Tomáš Holý si vzal tohle tajemství do hrobu: Než ve 21 letech zemřel, změnil život slavné herečce

Jeho tvář známe všichni. Tomáš Holý, kluk s upřímným pohledem a nezaměnitelným hlasem, který se navždy zapsal do srdcí českých diváků. Ačkoliv zemřel tragicky v pouhých 21 letech, jeho filmové role zůstávají nesmrtelné. Jen málokdo ale tuší, že za svého krátkého života stihl udělat něco naprosto mimořádného. A nikdy o tom nemluvil.

Tomáš Holý se stal hvězdou ještě dřív, než začal chodit na střední školu. Role v dnes už legendárních filmech jako “ Pod Jezevčí skálou“, „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ nebo “ Jak dostat tatínka do polepšovny“ z něj udělaly nejoblíbenější dětskou hvězdu tehdejšího československého filmu. Výjimečný byl nejen svým přirozeným herectvím, ale i zodpovědností, se kterou přistupoval ke každé roli. Režiséři na něj vzpomínali jako na neuvěřitelně disciplinovaného, přemýšlivého a empatického chlapce, který si dokázal získat srdce celého štábu.

Jeho popularita byla obrovská – lidé ho poznávali na ulici, děti si přály být jako on a dospělí obdivovali jeho civilní projev před kamerou. Přesto se nikdy nebral příliš vážně. I v době největší slávy zůstával Tomáš skromný a nohama na zemi. Jeho přístup inspiroval nejen jeho vrstevníky, ale i starší herce, kteří oceňovali jeho přirozenou pokoru. I mimo kameru se choval stejně jako ve filmech – jako někdo, komu můžete věřit.

Příběh, který si vzal s sebou do hrobu

Jedním z nejdojemnějších a zároveň nejméně známých okamžiků Tomášova života se odehrál během natáčení filmu Prázdniny pro psa. Jeho herecká kolegyně Monika Kvasničková tehdy nešťastně uklouzla na břehu řeky a spadla do proudu vody u jezu. Neměla šanci se sama dostat zpět – silný proud ji strhával pod hladinu a ona už začínala ztrácet vědomí. Právě v tu chvíli neváhal tehdy dvanáctiletý Tomáš ani vteřinu. Skočil do vody, chytil ji a vytáhl na břeh. Když se ho režisérka zeptala, proč je celý promočený, s úsměvem odpověděl, že skočil do vody pro psa.

Tento příběh si Tomáš nechal pro sebe a Monika jej veřejně sdílela až po jeho smrti. Všichni tehdy pochopili, že nešlo jen o dětského herce s mimořádným talentem, ale o chlapce s obrovským srdcem a skutečnou odvahou.

Mlčenlivost z pokory

Podle herečky Moniky Kvasničkové Tomáš po události mlčel jednoduše proto, že nechtěl nikomu ublížit. Obával se, že kdyby se někdo dozvěděl, jak se situace skutečně odehrála, mohlo by to mít následky pro ni nebo pro průběh natáčení. A tak raději vymyslel historku o psovi a zůstal zticha. Nešlo o žádné hrdinství, jak sám říkal, ale o instinkt a lidskost. Tento přístup byl Tomášovi vlastní – pomoc bez očekávání uznání, skromnost místo chlubení. I po letech, když byl příběh zveřejněn, se o něm mluvilo s respektem a úctou, kterou si právem zasloužil.

Jeho rodina i kolegové později přiznali, že podobných situací bylo během jeho krátkého života více – Tomáš byl empatický, vnímavý a vždy připraven pomoci, ať už šlo o kamarády ve škole nebo o techniky na place. Nikdy se tím nechlubil. Pomáhat mu přišlo přirozené. Jeden z jeho bývalých spolužáků uvedl, že Tomáš často pomáhal ostatním, aniž by očekával vděk nebo pochvalu – prostě to považoval za samozřejmé. A právě tím si získal respekt všech kolem sebe.

Symbol doby i lidskosti

Tomáš Holý nebyl jen dětská hvězda. Byl především mladým člověkem s velkým srdcem, který i přes slávu neztratil schopnost jednat správně v kritickém okamžiku. Jeho příběh nám připomíná, že opravdové hrdinství se nepozná podle věku ani podle počtu fanoušků. A někdy se největší skutky dějí tiše, bez potlesku a titulních stran.

Jeho odkaz dnes žije nejen prostřednictvím oblíbených filmů, ale i skrze příběhy jako je tento – příběhy, které ukazují, že skutečné hvězdy září nejjasněji, když to nejméně čekáme. V Tomášovi jsme neměli jen výjimečného herce, ale i výjimečného člověka. A právě na to bychom při vzpomínkách na něj neměli zapomínat.

Zdroje: dotyk.cz, filmovyprehled.cz, fdb.cz