Za socialismu jsme na ně šetřili z každé výplaty. Dnes je koupíte za 5 korun

Možná, že si dnešní mladí lidé ani v nejmenším neuvědomují, jak mílovými technologickými kroky se řítí svět kupředu. Pro ně je samozřejmé, že internet běží mnohem rychleji než jejich vlastní myšlenky a chytrá televize se sama aktualizuje, když zrovna nejsou doma. A mobilní telefon? Ten je dnes něčím mezi fotoaparátem, osobním asistentem, bankou a psychoterapeutem. My starší však víme, co všechno tomu předcházelo a na co jsme si šetřili z každé výplaty…

Mladší generace o tom však nepřemýšlí. A proč by také měla. Vždyť k tomu vlastně nemá žádný důvod. A i kdyby ano, neměla by čas se tím zabývat. Ten všechen mladým lidem spolyká mobil s internetovým připojením. Jsou tím tak zaměstnaní, že by nezaregistrovali, ani kdyby jim někdo vyměnil postel za nafukovací matraci. Vím, o čem mluvím, mám pět vnoučat.

Když byl československý svět ještě analogový a my jsme byli chytřejší než televize

My, kteří po téhle zemi chodíme už nějakých pár pátků, jsme zažili technologický vývoj od dob, kdy elektronika teprve nesměle klepala na dveře československých domácností. Viděli jsme, jak se analogový svět pomalu překlápěl do toho digitálního. Možná právě proto dodnes pohlížíme na média pro přenos zvuku i obrazu s respektem, a nikoliv se samozřejmostí. V Československu jsme až do dob sametové revoluce skoro nic z toho neznali, přestože na Západě už tyto produkty existovaly.

Dnes máme chytré televizory, Smart mobily, které nás upozorní, kdy se máme napít a internet, který nám nabídne jak filmy, tak návod, jak zalévat kaktusy… I když cesta k tomu všemu se mi zpětným pohledem zdá docela rychlá, přece jen byla asi trnitá… A právě proto stojí za to si připomenout, jak šel čas z hlediska vývoje elektroniky a záznamových nosičů. Tak si nejlépe uvědomíme, že současné vymoženosti nejsou na světě odjakživa a nevznikly lusknutím prstů, nýbrž postupným vývojem.

Audiokazety: magnetofonová páska se smrskla na minimum

Začněme třeba tam, kde se rodila naše domácí zábava. U audiokazet. Magnetofon s páskou na velkých kotoučích už byl u nás známý delší dobu. Ale najednou se objevily malé magneťáky. Vzpomínám si ještě na kazeťák A3, který si člověk mohl pověsit přes rameno, a vyrazit do terénu. Už jsme nemuseli poslouchat doma jen rádio nebo gramofon. Bylo to moc prima. A navíc jsme si mohli sami z rádia nahrávat, co jsme chtěli.

Ovšem museli jsme šetřit z každé výplaty. Magnetofon byla sice jednorázová položka, ale pořídit si k němu množství audiokazet, na nichž bylo něco nahrané, nebylo tak levné. Dnes vám je lidé nabídnou s písničkami, filmy a pohádkami za pět korun, a ještě by vám nějaké přidali zdarma. Jenže, kdo by to chtěl…

A posléze přišly VHS: videokazety, na nichž byly natočené filmy

To už jsme si mysleli, že se stal naprostý technický zázrak. Někdo si pořídil jen přehrávač videokazet, jiný i videorekordér. Ten si pak doma vytvořil malé nahrávací studio a natáčel filmy celému sídlišti. Anebo jsme si naprogramovali nahrání filmu z televize, když jsme neměli čas se v danou dobu dívat. To bylo ještě mnohem lepší než audiokazety. A také první krok k tomu, aby se z našich obýváků stala malá kina. A jakýsi krok ke svobodě…

Nedokonalé byly audio i videokazety v tom, že se páska občas pořádně zamotala do přehrávače. S pomocí obyčejné tužky to šlo leckdy napravit, ale ne pokaždé. Kdo nezažil ten pocit, když se mu podařilo pásku znovu navinout a dál přehrávat, neví, co je opravdová radost. Někdy se to ale nepovedlo a kazety skončily v koši.

Uběhlo pár let a nastala éra lesklých disků: CD a DVD

U VHS jsme si my laici mysleli, že to byl naprostý vrchol. Když jsme ale ochutnali zvuk cédéčka, skoro jsme nevěřili svým vlastním uším. Byla to doslova hudba budoucnosti: bez šumu, bez muchlání a přetáčení tužkou. Stačilo CD vložit do zařízení a ono to hrálo. Čistě. A aby toho nebylo málo, přišlo i do našich domácností DVD. Obraz ostrý, zvuk dokonalý. A přehrávače se spoustou potřebných funkcí.

Kdo tím vším prošel, musí k vývojářům pohlížet s náležitou úctou. A pak přišla USbéčka. O těch by však neměla psát pamětnice, byť jsem jejich uživatelkou. O tom už by více dokázala napsat má vnoučata. A kam dál to všechno ještě povede…? Zatím zřejmě k bazárkům, kde se kousky, na které jsme šetřili z výplaty, povalují za 5 korun/kus.

Zdroje: Echo24, ČT24ČeskáTelevize, Wikipedia