Je konec: Tohle krásné české jméno vláda oficiálně zakázala. Svým dětem už ho nedáte

Možná jste se do něj zamilovali ve chvíli, kdy jste poprvé zaslechli, jak ho vysloví dítě. Honzík. Terezka. Pavlík. Zní to mile, něžně, česky. Jenže právě tahle roztomilost je podle zákona důvodem, proč podobná jména nesmíte oficiálně zapsat do rodného listu. I když to mnohé rodiče překvapí, Česká republika dlouhodobě neumožňuje zapsat zdrobnělé formy křestních jmen.

Ačkoliv se nejedná o žádnou novinku, právě teď se k tématu vrací pozornost. Někteří rodiče totiž letos neprošli u matriky a rozhodnutí je zaskočilo.

Zatímco třeba v Dánsku nebo na Islandu je seznam schválených jmen poměrně přísný a rodiče si mohou vybírat jen z omezeného výčtu, český systém je poměrně benevolentní. Přesto ale platí jedno zásadní pravidlo: jméno nesmí být ve zdrobnělé podobě. Tedy žádná Terezka, ale Tereza. Ne Honzík, ale Jan. A i když to rodiče myslí dobře a chtějí dětem dát jméno, které působí láskyplně, zákon v tom má jasno, zdrobněliny do oficiálních dokumentů nepatří.

Co říká zákon?

Zákon o matrikách, jménu a příjmení říká, že jméno má být v tzv. základní podobě. Výjimku tvoří pouze situace, kdy je zdrobnělá verze jména běžně užívaná jako oficiální. Například jméno Lada vzniklo jako zkrácená nebo domácká forma delších slovanských jmen, ale dnes je plně samostatným jménem. To však není případ Honzíka, Pavlíka, Terezky nebo Janči. Tyto varianty jsou stále považovány za pouhé domácké podoby a jako takové nemají v matrice místo.

Rodiče překvapeni, úředníci připraveni

Každým rokem se objeví několik rodičů, kteří se snaží prosadit zdrobnělé jméno jako ‚Janička‘. Matriky ale zůstávají neoblomné a registrace je zamítnuta. Obdobné případy se opakují napříč republikou, a přestože jde o známé pravidlo, neinformovanost (nebo snaha jít proti proudu) vede k opakovaným pokusům.

Matrikáři se často radí s jazykovými odborníky z Ústavu pro jazyk český. Právě jazykovědci posuzují, zda je jméno v základní formě, případně jestli není hanlivé, nevhodné nebo jinak problematické. A jejich verdikt je často rozhodující.

Top jména posledních let: klasika i odvaha

Podle nejnovějších dat Ministerstva vnitra se mezi nejoblíbenější jména posledních let opět dostávají klasiky jako Jakub, Matěj, Eliška a Anna. U dívek se také vrací obliba jména Amálie, zatímco u chlapců bodují jména jako Šimon nebo Adam.

V dnešní době se rodiče nebojí originality a zdá se, že fantazii se meze skutečně nekladou. Kromě tradičních jmen přibývá i těch inspirovaných literaturou, historií nebo jinými kulturami. V matrikách se tak objevují jména jako Leonardo nebo Tristan, která dříve nebyla zcela běžná, ale dnes získávají na oblibě. U dívek zase roste zájem o jména jako Josefa a Alma, která jsou krátká, zvučná a s retro nádechem. Znovuoživení se dočkala i některá staročeská jména jako Dobromila nebo Ctibor.

Jméno není jen slovo, ale identita

Výběr jména je pro mnohé rodiče silně emocionální záležitost. Někdy za tím stojí rodinná tradice, jindy milovaná kniha, film nebo osobní příběh. A právě proto některé zamrzí, když jim stát odmítne jejich volbu. Jenže jméno není jen libozvučné slovo, stává se součástí identity, bude provázet člověka celý život a bude se objevovat ve všech úředních dokumentech.

V České republice se každoročně narodí kolem 100 tisíc dětí a každé jméno, které se zapíše do matriky, tvoří statistiku i obraz společnosti. Trendy se mění, ale pravidla zůstávají. Zdrobněliny si nechme do školky nebo na doma, úřední dokumenty chtějí základní formu. Právě z těchto důvodů je důležité, aby jméno splňovalo nejen osobní očekávání rodičů, ale také zákonné náležitosti. A i když doma může z malého Jana být navždy Honzík, do kolonky „jméno“ v rodném listu to prostě nepatří.