Těchto 8 slov říkají jen lidé s mimořádně vysokou inteligencí. Ostatní zírají jak tele na vrata

Z hlediska psychologických testů je IQ – inteligenční kvocient – skóre, které vyjadřuje úroveň kognitivních schopností člověka. IQ je v podstatě nástroj, s jehož pomocí se lidé snaží měřit něco tak komplexního, jako je lidská inteligence.

Určitě už jste někdy slyšeli: „Ten má IQ jako Einstein!“ Nebo naopak: „Tohle by snad neudělal ani člověk s IQ houpacího koně, IQ tykve nebo bublajícího bahna.“ Ale co to IQ vlastně je? Zjednodušeně řečeno: je to číslo, které nám říká, jak moc nám to ve srovnání s ostatními pálí.

Co se pomocí IQ měří a co to o nás vypovídá

V podstatě se měří, jak rychle se náš mozek probouzí k akci, když se setká s problémem či otázkou, které vyžadují řešení. IQ se dá brát jako takové číslo, které by mohlo znamenat „mít v hlavě všech pět pohromadě“. Umíte rychle spojit souvislosti? Šup, bod pro IQ! Inteligenční kvocient neměří moudrost, laskavost, umění péct bábovku nebo schopnost přežít rodinnou oslavu bez výbuchu. Ale může napovědět, jak obratně se náš mozek dokáže přizpůsobovat novým informacím či situacím.

Inteligenční testy dokáží posoudit úroveň našeho logického myšlení, verbálního porozumění, paměť, prostorovou představivost či rychlost zpracování informací. IQ je tedy něco jako „rychlostní stupeň pro náš mozek“; někdo má pětku s turbem, někdo jede na trojku a kochá se ubíhající krajinou. A protože jsme každý jiný, obě možnosti jsou v pohodě. Ale pozor – IQ není všechno. Nevypovídá o tom, jsme-li moudří, zda umíme jednat a vycházet s lidmi, anebo jak se dokážeme orientovat v emocích. Není měřítkem kreativity a dovednosti či emoční inteligence. K tomu je zapotřebí mít také v pořádku EQ čili emocionální kvocient.

Inteligence a genetika

Geny samozřejmě také hrají svou roli, ale ne hned od kolébky. U malých dětí IQ hodně ovlivňuje skutečnost, kde vyrůstají, jak se s nimi mluví a jak se učí. Teprve až v dospělosti začíná víc dominovat genetika. Zkrátka její vliv na IQ s věkem roste. Takže, pokud vám doma říkají, že jste celý dědeček, akorát s tabletem v ruce, tak se nerozčilujte. Možná na tom něco bude. U dospěláků se totiž může genetická složka podílet na inteligenci až 75 procenty.

Jak vysoké IQ má průměrný člověk

Průměrná inteligence se pohybuje kolem 90 až 105. Od 110 jste nadprůměr, a když se dostanete nad 140, jste nejspíš podepsáni pod vědeckými články. Další stupně jsou označeny jako inteligence vysoce nadprůměrná, superiozní a inteligence géniů.  Pro představu si vezměme herce Rowana Atkinsona, známého jako Mr. Bean. Původně měl převzít rodinnou firmu, ale ukázalo se, že to bude všechno jinak. Jeho vysoké IQ ho hnalo ke studiu a stal se elektroinženýrem. Jeho IQ má údajně hodnotu 178! A my ho známe, jak běhá s křupkami v nose a s ponožkami v uších.  Stephen Hawking měl hodnotu 160, odhad IQ Alberta Einsteina se podle jeho mimořádných schopností v oblasti matematiky, fyziky a abstraktního myšlení pohybuje mezi 160-190.

Jak mluví géniové?

Hovoří obvykle plynule, bez známého …ehm, prostě, jakoby, víš co…, jak často u mnohých řečníků slýcháme. Ve výkladu bývají precizní a přesní, a hlavně: umí složité věci vysvětlit tak, že je dokáže pochopit skoro každý. Schopnost vyjádřit jednoduchým způsobem hloubku problému či situace je totiž znakem skutečné intelektuální vyspělosti.

Než o složitá slova, jde u nich spíš o to, jakým způsobem jazyk používají. Lidé s vysokým IQ bývají dost často velmi vzdělaní, a doba, strávená v akademickém prostředí, sama o sobě přináší do jejich života jinou slovní zásobu, než užívá běžná populace.

Jaký je slovník těchto osob? Znáte tyto výrazy a rozumíte jim?

• Validní – platný, právoplatný, prověřený, zkrátka OK
• Ambivalentní – rozporuplný, dvojznačný; vyjadřuje smíšené nebo protichůdné pocity, názory nebo postoje
• Dedukce – odvození, způsob uvažování, proces usuzování
• Paradigma – vzor, model, příklad, ustálený vzorec myšlení
• Komplexní – celistvý, úplný, všestranný
• Relevantní – podstatný, závažný, důležitý, se vztahem k dané věci, situaci
• Rigidní – ztuhlý, nehybný, nepoddajný, strnulý; neschopný přizpůsobit se změnám
• Flexibilní – opak rigidního; pružný, přizpůsobivý, adaptabilní

A malý jazykový testík na konec

Podobné věty občas slýcháte v televizi:

„Dlouhodobá cenová rigidita ve spojení s expanzivní fiskální politikou může v prostředí nízké produktivity vést k nerovnováze na trhu práce a vzniku strukturální inflace.“

Přeloženo do „lidské řeči“:

„Když stát hodně utrácí, ale firmy moc nešlapou a ceny se nemění, může to nakonec rozházet trh práce a ceny začnou růst víc, než by bylo zdrávo.“