. Má totiž i jinou hodnotu. Je to návrat do dětství, do babiččiny kuchyně, školní lavice nebo na chalupu. Každý předmět si nese svůj příběh; a právě ten je pro sběratele často důležitější než výrobek samotný. V době digitálního přesycení nám staré předměty připomínají, že i obyčejné věci mají svůj půvab. Vždyť některé z nich se vryly do paměti celých generací.

Sváteční porcelánové talíře, cibuláky i talíře z restaurací

Existují předměty, jež jsou zajímavé právě svou jednoduchostí a obyčejností. V dobách socialismu, kdy se domácnosti zařizovaly podle jednotného vkusu diktovaného centrálním plánováním, se mohl jeden jediný talíř stát naprostou ikonou. Může to být právě ten, na němž se servírovala nedělní polévka. Hluboký porcelánový talíř s květinovým dekorem a zlatým okrajem. Anebo velký mělký talíř na nedělní svíčkovou…

V socialismu si spousta lidí potrpěla na takzvaný cibulák, z nějž si rodiny vytvářely celé sbírky. Patřily k nim nejen jídelní a nápojové soupravy, ale také kořenky, válečky na těsto, mísy a vázy. A nevěřili byste, jaký zájem je o jídelní servisy z podnikových chat a restaurací té doby.

Nemáte doma ještě starý talíř po prababičce?

V současné době, tedy o několik desítek let později, se tyto talíře opět vrací na scénu. Lépe řečeno, volají po nich sběratelé. Nikoli jako po běžné součásti stolování, ale považují je za retro poklad a sběratelský artefakt. Dnes mohou mít tyto talíře hodnotu, jež překvapí i ty největší skeptiky. Aukční portály, antikvariáty i specializované skupiny na sociálních sítích potvrzují, že zájem o socialistický porcelán roste. A s ním i ceny.

A pokud byste i vy měli něco takového v kredenci, a nejlépe s příběhem a v dobrém stavu, mohli byste výměnou získat pěkně naditou peněženku. Sběratelé neváhají sáhnout dost hluboko do kapsy. Retro talíře se dnes samozřejmě také vyrábějí. Ty však pro sběratele nemají žádnou hodnotu.