Televize v roce 2026: 5 nových pravidel, která úplně změní, jak sledujeme filmy a seriály

Televizní revoluce neskončila ve chvíli, kdy jsme přestřihli kabel a předplatili si první streamovací službu. To byl teprve začátek, takové nevinné zahřívací kolo před tím, co se děje právě teď. Rok 2026 nám ukáže, že svoboda výběru byla možná až příliš vyčerpávající. A to se změní, algoritmy nám čtou myšlenky lépe než nejbližší přátelé a hranice mezi filmem, hrou a reklamou se rozpouští rychleji, než by se vám možná líbilo.

Pamatujete si ještě na tu dobu před pár lety, kdy jsme trávili desítky minut jen tím, že jsme bezcílně projížděli nabídku Netflixu nebo Disney+, abychom nakonec pustili ten samý seriál co vždycky? Tak přesně tenhle paradox volby se snaží televizní průmysl zabít. Televizní byznys se oklepal z krize streamovacích válek a pochopil, že divák vlastně nechce nekonečnou svobodu, chce pohodlí. A za to pohodlí jsme letos začali platit úplně novou měnou, ať už jde o naše data, pozornost věnovanou sofistikované reklamě, nebo ochotu nechat za sebe rozhodovat umělou inteligenci.

Konec rozhodování díky AI

První a asi nejviditelnější změnou, která letos bude určovat náš vztah k obrazovce, je rozšíření generativní umělé inteligence v roli hlavního dramaturga. Služba už nám tak nebude doporučovat ke zhlédnutí akční film, protože jste včera viděli jiný akční film. Systémy analyzují kontext mnohem hlouběji. Televize ví, jakou máte náladu, podle chytrých hodinek možná i to, jaký máte tep, a podle toho vám nabídne obsah. Všimla jsem si toho nedávno sama, když jsem přišla domů utahaná z práce a systém mi automaticky, bez jediného kliknutí, nabídl oddechovou komedii, kterou jsem ani nevěděla, že chci vidět. Navíc místo statických dlaždic s filmy se rozhraní postupem času změnilo v dynamický proud, který se skládá přímo před našima očima, a ten je přímo tvořen pro jednoho konkrétního člověka.

Jak jsme se stali předplatitelskými nomády

Další velká změna je čistě ekonomická. Ještě nedávno bylo standardem mít nastavené trvalé platby za Netflix, Disney, Max a další. Jenže letos už tak loajální nejsme. Všimli jste si toho také ve svém okolí? Lidé se stali předplatitelskými nomády. Už si nedržíme služby měsíce v kuse. Trendem letošního roku je mikro-management zábavy: zaplatit službu na jeden jediný měsíc, zhltnout konkrétní dva seriály, na které všichni koukají, a okamžitě zrušit předplatné. Streamovací společnosti to vědí, ale my jsme se naučili systém využívat ve svůj prospěch.

Návrat devadesátiminutových filmů

Pokud bych měla vypíchnout jednu věc, za kterou budu v letošním v roce opravdu vděčná, je méně tříhodinových eposů. Zatímco kolem roku 2023 se zdálo, že každý film musí mít minimálně 160 minut, letos se kyvadlo vrací zpátky. Ukázalo se, že v našich přeplněných kalendářích je najít tříhodinové okno téměř nemožné, zatímco hodina a půl je tak akorát. Filmy se tedy stříhají tak, aby všechno, co je v nich navíc, co brzdí děj, šlo nemilosrdně pryč. Protože když si dnes večer sedneme k televizi, s velkou pravděpodobností si vybereme film právě podle stopáže, ne podle herců. A 1 hodina 35 minut je letos ten nejlákavější údaj v popisku.

Globální obsah bez jazykových bariér

Ještě před pár lety byla pro většinu populace představa sledování filmu v korejštině, španělštině nebo němčině spíše výjimkou. Dnes je to ale naprostý standard. Sledujeme finské kriminálky, brazilské telenovely nové generace a japonská sci-fi s naprostou samozřejmostí, a už nás původní znění vůbec nerozčiluje. V mém seznamu zhlédnutých věcí za poslední měsíc dokonce převažuje evropská a asijská produkce nad tou americkou. Tím, že jazyková bariéra prakticky zmizela, vybíráme si čistě podle kvality příběhu, ne podle země původu. Je to osvěžující změna, která přináší do našich televizí úplně jiné kulturní vzorce a témata, než na jaká jsme byli zvyklí.

Návrat k televiznímu krbu

Tohle je možná nejpřekvapivější trend roku 2026. Po letech, kdy se nás televize snažily zahltit akčími snímky a všelijakými dramaty, začínáme být unavení. Nastupující fenomén, kterému se říká „Ambient TV“ nebo „Slow Watching“, bude letos nepřehlédnutelný. Častěji si budeme pouštět filmy, které nevyžadují 100% pozornost. Televize se tak vrací ke své roli kulisy. Nejen, že budeme sledovat hořící oheň v krbu, vznikají celé kanály vysílající pomalé pořad, jako třeba záběry z jízdy vlakem, vaření v reálném čase, nebo restaurované staré dokumenty o přírodě. Není divu, po celém dni v práci, kde na nás útočí upomínky, potřebujeme doma klid a chceme, aby televize od nás nic nechtěla. Televize tak plní i terapeutickou funkci, stává se nástrojem proti úzkosti, ne jejím zdrojem.

Zdroj: autorský článek