„To je hnus, velebnosti.“ Češi si to mažou na chleba dodnes, odborníci jen kroutí hlavou

Jsou pochutiny, které nepotřebují reklamu. Nepotřebují ani designový obal a ani propagaci od influencera na Instagramu. Stačí vůně z kuchyně a okamžitě víte, co se chystá. Jenže zatímco jedna část národa si u toho div neposlintá triko, druhá část si klade otázku, jestli to raději nevyhodit. 

Upřímně řečeno, kdyby někdo v devadesátých letech vsadil na to, že škvarky do roku 2025 zmizí z českých kuchyní, prohrál by. Já osobně teda patřím do skupiny, která je bere obloukem. Nicméně škvarky a škvarkovou pomazánku nezahubila ani moderní výživová doporučení, která sádlo řadila mezi potraviny, které bychom rozhodně neměli konzumovat každý den.

Češi je jedí dál, ať si odborníci říkají, co chtějí. Proto se rovnou vyplatí i objasnit, jak škvarky vznikají. Při pomalém zahřívání vepřového sádla se tuk přetaví a na dně pánve zůstanou křupavé zlatavé kousky. Zabijačka bez škvarků by byla jako Vánoce bez kapra. 

Co se vyškvařilo, to se snědlo, a pokud něco zbývalo, zamíchalo se to do pomazánky, přidalo do těsta nebo to rovnou skončilo na chlebu.

Helena Růžičková by jistě souhlasila

Zdeněk Troška natočil Slunce, seno, jahody v roce 1983 podle vlastních vzpomínek na jihočeský venkov a výsledek mluví sám za sebe. Helena Růžičková v roli Škopkové tam vaří, pere a živí rodinu ve světě, kde nikdo neřeší, co je zdravé a co ne. Škvarky zkrátka byly součástí kuchyně stejně jako sporák a nikdo je nepovažoval za nic víc než za normální jídlo.

Troška přitom točil z velké části podle vlastních dětských vzpomínek na jihočeské Hoštice a do rolí obsazoval vedle zkušených herců i místní. Výsledkem jsou filmy, které zachycují venkovský každodenní život tak věrně, že se z nich dá skoro vyčíst i jídelníček tehdejší doby. A škvarky k němu rozhodně patřily.

Tučné, slané a problematické

Nikdo si nenamlouvejme, že je škvarková pomazánka lehké jídlo. Tuku tam určitě není málo a odborníci na výživu to rádi připomínají, zvláště těm, kteří se potýkají s vysokým cholesterolem nebo problémy se srdcem.

Výzkumy posledních let ukázaly, že vepřové sádlo obsahuje vedle nasycených tuků také nenasycené mastné kyseliny, a ve srovnání s průmyslově vyráběnými tukovými náhražkami, které ho před lety vytlačovaly z kuchyní, vychází sádlo vlastně lépe. 

To ale neznamená, že máte volnou ruku. Škvarkovou pomazánku stále řadíme mezi pochoutky k příležitostné konzumaci, nikoliv mezi základní složky každodenního jídelníčku. Jednou za čas ale skutečně neuškodí.

Každá rodina má jiný recept

Klasická škvarková pomazánka se nikdy nepřipravovala podle kuchařky. Každá rodina měla svůj postup, který přešel z babičky na matku a z matky na dceru. Základ je však vždy stejný. Škvarky se umelou najemno, přidá se k nim česnek, cibule, hořčice, sůl a pepř. Někdo přihodí kremžskou hořčici, jiný nakrájené kyselé okurky.

Oblíbená jsou také natvrdo uvařená vejce. Výsledkem je hutná pomazánka, která je pro mnohé na čerstvém chlebu zkrátka neodolatelná. 

Tradiční pochutiny zažívají návrat

Zájem o tradiční české jídlo v posledních letech roste. Lidé se více ptají, kde jídlo vzniklo a kdo ho vyrobil, a poctivá pomazánka se tak stává preferovanější volbou než nějaká obyčejná, plná „éček“, z obchodního řetězce. Stejný příběh vypráví i retro týdny v supermarketech, kde se produkty ze socialismu vracejí na pulty a mizí z regálů rychleji, než se stihnou doplnit. 

Každý Čech má na škvarky svůj názor. Buď je milujete a mažete si je s chutí na chleba, nebo patříte k těm, kteří sádlo v kuchyni nemají a mít nehodlají, protože to je „hnus, velebnosti“. Napište nám do komentářů, jak to máte vy a jestli vás tento článek přesvědčil aspoň k jednomu ochutnání.

Zdroje: magazin.aktualne.cz, novinky.cz, cesky.radio.cz, toprecepty.cz