Tenhle český film byl v kině jen ztráta času. Byl tak otřesný, že jsem po 5 minutách odešel

Patnáct milionů korun byl rozpočet, další pětka padla na marketing a výsledek? Jeden z nejhorších českých filmů devadesátých let. Snímek, který měl být akčním hitem, se stal terčem posměchu. Režisér se pokusil natočit český thriller podle amerického vzoru, ale dopadlo to spíše jako parodie na béčkové filmy. 

V devadesátkách českoslovenští režiséři obecně experimentovali s novými neokoukanými žánry. Někomu to vyšlo, někomu už tolik ne. Vít Olmer, autor úspěšného Tankového praporu, se rozhodl natočit pořádný akční thriller. Jenže výsledek přijde divákům slušně řečeno úsměvný.

Příběh sleduje pátrání po unesené šestnáctileté dívce v porevoluční Praze. Novinář Egon, bývalý policista Polda a americká studentka Nancy se vrhají do pražského podsvětí, kde vládne korupce, násilí a organizovaný zločin. 

Do hry vstupuje romská mafie obchodující s prostitucí, nezákonný prodej zbraní a celá řada dalších temných aktivit typických pro divoké devadesátky. Scénář vznikl na základě reportáže Josefa Klímy z týdeníku Reflex o prostitutkách a jejich pasácích. 

Obsazení, které pobavilo i pohoršilo

Možná tím největším překvapením byl casting. Jiří Krampol v roli akčního hrdiny se podle ČSFD recenzí s velkým úspěchem nesetkal. Herec známý z komediálních rolí a dabování měl najednou hrát nebojácného detektiva. Kromě toho v roce 1993 neměl ani kondici a ani věk na akční kousky. 

Lukáš Vaculík jako novinář Egon vypadal, jako by raději seděl v redakci než honil zločince po Praze. Jeho nejlepší herecká léta byla už podle diváků dávno pryč. A co teprve Karla Třísková. Dcera legendárního Jiřího Třísky dostala příležitost ukázat se v hlavní roli, jenže její herecký projev byl podle nejedné recenze velmi amatérský.

Navíc se Třísková několik dní před natáčením stala obětí přepadení v Praze. Kvůli zlodějům, kteří jí drželi nůž u krku, přišla o peníze.

Diváci se rozhodují mezi obdivem a zděšením

Reakce publika byly vesměs negativní, objevilo se však i pár pozitivních recenzí. Jedni viděli geniální zachycení dekadentních devadesátek, druzí mluvili o nejhorším filmu své dekády. „Výtečný pokus o českou mutaci akčního filmu. Výtečný vtip,“ komentoval jeden z kritiků. 

„Film skvěle vystihuje divokej začátek devadesátých let,“ bránil snímek jiný divák. Někteří recenzenti balancovali někde uprostřed: „Nevím, jak tohle ohodnotit. Dá se to hodit do odpadu, ale dá se tomu napálit i pět hvězd. Je to blbost, ale zajímavá exkurze do časů divokého kapitalismu.“

Provokace fungovala jako marketingový tah

Snímek se rozhodl šokovat za každou cenu. Romové figurovali jako nejhorší zločinci a Praha jako džungle, kde se nedá přežít bez zbraně. Na dnešní poměry by byl film skandální, ale v roce 1993 to byla odvážná výpověď o realitě.

Šokujícím filmem je „Nahota na prodej“ z roku 1993. Název dokonale charakterizoval nejen děj, ale i filozofii vzniku, tedy rychlé zpeněžení aktuálních témat bez ohledu na kvalitu. Premiéra proběhla 28. ledna 1993. V kinech snímek zhlédlo 866 657 diváků, což přineslo tržby přes sedmnáct milionů korun. 

Na české poměry to byl slušný komerční výsledek, který však nekorespondoval s uměleckou hodnotou. Plánované pokračování „Smrt na prodej“ se nikdy neuskutečnilo. Krampol s Olmerem marně hledali investory, ale nikdo už nechtěl riskovat další miliony.

Z propadáku kultovkou

Film přežil především díky nezamýšleně komickým momentům a bizarním dialogům. Hlášky z filmu kolují internetem a kolikrát je citují nejen starší generace, ale i ty mladší. Je to film, který nikdo nedoporučí na večerní sledování, ale každý ho ve výsledku zná a má na něj svůj názor.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, plus.rozhlas.cz