Tento český film chápou jen lidé, kteří mají IQ nad 150. Ti ostatní dodnes neví, která bije

Když se v roce 1970 točil tento film ve Slavonicích, místní nevěřili vlastním očím. Mladičká herečka v erotických scénách, muži v podivných kostýmech a upálení na náměstí. Jeden z přihlížejících si dokonce myslel, že štáb opravdu upaluje třináctiletou dívku a že za to zaplatili jejím rodičům. 

Film pak inspiroval Tima Burtona a stal se klasikou, kterou buď zbožňujete, nebo absolutně nechápete.

Pane režisére, to snad nemyslíte vážně?

Sedmdesátý rok znamenal vládu komunistů a filmaři si dávali pozor na každou scénu. Jireš však vzal surrealistickou novelu z roku 1932 a společně s Krumbachovou z ní udělal film o třináctileté dívce obklopené podivnými postavami s erotickým podtextem. Výsledek byl tak provokativní, že by vyvolal kontroverze i dnes.

Jiní filmaři v té době kolem podobných témat opatrně našlapovali, Jireš šel úplně jinou cestou. Po úspěšné adaptaci Kunderova „Žertu“ najednou přišel s něčím unikátním, tedy s kombinací hororu, poetiky a fantasy žánru. Ideologický tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík si dokonce osobně stěžoval představitelům Barrandova na uvedení tohoto snímku.

Svět, kde nikdo není tím, kým se zdá

Celý příběh se točí kolem třináctileté Valerie, která žije se svou babičkou v zastrčeném městečku. Za jeden týden se její poklidný život změní v divokou jízdu plnou postav, které mění svou identitu na lusknutí prstu. Mladík Orlík se tváří jako ochránce, ale možná je to její vlastní bratr. Kněz Gracián by měl být svatý muž, ale chová se jak zvrhlík. 

Babička se pro změnu občas promění v mladou ženu a někdy figuruje spíše jako upírka. A pak je tu ještě Tchoř, který by mohl být jejím tátou. Celé je to jako špatný sen, který chvílemi kompletně postrádá logiku.

Jeden z diváků to popsal takto: „Vizuálně okouzlující počin s výtečnou kamerou, kombinující hrozivé výjevy dětské fantazie, upřímnou naivitu i dospělý racionální pohled. Děj se zde jeví jako víceméně podružný a film tak sází spíše na bohatou sbírku kostýmů a mladičkou hlavní představitelku.“

Tři vizionáři, kteří riskovali kariéru

Za celým filmem stojí tři lidi, Jireš režíroval, Krumbachová navrhovala kostýmy a psala scénář, Čuřík točil. Hlavní roli dostala Jaroslava Schallerová, které bylo v době natáčení pouhých třináct let. Na konkurz vlastně vůbec jít nechtěla. Přišla jen jako doprovod své kamarádky. Kamarádství s původní kandidátkou bylo bohužel u konce.

Vzhledem k tomu, že bylo Jaroslavě Schallerové v době natáčení pouhých třináct let, složitost surrealistického příběhu pro ni musela představovat značnou výzvu. Její mladistvá nevinnost a přirozenost před kamerou však dokonale odpovídaly charakteru postavy. Na natáčení se také seznámila se svým budoucím manželem Petrem Poradou, který byl o devět let starší.

Od Slavonic až do Hollywoodu

Film postupně získával pozornost světových kritiků. Dostal se například do prestižní knihy „101 hororů, které musíte vidět, než zemřete“. Dílo tu bylo vedle takových legend jako „Vymítač ďábla“ nebo „Osvícení“. Tim Burton se dokonce nechal inspirovat závěrečnou karnevalovou scénou pro finále svého filmu Velká ryba. 

Ale pozor, domácí publikum zůstalo a dodnes zůstává dost skeptické. Někteří film Valerie a týden divů oslavují jako vrchol umění, jiní od něj odcházejí s pocitem, že právě promarnili více než hodinu svého  života. Jeden z diváků to shrnul celkem výstižně: „Poetický i surrealistický svět Nezvalovy předlohy byl – dá se říci beze zbytku – převeden do unikátního filmového tvaru. Vlna souznění mezi divákem a autorem je tu napnuta do krajnosti.“