Ještě nedávno terč posměchu. Dnes patří mezi nejrychleji rostoucí jména

Možná to tak máte taky, že když uslyšíte někde na ulici jméno, které není úplně typické, zaseknete se. Mě už dneska máloco překvapí, ale pár jmen se najde. Nikdy jsem nepatřila mezi posměváčky. Ale i tak si řeknu, na co rodiče mysleli nebo chudák dítě. Jenže některá jména jsou prostě na vzestupu, i když ne všichni rozumíme proč.

Vezměte si třeba základku v 90. letech nebo ještě více do minulosti, taková 70. léta. Jména byla tak trochu uniformou, a i malá odlišnost vybočovala. Dnes jsou však některá z nich pomalu vládci porodnic.

Komu a proč se lidé v minulosti smáli?

Zejména za minulého režimu bylo ve zvyku dávat jen určitá jména a utvářela se tak určitá šeď. Ono i v těch 90. letech to chtělo dost odvahy. Nejčastěji prostě padala jména jako Jiří, Petr, Pavel nebo Marie či Jana. To bylo považováno za normální (je jich samozřejmě mnohem víc, ale jako příklad to stačí).

Jenže ten posměch většinou vycházel z toho, že jsme zapomněli na naši historii. Staročeská a staroslovanská jména jako by najednou neexistovala. Ani neexistovala a ani dnes si neumím představit, že bych potkala Odolena, Křesomysla nebo Živana. Někteří už si nepamatují jejich významy, jiným ta jména přišla vesnická.

Když je Bible nežádoucí

Jména, jejichž kořeny najdeme v Bibli, se vrací – naštěstí. Typickým příkladem může být Kryštof. Většina z nás si asi vybaví objevitele Ameriky, jenže lingvisti uvádějí, že to znamená nositel Krista. No, a to bylo především za socialismu trnem v oku (ale zase záleželo na lokalitě a lidech). Někteří to prostě v rámci rádoby ateistického státu brali jako provokaci.

Mně se to jméno líbí od dětství, respektive od doby Medvídka Pú. Naštěstí už před lety přišla změna, a to díky moderní scéně. To se totiž prosadila kapela Kryštof s frontmanem Richardem Krajčem nebo nezapomenutelný Kryštof Hádek. Najednou se z jména Kryštof stal nový trend, který to dotáhl až do dvacítky nejoblíbenějších jmen.

To je moc elitářské! Nebo ne?

Dalším jménem, které má zajímavý osud je bezesporu Hugo. Od konce 40. let to bylo jméno nežádoucí. Když už se někde nějaký Hugo objevil, byla to většinou komická nebo zlá postava. Ani dnes se jméno Hugo příliš neprosazuje, ale průměrný věk jeho nositele je jen něco přes 20 let, což ukazuje, že se jméno spíše vrací.

Pak je tu samozřejmě vliv popkultury. Ano, dnes se díky filmům a seriálům prosazují nejrůznější jména, ale Damián na začátku 80. let? Tak ten fakt propadl, protože doma nechce mít nikdo Antikrista (samozřejmě jen dle filmu Přichází Satan!). Dnes však toto jméno zažívá znovuzrození a pomalu šplhá nahoru. Většinou se teď drží kolem 55. místa.

Statistiky však drtí jiná jména

Co se týče skokanů, nejvíce mě dostalo jméno Meda. Ano, vím, že není vyloženě špatně, ale je tak netypické, že se nad ním prostě musíte pozastavit. Jenže třeba v roce 2016 došlo k nárůstu v populaci o více jak 40 %. Lidé prý toto jméno volí, protože je krátké.

Dalším skokanem je v posledních letech Mateo, který se posunul v popularitě skoro o 150 míst. Třeba v roce 2018 bylo velice populární jméno Isabela. Teď sice došlo k mírnému útlumu, ale pořád se drží o desítky pozic výše než před 30 lety.

Proč dnes znovu saháme po starých jménech?

U nás v rodině sice stále vedou „tradiční“ jména, ale občas se někdo odváží vybočit. A rozhodně to není vždy na škodu, třeba Teodor nezní špatně. Je to odlišné jméno, které má však hlubokou historii. A hlavně když na svého syna sestřenka zavolá, neotočí se celé sídliště.

Jak je zřejmé, trendy se mění nejen v módě, ale i jménech, a to co mohlo být ještě včera terčem posměchu, může být už za pár let symbolem sebedůvěry a svobody.

Zdroje: tn.nova.cz, csu.gov.cz, kdejsme.cz,