Tchyně nechápala, proč jsem se rozbrečel u filmu. Když ale viděla reakci mojí ženy, otočila jako na obrtlíku a zdrhla

Na světě žijí lidé, kteří si zakládají na své zdánlivé chladnosti. Internet je plný vtipů, které poukazují například na to, že se někdo nerozplakal na konci filmu Titanic. Existují ale filmy, které dokáží zaručeně rozplakat snad každého, kdo se na ně podívá. Nemusí to být však nutně slzy smutku, ale slzy štěstí a naděje. Vědci na tohle téma dokonce provedli překvapivý výzkum.

Na jedné zahraniční internetové diskusi se nachází vlákno, kde muž popisuje, že jeho tchyně nechápala, proč se rozplakal u filmu. Muži přece takové věci nedělají. Ta samá tchyně se pak podívala na to, co film udělal s jeho manželkou a nakonec si snímek pustila sama a nezbývalo jí, než dát autorovi příspěvku za pravdu. Byla prý tak v šoku, že raději utekla zpátky do svého bytu. Existují zkrátka filmy, které mají moc nám vehnat slzy do očí, ať už jsme kdokoliv.

Inspirativní příběh, který se stal

Ačkoliv je svět kolem nás plný příběhů o utrpení, strastech a beznaději, můžeme v něm najít i spoustu lásky a naděje. Stačí jen chvíli dobře hledat a dřív nebo později člověk narazí na příběh, který ho dokáže zaručeně dojmout. Příkladem něčeho takového je příběh o překvapivém protagonistovi. Tím je totiž němá tvář, pes Hačikó, na kterého dodnes vzpomínají v Japonsku.

Hačikó byl pes rasy akita inu, který se v roce 1924 stal mazlíčkem profesora na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity. Pes svého pána každý den doprovázel na nádraží, kde pak poslušně čekal na jeho návrat, aby jej doprovodil zase zpět domů. Jednoho dne se však jeho páníček nevrátil.

V květnu roku 1925 majitel náhle zemřel na pracovišti a Hačikó se dostal do péče jeho příbuzných. Každý den však z domácnosti utíkal a to právě na zmíněné nádraží, aby tam čekal na návrat svého pána. Tak činil dlouhých devět let, dokud sám nezemřel stářím. Tento příběh loajality a bezmezné lásky je v Japonsku inspirací dodnes.

Na motivy příběhu byl natočen úspěšný film

Na motivy tohoto dojemného příběhu vzniklo hned několik filmů, přičemž asi nejznámější adaptace pochází z koprodukce filmařů ze Spojených států a Velké Británie. Film Hačikó – příběh psa byl poprvé uveden v roce 2009 a dodnes se jedná o vysoce úspěšný a oblíbený snímek. Inspirací k natočení této adaptace je původní japonský snímek Hachiko Monogatari z roku 1987.

Adaptace Hačikó – příběh psa vzešla z dílny režiséra Lasse Halströma. Scénář k filmu vypracoval Stephen P. Lindsey ve spolupráci s autorem původního scénáře jménem Kaneto Šindó. V hlavní roli tohoto úspěšného trháku se objevuje Richard Gere coby londýnský univerzitní profesor Parker Wilson.

Příběh věrně kráčí ve stopách své předlohy, avšak s moderním kabátem a jazykem, který je bližší západnímu publiku. Snímek tak obohacuje diváky příběhem, který ukazuje, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky.

Vědci zkoumali, co s námi tyto filmy dělají

Fenomén toho, že někteří lidé rádi pláčou u filmů se stal pro několik vědců natolik zajímavým, že se rozhodli jej podrobit výzkumu. Tito výzkumníci pak využili skupiny 60 dobrovolníků, kterým pustili právě zmíněný film Hačikó – příběh psa a snímek Život je krásný. Po skončení projekce obou filmů požádali dobrovolníky, aby popsali, jak se cítí.

U filmů plakalo 28 zúčastněných a naopak 32 zbývajících dobrovolníků si zachovalo kamennou tvář. Ti, kteří byli bez reakce, uvedli, že jejich pocity se nezměnily. Plačtivá skupina však popisovala s odstupem času pocity intenzivního štěstí. Vědcům to tak pomohlo opět nahlédnout do evoluční funkce pláče, která byla v minulosti nejasná. Zdá se tedy, že pořádný brekot umožňuje člověku zbavit se stresorů a negativních myšlenek a zaplavit svoji hlavu pocitem spokojenosti. A možná právě proto občas vyhledáváme dojemné filmy.

Pokud i vy tak občas cítíte potřebu si trochu vyčistit hlavu, možná je právě tohle něco, co vám chybí. Neváhejte a vyhledejte si tedy film Hačikó – příběh psa. Jsme si totiž celkem jistí, že vás tento film nenechá chladnými, stejně jako celou řadu diváků před vámi.

zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, nedd.tiscali.cz