Teď jde do tuhého: Podle odborníků se v tomhle věku ukáže, jestli budete v balíku, nebo na dlažbě

Možná také znáte lidi, kteří mají ve všem kliku. Vždycky si slušně vydělají, pokaždé se jim zadaří a jsou o krok napřed před námi ostatními. A pak jsou tu tací, kteří se celý život snaží, ale pořád se nemohou hnout z místa. Čím se od sebe liší? Odborníci konečně přišli na to, kdy přesně se rozhoduje o finančním osudu člověka. 

Ještě před dvaceti lety bylo jasně dané, že jakmile člověk dosáhne osmnácti let, má se sbalit a vydat se do světa neboli odstěhovat se od rodičů. Dneska je situace úplně jiná. Skoro polovina mladých lidí žije s rodiči až do pětadvaceti a nikoho to nepřekvapuje.

Možná si říkáte, že jsou dnešní mladí jen líní. Spíš je to proto, že průměrný byt v Praze stojí víc než šest milionů. Soukromá vysoká škola vyjde na statisíce a když si mladý člověk najde práci, dostane třeba dvacet pět tisíc hrubého. Za těchto podmínek je skoro nemožné se rychle osamostatnit. Tahle změna je tak zásadní, že si jí všimla i vědecká komunita. 

Loni v jednom z uznávaných časopisů vyšla studie, která tvrdí, že by mládí mělo oficiálně trvat až do čtyřiadvaceti let. Důvodem je, že lidský mozek se dříve plně nevyvine. Do pětadvacítky mladí lidé častěji podléhají impulzivním rozhodnutím a hůř zvažují dlouhodobé následky. Zkrátka ještě nejsou dostatečně vyzrálí na některá životní rozhodnutí.

Jak vypadá skutečně bohatý dvacátník

Martin a Pavel chodili na stejnou střední. Martin po maturitě začal dělat v bance za osmnáct tisíc. Pavel šel na ekonomku a pět let si užíval. Dnes, po deseti letech, má Martin našetřeno půl milionu, kdežto Pavel splácí půjčku za školu. Podobné příklady jsou k vidění napříč světem a neunikly ani pozornosti norských výzkumníků. 

Podle nich ti nejúspěšnější z nás už ve svých pozdních dvacetinách měli na účtech dvacetkrát více peněz než jejich vrstevníci. Nebyli to géniové ani děti bohatých rodičů. Jen činili jiná rozhodnutí. Zatímco jejich kamarádi utráceli za oblečení a dovolené, oni si nechávali peníze na spořicích účtech. A místo nejnovějších telefonů například nakupovali akcie. Do padesátky se ten rozdíl ještě prohloubil. Nejbohatší vlastnili už stopadesátkrát více než průměr. 

Co dělají jinak než ostatní

Úspěšní lidé dělají hlavně banální věci, o kterých si ostatní myslí, že nestojí ani za zmínku. Americký sociolog zvyky bohatých lidí sledoval pětadvacet let. Během té doby zjistil, že průměrná rodina ušetří tak deset procent výplaty. Úspěšní lidé si dokážou schovat i sedmdesát procent toho, co vydělají. 

Druhý rozdílem bylo, že běžní lidé drží peníze na spořáku nebo je vloží do nemovitostí. Bohatí však většinu peněz investují do akcií a firem, kde se jim mnohem víc zhodnotí. Kromě toho se úspěšní lidé pořád učí. Skoro devět z deseti čte každý den půl hodiny něco užitečného pro svou práci. Místo sledování seriálů si tak rozšiřují obzory.

Rozhodující dekáda, která určuje váš finanční osud

Podle výzkumníků existuje přesně vymezené období, kdy se určuje finanční osud člověka. Je to deset let mezi čtrnácti a čtyřiadvaceti roky. V téhle době si člověk vytváří návyky na celý život. Poprvé hospodaří s vlastními penězi. Rozhoduje se o studiu a kariéře. A každé rozhodnutí má pak lavinový efekt na zbytek života.

Ne každý začíná ze stejné pozice. Někdo má bohaté rodiče, někdo žije v podnájmu s dluhy. Ekonomové proto rozlišují dva typy bohatých lidí. První skupina jsou „noví bohatí“. Tihle lidé často začínali v mínusu, měli půjčky, žádné úspory, někdy ani střechu nad hlavou. Ti pak spoléhají hlavně na extrémní šetření a chytré investování. Dokážou ušetřit skoro polovinu výplaty a každou korunu hned znovu investovat.

Druhá skupina jsou „staří bohatí“ neboli lidé z rodin, kde se bohatství dědí. Ale pozor, i tady platí železná pravidla. Kdo se spoléhá jen na dědictví a přestane aktivně hospodařit, rychle o všechno přijde.

Pro ty, kterým už je přes třicet, stále existuje naděje. Jen je cesta delší a strmější. Ale jak říká staré pořekadlo: nejlepší doba na zasazení stromu byla před dvaceti lety. Ta druhá nejlepší je právě teď.