Televizní furie, kvůli které diváci přepínají ještě před první reklamou. Přesto její filmy sbírají nadšené recenze

Práce herce je v mnohém tak trochu nevděčná. U diváků se totiž občas stírá hranice mezi hercem a jeho postavou, a tak tváři jinak sympatického představitele připíšou všechna negativa, která vkládá do postavy. Herci i herečky přitom s oblibou tvrdí, že hrát záporáky je vlastně dar, protože daleko lépe se hrají špatné vlastnosti než ty dobré.

Když jde o jednorázovou roli ve filmu, můžeme jim to jen přát. Co když ale herec dostane zápornou roli v seriálu a na televizních obrazovkách se divákům představí dvakrát týdně jako darebák? Své o tom ví třeba Jan Čenský. Ten za svou roli neústupného doktora Bohaty v seriálu Život na zámku, úhlavního nepřítele oblíbeného hlavního hrdiny doktora Krále, sklízel mezi diváky takovou bídu, že jej prý odmítali i obsloužit v obchodě. Nakonec je to ale pro herce ta nejlepší zpětná vazba a důkaz, že svou roli zahrál opravdu přesvědčivě.

Dvacet let s jednou rolí

Co když jste ale herečka, která se na televizních obrazovkách objevuje každý týden skoro dvacet let, a navíc v roli rázné ženy, která divákům drásá nervy, jen ji na obrazovce zahlédnou? O tom by mohla vyprávět herečka Jaroslava Obermaierová, která se v nekonečném seriálu Ulice objevuje od samého počátku. To je v kontextu tak obsáhlého projektu nevídaná věc, tohle prvenství jí jen tak někdo nesebere.

Jedubaba na obrazovce? Přepnout!

Stejně jako Obermaierové už nikdo neodpáře Vilmu Nyklovou, hokynářku, která ví o všem, co se v Ulici šustne. Taky ráda moralizuje, a to diváci moc rádi nemají. Ačkoli se tyhle její „drbnovské“ rysy staly neodmyslitelnou součástí charakteru, na fanouškovských skupinách se Vilmě Nyklové přezdívá všelijak, já si vypůjčím přezdívku z webu emimino.cz „jedubaba“. Reakce na jedubabu nejsou zrovna pozitivní. Málokdo by s ní chtěl mít dvojdomek a i když diváci dobře ví, že Jaroslava Obermaierová ve skutečnosti není žádná Nyklová, občas zazní, že jakmile ji vidí na obrazovce, mají chuť přepnout na jinou stanici.

Kam zmizela Nyklová?

Že se ale fanoušci seriálu bez Nyklové neobejdou, svědčí i jejich rozhořčení na sociálních sítích. Když totiž herečka v polovině loňského roku z obrazovek zmizela, ve fanouškovských skupinách se množily komentáře, které vyjadřovaly nelibost s odchodem oblíbené herečky. „Bez Nyklové to nebude ono,“ psala například paní Jaroslava. „Žádná dějová linka není v seriálu tak zábavná, jako ta s Nyklovou. I když mě někdy pěkně štve,“ vyjádřila se divačka Helena.

Nové začátky ve starém seriálu

Kolem důvodů, proč se Obermaierová z Ulice v tichosti vytratila, se vede řada neověřených fámů. Sama herečka se domnívá, že se za jejím odchodem stojí nepopularita jejích politických postojů, tvůrci takové nařčení odmítají a tvrdí, že postava Nyklové už se v seriálu nemá kam vyvíjet. Pravdu asi vědí jen oni sami, nicméně tvůrčímu týmu Ulice nelze upřít, že na přání diváka jim skutečně záleží. Scénáristé zřejmě přeci jen našli nový směr pro postavu Nyklové, a tak se někdy protivná, přesto však oblíbená Vilma k jejich radosti do seriálu znovu vrací. Už teď Obermaierová pilně natáčí a na televizních obrazovkách by se měla znovu objevit někdy kolem Velikonoc.

Herečka bývala symbolem své doby

Stejně jako Čenský, i Obermaierová okusila, co znamená pozornost diváků na základě jediné role. Jako by se zapomnělo na to, kým Jaroslava Obermaierová ve skutečnosti je. V době svých hereckých začátků patřila mezi sexsymboly československé umělecké scény, stejně jako třeba nedávno zesnulá Jana Brejchová či její sestra Hana Brejchová. Nebála se ani nahoty, a možná to ji dostalo do povědomí diváků. Obermaierová za svůj život natočila celou řadu filmů, za které by jí patřila přinejmenším hvězda na chodníku slávy.

Ztvárnila hlavně roli nepříliš sympatických žen

Když se řekne Jaroslava Obermaierová, vybaví se mi film Marečku, podejte mi pero! a její bravurně zvládnutá role profesorky Zíkové. Ani kostnaté brýle, přísný výraz či neforemná sukně nedokázaly zakrýt krásu, kterou se herečka v mládí pyšnila. V pozdějším věku se uplatnila i v rolích matek, zpravidla rázovitých, takových, které se s ničím nemažou. Vzpomeňme třeba její roli Emílie Hrdinové v seriálu My všichni školou povinní, ženy, která se nebála jít si za svým, a to ani za cenu vydírání úřednice Olivové (Jana Šulcová), maminky roztomilého Jiřího Olivy.

Do svých rolí vtiskla i hodně lásky

Postavy herečky Obermaierové možná bývají až příliš racionální a tvrdé, nikdy ale nejsou citově ploché. Naopak. Svým postavám propůjčuje herečka i notnou dávku citu a lidskosti, aby bylo zřejmé, že jejich neústupnost je spíš obranným mechanismem jinak velmi citlivých žen. Právě tahle kombinace křehkosti i síly najednou zaručila Obermaierové obrovskou popularitu u diváků. Filmy i seriály, ve kterých se tahle herečka objevila, mají zpravidla vysoká hodnocení. Bez přehánění můžeme říci, že Obermaierová má na jejich úspěch velký podíl.

Zdroje: Super, Seznam zprávy, Centrum, Blesk