Ještě nedávno běžná televize. Dnes vyšlo najevo, že obsahuje toxické látky nebezpečné pro lidi i přírodu

Technologický svět se mění velmi rychle a občas je těžké jej neustále sledovat. To, na co jsme byli ještě donedávna zvyklí, už téměř neexistuje a neustále přicházejí nové a nové produkty. Mění se také materiály, z kterých se technologie vyrábí. Některé používané k výrobě se ukázaly nešetrné a toxické k životnímu prostředí i pro běžné používání v domácnosti. 

Je to ironie. To, co bychom si před pár desítkami let ani nedovedli představit, je dnes běžnou součástí každé domácnosti. Například televizi kdysi měli jen bohatí, dnes je to standard a vlastní ji téměř každý. Víte ale, že kdysi se televize vyráběla zcela jinak? Některé modely používaly k výrobě nebezpečné látky, dnes už je ale jejich výroba zakázána.

Třídění a recyklování elektronického odpadu

Jelikož na trh přicházejí stále nové technologické produkty, je zcela přirozené, že nám doma pak zůstanou staré, na které se už jen práší. Pokud už vám k ničemu nejsou, nemusíte je doma skladovat. Můžete je vyhodit do speciálních kontejnerů na elektrospotřebiče. Následně už nemusíte nic řešit, s jejich recyklací si poradí zkušení odborníci.

Vyřazené elektrospotřebiče se z kontejnerů vyváží do speciálních dílen. Tam je následně čeká proces demontování. U některých to jde poměrně snadno, jiné se demontují velmi složitě. Záleží na tom, o jaký spotřebič se jedná. Některé totiž vyžadují při demontování speciální podmínky. Ty jsou důležité zejména kvůli obsahu nebezpečných látek v elektrospotřebičích.

Recyklace elektroodpadu se dělí na dva druhy, jeden z nich je mechanický a druhý ruční. Při mechanickém se používá drtič. Ten vytvoří z elektrospotřebičů drť, ze které se následně ručně nebo pomocí separátorů vybírají velké kusy. Zbytek materiálu se rozdrtí a pak se postříká tekutým dusíkem a pomele na jemný písek.

Při ruční demontáži je postup jiný. Nejdříve se zařízení rozdělí na jednotlivé díly. Ty se následně zpracovávají podle jejich druhu. Materiály, které lze dále využít, se posouvají dál k jiným zpracovatelům. Celý zbytek, který se nijak zpracovat nedá, jde ke spálení a činí zhruba 10–20 % z celkového množství demontovaných zařízení.

Co se ukrývá v starých televizorech?

První televizory, které kdy byly k mání, se objevily ve 30. letech 20. století. Jejich největší boom začal po konci druhé světové války a své místo na trhu si držely až do 90. let. Pak je začaly nahrazovat modely s LCD obrazovkami, které ale velmi rychle zdominovaly další modely s OLED technologií.

Zejména recyklace starých modelů CRT je náročný proces. Nachází se v nich totiž toxické látky, jako je olovo, fosfor a barium, které můžou být nebezpečné pro životní prostředí. Tyto modely proto nemůžou skončit na skládce. Mohly by totiž způsobit kontaminaci půdy a podzemních vod.

„Televizory jsou při likvidaci demontovány ručně, aby žádná z jejich součástí nebyla znehodnocena. Občas se v našem sběru objeví i historický kousek, a to obrazovka v dřevěném rámu, kterou si lidé z nostalgie nechávali třeba na chalupách,“ prozrazuje Denisa Krumlová, marketingová manažerka společnosti REMA Systém, která je jedním z nejvýznamnějších kolektivních systémů sběru odpadních elektrozařízení a jejich efektivního zpracování v ČR.

Pokud máte CRT televizi doma, používat ji stále můžete. Dbejte ale na zvýšenou bezpečnost při jejím užívání i manipulaci s přístrojem. V případě, že se televize budete chtít zbavit, hlavně pamatujte, že je potřeba ji zrecyklovat. Můžete televizi odvézt třeba do sběrného dvora, kde už si s ní poradí, ale v žádném případě ji nepokládejte k popelnici nebo do obyčejného kontejneru.