Tenhle koberec se utrhl ze řetězu. Kdysi ho měl doma každý, dnes má hodnotu, která vyráží dech

Jestli máte doma takhle zbarvený koberec, který odněkud přitáhl váš děda, zpozorněte a radši zavolejte odborníka. Možná jste právě vyhráli.

Když se řekne koberec z dětství, spousta lidí si vybaví stejný obrázek. Obývák, stěna obložená skříňovou sestavou, uprostřed místnosti konferenční stolek a pod ním výrazný vzor, který vás provázel celé dětství. Hráli jste si na něm s autíčky, váleli se u pohádek a dost možná jste na něj nesměli šlapat v botech, protože „tohle je nový koberec, ten se musí šetřit“. Tehdy nikoho ani nenapadlo, že podobné kusy textilu jednou budou v aukcích měnit majitele za částky, které člověka opravdu posadí na zem.

Koberec, který změnil život jednomu obchodníkovi

V roce 2010 přišla aukční síň Christie’s s dražbou, na kterou jen tak někdo nezapomene. Na sál se dostal nenápadný perský koberec ze 17. století, původem z oblasti Kermán v dnešním Íránu. Na první pohled „jen“ dlouhý pruh tkaniny o rozměrech přibližně tři a půl na jeden a půl metru. Jenže jakmile se rozsvítila světla a začala aukce, ukázalo se, že tohle není obyčejný kus látky.

Z vyvolávací ceny v řádu stovek tisíc liber se částka vyšplhala tak vysoko, že nakonec padlo kladívko na přibližně 6,2 milionu liber. V tehdejším přepočtu šlo o více než 180 milionů korun. A to je jen druhý nejdražší koberec světa. Ten úplně rekordní, takzvaný Rudý Peršan, se v jiné aukci prodal za částku, která po přepočtu překročila šest set třicet milionů korun. Najednou se ukázalo, že to, po čem my doma léta šlapeme, může být v některých případech spíš investice než obyčejné bytové vybavení.

Peršan v obýváku i na sídlišti

Ty nejdražší koberce světa vznikají dodnes především v Íránu. Právě perské koberce z oblastí jako Kermán, Isfahán nebo Tabríz patří mezi absolutní špičku. Ručně vázané vzory, jemná vlna, někdy hedvábí, obrovské množství uzlů na metr čtvereční a měsíce práce jednoho mistra. U špičkových kousků se bavíme o stovkách tisíc až osm set tisících uzlů na metr, což je pro běžného člověka těžko představitelná dřina. I proto se na ně dívá jako na umělecké dílo, ne jako na obyčejnou podlahovou krytinu.

V českých obývácích sice většinou neleží originál z Kermánu za miliony, ale vzory jsou často velmi podobné. Obchody zaplavily levnější orientální koberce, vyrobené strojově nebo v jiných zemích kobercového pásu, které se snažily luxusní perské vzory napodobit. Pro běžného člověka bylo skoro nemožné poznat, zda jde o ruční práci z Íránu nebo o průmyslovou variantu z jiné části světa. Proto není vyloučené, že někde u nás opravdu leží kus, který má vyšší hodnotu, než si jeho majitel myslí.

Můj děda si kdysi nechal dovézt koberec ze zahraničí, dlouho se o něm mluvilo jako o „pravém peršanu“ a všichni byli poučeni, že se na něj nesmí v botách. Postupem času se z něj stala součást bytu, na kterou člověk přestane myslet. Přitom právě tyto rodinné legendy stojí za to brát vážně, protože některé koberce z období poloviny minulého století dnes dokážou v dobrém stavu dosahovat částek v řádu desetitisíců až statisíců korun.

Možná právě stojíte na pokladu

Pokud máte doma starší orientální koberec, může se vyplatit zjistit si o něm něco víc. Laik pozná jen barvy a vzor, odborník si všímá hustoty uzlů, typu vlny, způsobu vazby i toho, odkud vzor pochází. Právě kermánské a další perské motivy mají dlouhou tradici a originály se na trhu objevují jen výjimečně. Rozhodně tím nechci tvrdit, že každý koberec po babičce má hodnotu rodinného domu, ale předtím, než ho vyhodíte při rekonstrukci, možná stojí za to se zastavit.

Nešlapejte si proto zbytečně po štěstí. Stačí zvednout roh, podívat se na rub, zkusit najít štítek, případně se zeptat starších členů rodiny, kde se ten koberec vlastně vzal. Možná zjistíte, že jde jen o běžnou fabriku, která má hlavně sentimentální hodnotu. A možná budete mít štěstí a zjistíte, že to, co jste celý život brali jako samozřejmost, má k událostem v dražebních síních mnohem blíž, než byste čekali.